.
Archiv autora: M

Deník postarší dámy – No ale, babí… aneb Romantický pobyt pro dva (pondělí 14.10.2019)

Deník postarší dámy – No ale, babí… aneb Romantický pobyt pro dva (pondělí 14.10.2019)

Chodily jsme se sestrou po lese, na zádech batohy, v ruce košík, v tom mém leží nožík a dva hříbky. Košík a deklarovaný úmysl jít na hřiby byly víceméně jen zástěrkou pro výlet do lesa, pro naši touhu užít si poslední krásné a teplé dny letošního roku. V lese se střídaly smrčiny se shluky vysokých dubů, pod nohama nám praskalo jehličí a šustilo barevné listí. Ptáci nebrali ohled na datum v kalendáři a vyzpěvovali do světa svou dobrou náladu. Už…

Přečíst Read More

Prší mi v duši

Prší mi v duši

Slza je krůpěj osamělá a smíchu méně, než jsem chtěla, sevřená ústa lásku znají, slova mi na rtech usychají. Na nahé tělo stesk si sedne, k hranicím lásky nedohlédne, namísto něhy příchuť slaná, točí se deska obehraná. City jak pouta mysl stráží, ruce se hladit neodváží, přivřené oči tmy se ptají, prší mi v duši nebo v ráji?   Autor: Zuzana Pivcová Foto: Elena Valeriánová

6. Co tak třeba Albánie? – Námořní kapitán a bilancování

6. Co tak třeba Albánie? – Námořní kapitán a bilancování

Kalupem se blíží konec pobytu. Ještě se můžu jeden den máchat v teplé slané vodě, nechat s houpat vlnami, přes plavací brýle pozorovat rybičky u dna, večer si objednat poslední „ni white vino, plíz“. Pak poslední snídaně, poslední namočení ve vlnách, naposledy se projít po městečku Ksamil a utratit poslední leky. Odpoledne už čeká autobus a jedeme domů. Zájezd jsem samozřejmě ukončila svým hurá splašeným způsobem, na lodi jsem si odřela nohu. Už vás někdy ošetřoval sám kapitán? Mne ano….

Přečíst Read More

5. Co tak třeba Albánie? – Pozor, je tam kůň!

5. Co tak třeba Albánie? – Pozor, je tam kůň!

Dnes mne čeká výlet nazvaný trochu záhadně – Safari. Z hotelu jedeme tři – já a jeden manželský pár. Shromaždiště je v Sarandě, přijel pro nás neznámý řidič s osobním autem, a mně se ihned podařilo zaperlit (jak jinak). Manželé si sedli dozadu, já vedle řidiče. Bylo horko, on pustil klimatizaci a zeptal se mne (pravděpodobně), jestli ji má nechat puštěnou, jestli to nevadí. Samozřejmě jsem přikývla. „Jo,“ a souhlas ještě potvrdila „no!“ Řidič natáhl ruku, klimatizaci vypnul a pootevřel…

Přečíst Read More

4. Co tak třeba Albánie? Víte, kdo je to Argjiro?

4. Co tak třeba Albánie? Víte, kdo je to Argjiro?

Dnes jedem do Gjirokastry. Delegát Petr pro nás přijel osobním autem hned po snídani. Mně v úvodu vysvětlil, že to potápění nedopadlo. Kupodivu prý nejvíce vadilo, že neumím anglicky a tak by nám dělalo problémy se na něčem domluvit. No, nevím, myslím, že byl jen taktní a neřekl, že to nejde kvůli věku. Nejsem zklamaná, já s tím počítala. Ale aspoň jsem to zkusila. Byly jsme čtyři turistky a řidič Petr. Bylo nás málo, a tak to byl takový přátelský,…

Přečíst Read More

3. Co tak třeba Albánie? Butrint aneb – jak nebezpečné může být, když si popletete dveře

3. Co tak třeba Albánie? Butrint aneb – jak nebezpečné může být, když si popletete dveře

Když jsem měla rozepsaný tento třetí díl, došlo v Albánii k zemětřesení. Měla jsem zábrany zveřejňovat své nadšení z cest, když jsem ještě netušila, k jakým katastrofám v Albánii došlo či ještě může dojít. Navíc mi je Albánců hodně líto, je to chudá země s milými a pohodovými lidmi. Také, přiznávám se, jsem o jeden den psaní odložila z nutné, opravdu velmi nutné návštěvy lesa. Byla jsem totiž sestrou doslova přinucena jít na hřiby. Napřed jsem brblala, co je to…

