Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy?

Ano, byl to můj dětský sen. I dětské sny, jak vidno, se můžou plnit, i když to někdy trvá desetiletí.
Napíšu teď na zájezd něco jako recenzi. Schválně píšu “něco”, protože nevím přesně, co správná recenze má obsahovat. Nejspíše by měla být stručná – ale stručnost je má velmi slabá stránka. Měla bych asi napsat spíše něco jako  – mé konečné shrnutí. Budu zde popisovat jen své dojmy a pocity, i když místy budu používat množné číslo.
Vrátím se zde k našemu prvnímu dni a mým prvním tečkám v článku.
Otevřely jsme dveře do pokoje, vstoupily – a jako první nás do nosu uhodil příšerný zápach. Já to nazvala jako když někde chcípne myš, která se přežrala zkažených syrečků. Ten druhý pohled byl ještě horší. Byly jsme v místnosti vybavené kovovými patrovými postelemi (jako ve vězení nebo v kasárnách), u stropu blikala jedna bludička, jinak v celé místnosti jiná lampička nebyla. Strop byl obložený umakartovými čtverci, které přidržovaly dřevěné lajsničky, něco podobného znáte ze starších chat i tady v Česku. Podlaha ze zeleného, značně ochozeného lina, místy upevněného obyčejnými připínáčky.
Nejhorší byl ale opravdu ten smrad. Zápach je slabé slovo.
Otočila jsem se, a šla za dámou (v tom dobrém slova smyslu, nechci ji jmenovat, protože nemám její svolení), která zájezd pro nás starší zařizovala, a požádala ji, ať jde s námi. Cestou jsme přibraly delegátku. Delegátky jsem se ptala, jestli tohle myslí vážně. Otočila se, a přišla zpět s další ženou. Opět jsem vysvětlila problém – nechápu proč, bylo to zcela jasné – a ta druhá dáma na mne spustila, jestli bych za ty peníze někde sehnala něco jiného. Napřed jsem se jí musela zeptat, kdo vlastně je – a ona to byla šéfka CK! Diskuzi shrnu. Z její strany zněly argumenty, že za ty peníze nikde jiného nic neseženeme, že tohle ale opravdu nabízejí ve všech zájezdech do tohoto místa, a že si ještě nikdo nikdy nestěžoval.
Z mé, že mi je jedno, kolik stojí ubytování někde jinde, já chci to, co bylo nabízeno, to je horská chata, a ne ubytovna IV. kategorie. Co mne ale opravdu nadzvedlo, byl její poslední argument – i když nyní u PC je mi už k smíchu. Když jsem rozhořčeně poukazovala na díry ve stropě a připínáčky na podlaze, dostalo se mi odpovědi, že na funkci ubytování to nemá vliv. Taky vám to něco připomíná?
Vyletěla jsem na to asi jak čertík z krabičky. Že tahle věta tedy bude někoho opravdu zajímat, a jestli si dosud nikdo nestěžoval, tak teď už bude!
Dosáhly jsme svého. Napřed nám byl nabídnut pokoj, ve kterém bylo děr ve stropě a smradu asi tak o padesát procent méně, a když jsme se vybalovaly, tak za námi opět přišla šéfka, a dostaly jsme ještě jiný pokoj. Byl v patře, válendy,  nepoškozený strop, žádný zápach! Na stropě svítilo opravdu funkční světlo, a dokonce jsme jako jediní účastníci zájezdu měly lampičku nad postelí. Prostě pokoj VIP.
Takže na ubytování si už nestěžuji, ale zase nevidím důvod, proč to nenapsat sem. Holt líná huba…
