Abyste na mne nezapomněli
Každou chvíli sedím u počítače. Píšu, čtu, co jsem napsala, opravuji chyby a nejvíc asi to napsané mažu. Proč, to jsem psala už jinde.
Mám ale takový trochu pocit dluhu. I když moc komentářů pod články a pohádkami není, počitadlo mi říká, že vás chodí nakouknout dost.
A já dostala strach. nezapomenou na mne, když tu už chvíli nic nového nemám?
tak jsem vám honem zkopírovala aspoň jednu starší skoro pohádku pro dospělé, O skřítkovi Domácníčkovi. Abych se vám trochu připomněla. 🙂
13 thoughts on “Abyste na mne nezapomněli”
No s tým ponocováním, jsem spíše sovička než slepička. někdy ve dvě, někdy ve tři to je můj standart, ráno vstávám s malou do školy v sedm. Abych si přes den šla lehnout, to taky neumím, no a tak se mi občas podaří klimbnout v křesle tak na 10 minutek a je mi fajn.
tak hlavně neklimbejte na židli u počítače, taky byste mohla spadnout …., mě se to málem povedlo 🙂
Já to mám tak, že večer nemůžu spát a ráno nemůžu vstát.
Teda Dámy já koukám jak vy umíte ponocovat, to nemáte spaní ? V deset hodin, jedenáct, o půlnoci. To máte tedy dobrou výdrž.
Mě stačí spát málo, vždycky to tak bylo, chodila jsem a chodím spát nejdřív tak o půlnoci, do práce jsem vstávala v 5 hod. Taky jsem třeba v 10 večer začala vařit, aby měl muž druhý den v poledne oběd. Dělal i na směny a nikdy v práci na obědy nechodil, bylo to době, kdy jsme přistavovali, děti do školy, nebyl čas.
Teď už ale snad času máte dost, aby jste si mohla odpočinout, ne?
Těším se, až budu zítra večer číst pohádku Terezce a ona mi zas bude napovídat :-). Tu svoji zná už nazpaměť. Pak přečteme ještě nějaké, to se vždycky uvelebí a kouká na mě, dokud se jí nezačnou zavírat oči. Pak ještě zamumlá dobrou noc a otočí se ke mně zády. To už vím, že bude brzo spát.
Už mám i hrubý motiv pohádky pro Nikolku. Bude – ale ještě chvíli 🙂
Nic se neděje, ráda si počkám a určitě i ostatní :).
Já si fakt počkám, ale zajímalo by mě, co děláte, či píšete něco jiného… :-), asi dopisujete nějakou knížku, bych si tipla :-). Nebo je stále venku ještě hodně práce před zimou.
babičko, upravuji tu knížku. Ale už se to blíží ke konci 🙂 A pak je na řadě pohádka pro Nikolku.
U mě je to stejné, jako u bobalky… taky nakukuji, co je nového :-). Nepadá v úvahu zapomenout…to se opravdu bát nemusíte …
Pohádku jsem slupla jak malinu, nebojte Matyldo, nezapomeneme, chodím sem kouknout denně. Když je něco nového, tak to okomentuji, a když ne, tak jdu zase dál. Taky sem chodím, když jsou tu u mě na spaní vnoučata, to vždycky zalezou pod peřinu a já jim tady vyberu nějakou pohádku a přečtu. Líbí se jim.