Přečíst Read More

2. Co tak třeba Albánie? Saranda

2. Co tak třeba Albánie? Saranda

Máme první ráno. Z postele nevylézám příliš ochotně. Okamžitě se ale ladím do růžova, usmiřuje si mne sluníčko, modré nebe a výhled z balkonu. Máme pokoj do silnice, ale při pohledu doprava vidím moře, jak mírnými vlnkami omývá skalnaté pobřeží a kousek pláže. Ten první den jsme věnovaly odpočinku. Po snídani jsme se vydaly na pláž, zaplatily si lehátka a věnovaly se plavání a aktivnímu leháru (obracely jsme se z boku na bok). Plážička je malá, ale voda teplá a…

Přečíst Read More

1. Co tak třeba Albánie?

1. Co tak třeba Albánie?

Někdy člověk potřebuje změnu, poznat něco nového, utéci na chvíli problémům a utřídit myšlenky. Mne tohle nutkání vypadnout ze zajetých kolejí přepadlo letos uprostřed léta. Což o to, věděla jsem, že za pár dní pojedu do Vysokých Tater, ale chtěla jsem ještě něco víc. Samotné se mi ale moc nechtělo – tak s kým? Sestra už nemá čas, přátelé mají dávno zařízené pobyty jinde. Sedla jsem tedy k notebooku a jala se vyhledávat. Najdu duši, která v tomto směru rovněž…

Přečíst Read More

3. Hurá! Opět jedu do Tater – zítra se už vracíme

3. Hurá! Opět jedu do Tater – zítra se už vracíme

Je čtvrtek, poslední den. Včera večer po tom sestupu ze Skalnatého plesa jsem pěkně cítila nohy – konkrétně stehenní svaly. Bylo mi samotné směšné, jak se večer nožičky vzpíraly, že ony tedy těch pár schodů z patra nepůjdou. Že toho už mají dost a basta. Na večeři jsem se šourala schůdek po schůdku a pevně se přidržovala zábradlí. Nahoru do schodů (jídelna je v jiném křídle) to ale šlo, to zase ano. Když jsem si pak nakládala u bufetu jídlo…

Přečíst Read More

2. Hurá! Opět jedu do Tater! – Jdeme na výšlap (úterý až středa)

2. Hurá! Opět jedu do Tater! – Jdeme na výšlap (úterý až středa)

Jsme u první večeře v hotelu Morava. Na stolech před námi sklenice s přípitkem na uvítanou, zástupce hotelu nás o něčem informuje, ale skoro nikdo ho neposlouchá. Očima těkáme kolem a seznamujeme se. Po večeři malé setkání íčkařů (je nás tu osm) a zároveň plánujeme, kam zítra vyrazíme. Nikdo není na nikoho vázaný, každý se může sám rozhodnout, jak stráví svůj čas. Nebudu zde popisovat jednotlivé tůry. Chodili jsme skoro po stejných místech jako před dvěma lety. Pondělí – Starý…

Přečíst Read More

1. Hurá! Opět jedu do Tater! – Vyjíždíme.

1. Hurá! Opět jedu do Tater! – Vyjíždíme.

  Tak jsem se letos opět rozhodla navštívit Vysoké Tatry. Hory mám ráda, v Alpách jsem byla teď dvakrát po sobě – a vůbec, v Tatrách se mi líbí a domluvím se tam. Od plánů k činu nebylo daleko – a tak se stalo, že jsem opět jednou seděla ve ve vlaku a poslouchala rytmické drntata drntata… Do vlaku jsme se sestrou nasedaly až v Trenčíně a tam nás vezl její vnuk. Pár kilometrů před městem nás chytl prudký slejvák….