Měly jsme českou delegátku.  Neměla to zrovna lehké. Většina zájezdu byli lidé nad šedesát, tak zhruba osm bylo mladých a schopných turistů. Přislíbeni byli průvodci dva, proč k tomu nedošlo, nevím, ani to nebylo v mé kompetenci zjišťovat.
Už několikrát jsem na nějakém zájezdu s českým průvodcem byla. Pokaždé se nám dostalo veškeré péče, průvodci zajišťovali, zjišťovali a ujišťovali a hlavně – průvodcovali. V autobuse téměř nezavřeli pusu, jak nás informovali, kam jedeme, kdy tam budeme, kudy jedeme, historii místa, současný stav i budoucí, kam je možné jít, kam radši nejít, a co bychom ještě tak chtěli a přáli si.  Letos jsem takhle byla ve Vysokých Tatrách a v Římě. Já jsem dost ukecaná, ale kdybych měla ze sebe chrlit to množství slov a vět (nemluvě o kvalitních informacích) jako oni, tak si ústa léčím ještě dnes.
Naše česká průvodkyně ve Švýcarsku si zřejmě slova vážila. Ano, dostalo se nám informací, kam jedeme a kdy tam budeme. A v kolik se odjíždí. Jenomže jsme zjistili, že na její informace o trasách není možné dát. Schůdná cesta byla krkolomná, ta  problematická zase sjízdná i pro kočárky. Lanovka v Savogninu nejezdila do večera, jak nám slibovala, ale jen do šestnácti hodin, takže pokud bychom dali na její doporučení, nikdy by se neudála ta naše kouzelná procházka z prvního dne.
Prý běžně průvodcuje lyžařské zájezdy, a tady v tomto koutku Švýcarska byla poprvé. To byl ale její problém, ne náš. Měla si zjistit informace včas – a nebo jí je měla zjistit CK, tohle já řešit nebudu.
Ale i o další služby musela naše zástupkyně pracně bojovat. Ještě že tam s námi byla aspoň ona. Musím ale tedy spravedlivě napsat, že průvodkyně byla domluvám přístupná, a pak se věnovala nám starším přece jen více.
Nejhorší zážitek z celého zájezdu jsem měla druhý – ten ubrečený den. Na její doporučení jsme si koupili lístky na lanovku tam a většinou i zpět (my s Hankou naštěstí zpátky jen do mezistanice), abychom pak zjistili, že jsme mohli v naprostém klidu a pohodě sejít pěšky. A nahoře nad hranicí dešťových mraků se zatím trochu potoulat. Místo toho jsme v dešti mokli při procházce kolem jezera, jezdili kolem dokola místním žlutým autobusem (ještě že zadarmo), a nadávali. Netrpělivě jsme posedávali po střechou u stanice lanovky a čekali na řidiče.
Nejlepší (nebo nejhorší?) bylo, že jsme se tam potkali s jednou partou  těch mladých, a pak nadávali společně. Vyplynula z toho jedna skutečnost. Mládež byla s touhle CK ve Švýcarsku už loni. Na jiném místě, za stejné peníze, za stejných podmínek. Ubytování perfektní, průvodce onoho informačního typu. Prý ráno vypadli a večer se sotva stíhali vrátit na večeři. Tak je to namlsalo, že se rozhodli s CK vyjet letos zase. A už nyní toho litují.
Řidiči k autobusu přišli necelou půlhodinku před odjezdem, rozesmátá průvodkyně s asi dvěma dalšími tak deset minut. Byla s nimi někde na túře.
Opět diskuzi zkrátím a omezím na sebe. Argument průvodkyně – řidiči si prý tady chtějí taky užít!
Prosím? Jak to vlastně je? Jsou tu oni pro nás nebo nás jenom do Švýcar vzali sebou? Tady opět nastoupila naše vyjednavačka, od příště byli řidiči u autobusu aspoň hodinu před odjezdem.