Přečíst Read More

Hanka a …3. kapitola

Hanka a …3. kapitola

3. Buřty a strašidlo „Babi, nevíš, co je to tam na kopci na druhé straně? Tam v lese?“ vzpomněla si Hanka. Seděla před chatkou na jednom z těch dřevěných špalků, v ruce prut a na něm špekáček. Oheň přívětivě praskal a Hanka nad ním zamyšleně otáčela prutem. „To tam stojí hrad, vlastně už skoro jen trosky. Odtud zdola přes ty vysoké smrky není moc vidět. Určitě si tam ale naplánujeme výlet, je tam prý moc hezký výhled na druhou stranu…

Přečíst Read More

Hanka a… 2. kapitola

Hanka a… 2. kapitola

Vodník a vydra Hance se nabitá a schválená svoboda pohybu moc zamlouvala. Doma ve městě by ji maminka jen tak samotnou ven nepustila, měla by o ni strach. Teď jen vyběhla před chatu, v ruce foťák, který o předminulých Vánocích našla pod stromečkem, a se zájmem se rozhlížela po okolí. Kam se teď vydá? „Vlastně je tu docela hezky. I ta naše chata na pohled ujde,“ pomyslela si trochu udiveně. Malá roubená chatka měla všechna okýnka otevřená a plná květináčů…

Přečíst Read More

Možná (autor Zuzana Pivcová)

Možná (autor Zuzana Pivcová)

Možná se vrátíš, lásko má zatoulaná, obavy ztratíš tiché jak růže planá, zjevíš se rovnou na prahu u mých dveří, ledy se pohnou, ač mnozí neuvěří. Možná mě mineš, cesta to snadná není, s řečištěm splyneš v bezradném rozloučení, vím, na východě bez tebe také svítá, i v nepohodě život se neodmítá. Možná se lekneš, zda nejsem cizí žena, slova mi řekneš, co zbyla nevyřčena, zůstaneš se mnou, aniž tě někdo nutí, vlny se vzedmou bez hrozby utonutí. Možná se…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Kamarád (čtvrtek 15. 8. 2019)

Deník postarší dámy – Kamarád (čtvrtek 15. 8. 2019)

Posledně jsem si jen tak posteskla – a nevěděla jsem, jak moc je mé postesknutí pravdivé. Také se vám to stává? Že něco/někoho hledáte, postrádáte, utěšujete se, že je to jen náhoda a vše se zase dá do pořádku – a pak zjistíte, že vaše podvědomí mělo pravdu? V ten den, kdy jsem si tady tak posteskla, mi zemřel kamarád. Dobrý kamarád, vlastně ten nejlepší. Mohla jsem si mu postěžovat, když mne něco trápilo,  držel mi palce, když jsem se…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Jen takové postesknutí (3. 8. 2019 – sobota)

Deník postarší dámy – Jen takové postesknutí (3. 8. 2019 – sobota)

Dnes je mi nějak smutno. Kolem mne přes velké horko a sucho kypí život. Ptáci vyvádějí mláďata, na střeše garáže i na větvích okolních stromů neustále něco píská a nadšeně pokřikuje. Kočka nedbale leží někde opodál a nenápadně ten cvrkot pozoruje. Ptáci ji už ale znají a pokud se pohne, okamžitě se navzájem před ní varují. Tak loví aspoň myši a naštěstí si je už nenosí na svůj kočičí stolek – nejspíše ji Ferda za dveřmi už moc otravoval a…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Střípky z rodinného setkání – 23. 7. 2019 – úterý

Deník postarší dámy – Střípky z rodinného setkání – 23. 7. 2019 – úterý

Asi to znáte. Když je rodina větší (ponejvíce zásluhou dřívějších generací), mívá ve zvyku jednou ročně se sejít, popovídat si, co je kde nového, jak jsou na tom rodiče, děti, kamarádi, šéfové. Utužují se tím rodinné vztahy a děti se seznamují s historií rodiny, hlavně jejími různými pikantními historkami. S těmi se jim vlastní rodiče nikdy nepochlubí, takže až po letech se dozvídají, co kde a komu provedl táta či máma jako dítě. Kupodivu tahle přísně střežená tajemství nikdy důstojnot…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Letní střípky (středa 17.7.2019)

Deník postarší dámy – Letní střípky (středa 17.7.2019)

Lebedím si. Už je to pár dní, co se trochu ochladilo. Ještě by mohlo trochu zapršet, liják spojený s krupobitím je už dávno zapomenut. Totiž skoro, když se jdu podívat, jak mi rostou okurky, všímám si, že ony si to ještě pamatují. Rostliny mají v listech díry a zápasí mezi touhou obnovit svou zeleň a tvorbou malých okureček. Zatím to vypadá tak šul-nul. Objevují se nové výhonky s nepoškozenými listy a okurečky rostou také. Ale strašlivě pomalu. Tož, asi za…

Přečíst Read More

Narozeninové rozjímání (autorka Věra Ježková)

Narozeninové rozjímání (autorka Věra Ježková)

Děkuji za lásku a za své nejbližší, za to, že spánek bolesti utiší, mamince za starost, něhu a péči, za všechna slova, jež duši léčí. Děkuji za krásné roky svých studií, za všechny podněty, které mě rozvíjí, za Ódu na radost a Zpěv Židů z Nabucca, tisíce květů, když jaro propuká. Děkuji za krásné obrazy v Ermitáži, za letní déšť, jenž horké tváře svlaží, za ohně pod hvězdnou noční oblohou, za ruce, které v nouzi pomohou. Děkuji s úžasem za antickou kulturu, za…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – info o nové rubrice – středa 10.7.2019

Deník postarší dámy – info o nové rubrice – středa 10.7.2019

  Léto pokračuje, naštěstí se trochu ochladilo a ochlazení mi vlilo trochu elánu do žil 🙂 Mám zde zavedenou novou rubriku, všimli jste si? Jmenuje se Přátelé a kamarádi a budu v ní zveřejňovat některá dílka jiných autorů. Samozřejmě po dohodě s nimi. První z nich je báseň Věry Ježkové. Je to nádherné vyjádření lásky k životu. Věřím, že se vám báseň bude líbit zrovna tak, jako mně. Kdo a co bude další? To ještě nevím, i když tipů bych…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Zprávy z horkého léta (sobota 29. 6. 2019)

Deník postarší dámy – Zprávy z horkého léta (sobota 29. 6. 2019)

  Předpovědi meteorologů se vyplnila – opět máme horké a suché léto. Kočka se ukáže ráno, počká si, až přijdu s konzervou v ruce a dám jí i psovi do misek mlsky a zmizí. Jen občas ji zahlédnu někde ve stínu, leží a nehybně pozoruje okolí. Pes je akčnější, hlavně večer. To pobíhá ode dveří ke dveřím, občas strne za těmi prosklenými a snaží se vypozorovat, co dělám.  V jeho očích čtu otázku. “Co to tam zase tak dlouho děláš?…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma, léto, hmyzáci …. 24. 6. 2019 – pondělí

Deník postarší dámy – Dáma, léto, hmyzáci …. 24. 6. 2019 – pondělí

Už je zase hic. No bodejť, musí být, na co bychom také nadávali? Na politiku? Na vládu? Tohle nadávání by v tomto počasí mohlo být nebezpečné, ba přímo infarktové. Takhle nám dává příroda možnost se odreagovat a zbavit stresu bez následků na zdraví. Vždyť kdo to kdy slyšel? V zimě aby bylo zima a v létě horko? To za mých mladých časů nebývalo! Jakmile “uhodily” tehdejší závodní dovolené, okamžitě bylo sedmnáct stupňů, zima a déšť. No dobře, tak jsem si…

Přečíst Read More

Špatný den (jedna z mých nejstarších povídek)

Špatný den (jedna z mých nejstarších povídek)

„Dalo to moc práce, než jsme to dali dohromady. Jestli to nějak zkazíš, jestli půjdeš dnes večer jenom do hospody, zabiju tě,” řekl Martin a oči mu studeně zasvítily. Seděl v kuchyni obyčejného panelákového bytu, na rozvrzané židli u odřeného stolu. Chlap středního vzrůstu, se snědou pletí, pro kterou si u kamarádů vysloužil přezdívku Cikán. Jinak vypadal celkem nenápadně, solidně, pouze ledovým pohledem tmavých očí a opovrhováním života děsil své rádoby kamarády a zároveň vzbuzoval jejich obdiv. Josef, hubený čtyřicátník s kruhy…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Když mi před čtrnácti dny v pátek brzy ráno zazvonil budík, málem jsem mečela jako kozlík v jedné z mých pohádek. “Nééé, nééé, já nikam nejedu!” Tak strašlivě se mi nechtělo vylézat  z teplých peřin do studeného rána. “Na co ses to zase uvázala, ty káčo pitomá,” nadávala jsem si v duchu. “Jet až kamsi do tramtárie, a ještě k tomu čtyřikrát přesedat! Je ti tohle zapotřebí?” Ale nakonec jsem přece jen vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila. Na zádech…