Nebylo všechno negativní. Jak jsem zde už psala, naše hlava zájezdu hodně některé hrany obrousila.
Samotní řidiči byli jako řidiči perfektní. Z počátku jsem přivírala oči, když jsem na obrazovce ve předu viděla, do jakých uliček a zatáček vjíždí. Zvládli to oba na jedničku, nebyl ani jeden naražený balkon nebo zrcátko. A že to občas musely být po stranách busu jen centimetry.
Byli to manželé, a měli sebou dědečka s babičkou a dvě děti. Babička a dědeček byli sympatičtí, děti dobře vychované.
Delegátka zase měla sebou přítele. Proč ne, že? Až na to, že jsem občas měla dojem, že tohle všechno je rodinný podnik, dovolená, na kterém nám ostatním bylo povoleno jen se zúčastnit. Aby nějak vyplnili prázdná sedla v buse.
A  “nejlepší” na konec. Předávání pokojů.
Věděli jsme předem, že pokoje budeme uklízet. Ale tohle byla fraška. Vyfasovali jsme kyblíčky s čistícími prostředky, a varování. Pokoje si bude přebírat uklízečka, a kdo nebude mít perfektně vypulírováno, bude úklid opakovat. Největší důraz se kladl na vyleštěné baterie u umyvadla a kapky vody v koupelně. Strašně mne mrzí, že jsme s Hankou fotky našeho původního pokoje vymazaly po té, co nás přestěhovali do VIP. Protože si nějak nedokážu představit, jak leštím baterii pod rozpadajícím se stropem, a důkladně vysušuji podlahu vedle připínáčků. Hanka se na uklízení vrhla s vervou, já jen tak paběrkovala. Pak jsem šla vyhodit odpadky, a když jsem se vrátila, pokoj byl přebraný. Hanka se smála, že si uklízečka asi opravdu myslela, že jsme VIP. Protože mávla nad vytřenou a vlhkou podlahou, že to doschne. Za to vrátila jiný pokoj, kde prý bylo nějaké kolečko na víku WC. Osazenstvo pokoje nadávalo, prý tam jen odložili při úklidu nějaký čisticí prostředek, nebyla to špína.
Protože pršelo, nedalo se nikam jít, ani na plánovanou procházku po okolí, a čekalo se na odjezd v jídelně. Povídali jsme si s jedním mládencem v předsíňce. Řekl mi, že fotky ubytování  hodili na GOOGLE, a že jsou obrovské prostoje, na můj dotaz odpověděl, že loni na tůrách ušli tak sto šedesát kilometrů, letos snad ani ne šedesát. Shodli jsme se, že zájezd mohl být klidně o den kratší ( a levnější), kdyby se sloučil program včerejšího a dnešního dne. Pak jsme se rozloučili  a on se vrátil do místnosti. Náhle kolem mne proběhl přítel delegátky (asi poslouchal za dveřmi) a nevrle mne napadl. “Vy si pořád jenom stěžujete!” Jen jsem stačila odseknout – “Nejsem sama!”
Když už jsme seděli v autobuse a nastupovali poslední z nás, viděla jsem, jak uklízečky  zrovna přetahují vysavač z jednoho pokoje na druhý. Ony ty pokoje uklízely znovu. O co tady vlastně šlo?
Tak nějak mi připadá, že by se CK Amitours, delegátka a její přítel měli podívat do kalendáře. Zřejmě zaspali v jiném století a tisíciletí. Teď už lidé neberou všechno. Chtějí i kvalitu a to, co si zaplatili. Nepomůže odkaz na ceny, když vám na hlavu padá strop. A hlavně, i my starší se už umíme ozvat a nedržíme pokorně ústa!