Přečíst Read More

Noc s Andersenem – příběh pro 3. A základní školy v Bojkovicích

Noc s Andersenem – příběh pro 3. A základní školy v Bojkovicích

Skřítek Knihomílek se radoval. Zítra bude v knihovně Noc s Andersenem. Noc pojmenovaná po známém dánském spisovateli pohádek. Knihovna bude plná dětí, které budou soutěžit, hrát různé hry a hlavně si povídat o knížkách a číst z nich. Knihomílek má sice jako správný knihovnický skřítek rád klid, ale na tuhle událost se vždycky moc těší. Má rád děti zvídavé a zvědavé, jejich nekonečné otázky a smích. A jiné než děti zvídavé do knihovny přece nechodí. ……………………. Paní knihovnice se ještě…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Co dřív? Čtvrtek 30. 5. 2019

Deník postarší dámy – Co dřív? Čtvrtek 30. 5. 2019

Mám rozepsaný druhý příběh pro děti z Bojkovic, chtěla jsem si tady postěžovat na svá zvířata, poděkovat firnmě v Olomouci za rychlý servis při poruše notebooku a povyprávět o svých cestách. Nějak nestíhám a to už plánuji další výlet. Tak aspoň co zvládnu. Kauza Notebook. Slyšeli jste někdy, že by vám někdo písemně slíbil že reklamaci v rámci záruční doby vyřídí do pěti pracovních dnů? Já tedy ne, takže když jsem tuhle formulku objevila v záručáku po té, co notebook…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Gulášfest, hokej a Hrobař (sobota 25.5. 2019)

Deník postarší dámy – Gulášfest, hokej a Hrobař (sobota 25.5. 2019)

Tak dnes byl den opět nabitý událostmi. Vůbec jsem si nevšimla, kdy jsem se dostala ze stadia “Do prkýnka, proč se nic neděje?” do stadia “Vždyť já na nic nemám čas!” Ráno raníčko,  sotva jsem oči otevřela, jsem ještě před snídaní spěchala do krámu. Protože zítra jedu pryč a zapomněla jsem si vybrat někde hotovost. Můžu si je ale vybrat u pokladny v Jednotě nebo Hrušce (to jsou ty zdejší obchody), jenže v sobotu otevřeny jen chvíli dopoledne. Pak snídaně…

Přečíst Read More

Megakupon.cz

Megakupon.cz

Téměř každý významný prodejce zboží má svůj internetový obchod. Aby přilákal a odměnil své zákazníky, pořádá slevové akce. Ale dokážete se v nich orientovat? Nestalo se vám , že jste si v některém e- shopu koupili něco, co jste nutně potřebovali – a pak zjistili, že jiný e-shop má tutéž věc s výraznou slevou? Rada je velmi jednoduchá. Orientovat se ve všech těch slevách by vám mohl pomoci Megakupon.cz Co to je?  Už jste o něm slyšeli? Už sám název…

Přečíst Read More

Chtěl bych jezdit na koni! Příběh pro 3. B ZŠ v Bojkovicích

Chtěl bych jezdit na koni! Příběh pro 3. B ZŠ v Bojkovicích

„Pomalu, pomalu, pořádně ho drž,“ pronášel děda a sledoval dívku. Sára seděla na hřbetě krásného hnědého koně. Záda rovná jako svíčka, kolena pevně svírají jeho boky, ruka drží uzdu. „Teprve až zvládneš techniku jízdy, až ti bude kůň důvěřovat, můžeš začít skákat,“ poučoval ji děda. „Tak a teď ho rozjeď, objeď to dokola a pak zastav tam u křoví!“ Sára pobídla koně a už spolu letěli po zeleném trávníku. Děda ji pozorně sledoval. Byli oba tak soustředěni, že si ani…

Přečíst Read More