Mé doporučení CK Amitours a její zájezd Různorodé Švýcarsko nedostane.

Jídelna ubytovny Garni, naše pokoje byly v té dřevěné části v pravo
Naopak, běžte jinam. I kdybyste si měli připlatit.
Ještě napíšu tohle. Shrnula jsem zde věci, které mne štvaly. Ale sama jsem vnitřně velmi spokojená. Byla jsem tam. Příroda a hory jsou nádherné. Zjistila jsem, že toho zvládnu mnohem víc, než jsem dosud tušila. Nebyla jsem sama, užila jsem si společnosti různých lidí. A tobě, organizátorko z Bohumína, moc děkuji, jak jsi i tam organizovala, starala se, a hlavně, že jsi mi o tomhle zájezdu vůbec dala vědět a mohla jsem jet s vámi.
Dokázala jsem si tam srovnat myšlenky, nastartovat nový směr. Vím, co bylo, a tak trochu vidím, co by mělo být. Čeho se mám vyvarovat, co snesu, co potřebuji.
Těším se, co mi přinese zítřejší den 🙂

P.S. Zájezd nebyl speciálně upravován pro potřeby starších lidí, ale vybrán z běžného katalogu . CK ho jako vhodný pro starší doporučila až na přímý dotaz.

A ještě jeden dodatek – než jsem zveřejnila tento příspěvek na svém blogu, dlouze jsem na stránkách CK hledala recenze, kritiky a podobně. Bohužel nic jsem nenašla, i to mne přimělo napsat mé vyjádření zrovna sem. Možná jsem jen špatně hledala. CK Amitours pošlu aspoň odkaz.

Tady mají díry jen dvě, strop ještě drží
Jak by se vám líbím?
Pokoj jiných členů našeho zájezdu
Nakonec jsme dostaly pokoj tenhle

18 thoughts on “Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

    1. Třeba jak jsem měla v Alpách chuť lítat? 🙂 Letos už nikam nepojedu, Rojaku 🙂 Už by mi bylo zima 🙂

  1. Za ty peníze, ale je to dost nepochopitelné. Kdyby to bylo u nás tak to pochopím, ale v Rakousku?

  2. Dobře jste udělala, že jste se ozvala. Ani si neumím představit, že v dnešní době může někdo takové pokoje vůbec pronajímat. Hrůza!

    1. rojak – je to dražší než do Chorvatska 🙁 …
      Chorvatsko třeba na 7 dní pořídíte už za 5 tisíc, Alpy tak za 10 tisíc …

  3. To je fakt divný …., mám tam obrázek jejich působnosti a když na něj kliknu, tak mohu klidně “jet” po ulici – tak jako se dává “panáček” a šipkama jedete 🙂

  4. Když jsem si přečetla o cestovní kanceláři Amitours, že “Velký důraz klademe na spokojenost našich klientů a ke každému z nich máme individuální přístup” – tak “papír” všechno snese…. jinak jim můžete napsat dopis, jak to bylo ve skutečnosti, možná, že se ani nebudou divit …, i když to nepřiznají. Rychlý kontakt – Najdete nás na adrese: Prosecká 688/105, Praha 9, 190 00 – je fakt, že tam nemají ještě ani jednu recenzi – tak bych tam tu první napsala – viz: Recenze – Napište první recenzi …..

    1. Babičko, já jim včera poslala tento článek na mailovou adresu, kterou tam mají uvedenou v kontaktech.
      Ale spíše si myslím , že budou hrát mrtvého brouka. Vy jste na jejich stránkách našla kolonku recenze? Já ani tu ne 🙂

      1. do seznamu jsem si dala:
        CK Amitours Různorodé Švýcarsko
        je tam obrázek a nápis: prohlédněte si exteriér a pod ním:
        Adresa: Prosecká 688/105, 190 00 Praha 9
        Otevírací doba: Dnes otevřeno · 12–17
        Telefon: 272 659 423
        Navrhněte úpravu
        Přidat fotku
        Napsat recenzi
        Recenze
        Napište první recenzi

          1. Babičko, závada bude v mém “vysílači”. 🙂 Klikla jsem na váš odkaz, zobrazily se mi stránky, na kterých jsem už několikrát byla – a opravdu nic 🙂 A CK dělá mrtvého brouka, přesně tak, jak jsem předpovídala.

  5. To není možné, nějak nechápu, proč by jste měly po sobě uklízet pokoj. Byla jste platící host, mě někdo dodat kýblíček a koště, tak mu ho hodím na hlavu. Neříkám, sklidit po sobě, ale opravdu uklízet ?? To je snad už přesmíru ne??

    1. Bobalko, my o tom úklidu věděli předem. Kdo uklízet nechtěl, mohl si připlatit 35 franků. Vadil nám ten nepoměr mezi stavem pokojů a tím, co po nás vyžadovali. A”s prominutím” buzerace uklízeček, které ty pokoje pak stejně uklízely.

  6. Škoda, že zájezd měl takové “mouchy”, něco podobného jsem tušila, nějaké problémy s ubytováním, člověk čeká spíš příjemné věci. Žádné pořádné informace, lanovka, předání pokojů – to vše aspoň vynahradil krásný pohled na hory a jezera.

Napsat komentář: M Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *