.
Archiv rubriky: Moje cestování

S magazínem i60 na výletě v Africe!

S magazínem i60 na výletě v Africe!

Počasí tu v zemi české, vyvolává paniku, jednou chodíš nabalený, vzápětí zas ve triku. S tím se musí něco dělat holky naše drahý, proto Vanda vymyslela, navštívíme Afriku… Zrušíme svá konta v bance, chudí jak kostelní myš, zavolala Bertíkové, honem Evko holkám piš. Hoď tu zprávu na Íčko, ať to všichni vidí, musíme dát dohromady dobrou partu lidí. Jako bleskem zpráva letí, myšlenka ta spanilá, jak se dalo očekávat, na Íčku se chytila. Honem očkování nutné, dokoupit si výbavu, hlavně…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Nový Zéland a Afrika (3.11. – neděle)

Deník postarší dámy – Nový Zéland a Afrika (3.11. – neděle)

Už jsem sem delší dobu nic nenapsala. Měla jsem moc práce. Kromě jiného (co jiného vám neprozradím, ať to nezakřiknu) jsem ryla záhony, hrabala listí, sázela česnek …, no, kdo má dům a zahradu si to dovede představit. A kdo nemá, toho to  asi zajímat nebude. Takže znovu. Na Íčku na Chatu v Otázce dne padl dotaz, zda už plánujeme, kam vyrazíme příští rok. No, a moje jedna kamarádka, dušička dobrá, okamžitě práskla, že my dvě plánujeme cestu na Nový…

Přečíst Read More

6. Co tak třeba Albánie? – Námořní kapitán a bilancování

6. Co tak třeba Albánie? – Námořní kapitán a bilancování

Kalupem se blíží konec pobytu. Ještě se můžu jeden den máchat v teplé slané vodě, nechat s houpat vlnami, přes plavací brýle pozorovat rybičky u dna, večer si objednat poslední „ni white vino, plíz“. Pak poslední snídaně, poslední namočení ve vlnách, naposledy se projít po městečku Ksamil a utratit poslední leky. Odpoledne už čeká autobus a jedeme domů. Zájezd jsem samozřejmě ukončila svým hurá splašeným způsobem, na lodi jsem si odřela nohu. Už vás někdy ošetřoval sám kapitán? Mne ano….

Přečíst Read More

5. Co tak třeba Albánie? – Pozor, je tam kůň!

5. Co tak třeba Albánie? – Pozor, je tam kůň!

Dnes mne čeká výlet nazvaný trochu záhadně – Safari. Z hotelu jedeme tři – já a jeden manželský pár. Shromaždiště je v Sarandě, přijel pro nás neznámý řidič s osobním autem, a mně se ihned podařilo zaperlit (jak jinak). Manželé si sedli dozadu, já vedle řidiče. Bylo horko, on pustil klimatizaci a zeptal se mne (pravděpodobně), jestli ji má nechat puštěnou, jestli to nevadí. Samozřejmě jsem přikývla. „Jo,“ a souhlas ještě potvrdila „no!“ Řidič natáhl ruku, klimatizaci vypnul a pootevřel…

Přečíst Read More

4. Co tak třeba Albánie? Víte, kdo je to Argjiro?

4. Co tak třeba Albánie? Víte, kdo je to Argjiro?

Dnes jedem do Gjirokastry. Delegát Petr pro nás přijel osobním autem hned po snídani. Mně v úvodu vysvětlil, že to potápění nedopadlo. Kupodivu prý nejvíce vadilo, že neumím anglicky a tak by nám dělalo problémy se na něčem domluvit. No, nevím, myslím, že byl jen taktní a neřekl, že to nejde kvůli věku. Nejsem zklamaná, já s tím počítala. Ale aspoň jsem to zkusila. Byly jsme čtyři turistky a řidič Petr. Bylo nás málo, a tak to byl takový přátelský,…

Přečíst Read More

3. Co tak třeba Albánie? Butrint aneb – jak nebezpečné může být, když si popletete dveře

3. Co tak třeba Albánie? Butrint aneb – jak nebezpečné může být, když si popletete dveře

Když jsem měla rozepsaný tento třetí díl, došlo v Albánii k zemětřesení. Měla jsem zábrany zveřejňovat své nadšení z cest, když jsem ještě netušila, k jakým katastrofám v Albánii došlo či ještě může dojít. Navíc mi je Albánců hodně líto, je to chudá země s milými a pohodovými lidmi. Také, přiznávám se, jsem o jeden den psaní odložila z nutné, opravdu velmi nutné návštěvy lesa. Byla jsem totiž sestrou doslova přinucena jít na hřiby. Napřed jsem brblala, co je to…

Přečíst Read More

2. Co tak třeba Albánie? Saranda

2. Co tak třeba Albánie? Saranda

Máme první ráno. Z postele nevylézám příliš ochotně. Okamžitě se ale ladím do růžova, usmiřuje si mne sluníčko, modré nebe a výhled z balkonu. Máme pokoj do silnice, ale při pohledu doprava vidím moře, jak mírnými vlnkami omývá skalnaté pobřeží a kousek pláže. Ten první den jsme věnovaly odpočinku. Po snídani jsme se vydaly na pláž, zaplatily si lehátka a věnovaly se plavání a aktivnímu leháru (obracely jsme se z boku na bok). Plážička je malá, ale voda teplá a…

Přečíst Read More

1. Co tak třeba Albánie?

1. Co tak třeba Albánie?

Někdy člověk potřebuje změnu, poznat něco nového, utéci na chvíli problémům a utřídit myšlenky. Mne tohle nutkání vypadnout ze zajetých kolejí přepadlo letos uprostřed léta. Což o to, věděla jsem, že za pár dní pojedu do Vysokých Tater, ale chtěla jsem ještě něco víc. Samotné se mi ale moc nechtělo – tak s kým? Sestra už nemá čas, přátelé mají dávno zařízené pobyty jinde. Sedla jsem tedy k notebooku a jala se vyhledávat. Najdu duši, která v tomto směru rovněž…

Přečíst Read More

3. Hurá! Opět jedu do Tater – zítra se už vracíme

3. Hurá! Opět jedu do Tater – zítra se už vracíme

Je čtvrtek, poslední den. Včera večer po tom sestupu ze Skalnatého plesa jsem pěkně cítila nohy – konkrétně stehenní svaly. Bylo mi samotné směšné, jak se večer nožičky vzpíraly, že ony tedy těch pár schodů z patra nepůjdou. Že toho už mají dost a basta. Na večeři jsem se šourala schůdek po schůdku a pevně se přidržovala zábradlí. Nahoru do schodů (jídelna je v jiném křídle) to ale šlo, to zase ano. Když jsem si pak nakládala u bufetu jídlo…

Přečíst Read More

2. Hurá! Opět jedu do Tater! – Jdeme na výšlap (úterý až středa)

2. Hurá! Opět jedu do Tater! – Jdeme na výšlap (úterý až středa)

Jsme u první večeře v hotelu Morava. Na stolech před námi sklenice s přípitkem na uvítanou, zástupce hotelu nás o něčem informuje, ale skoro nikdo ho neposlouchá. Očima těkáme kolem a seznamujeme se. Po večeři malé setkání íčkařů (je nás tu osm) a zároveň plánujeme, kam zítra vyrazíme. Nikdo není na nikoho vázaný, každý se může sám rozhodnout, jak stráví svůj čas. Nebudu zde popisovat jednotlivé tůry. Chodili jsme skoro po stejných místech jako před dvěma lety. Pondělí – Starý…

Přečíst Read More

1. Hurá! Opět jedu do Tater! – Vyjíždíme.

1. Hurá! Opět jedu do Tater! – Vyjíždíme.

  Tak jsem se letos opět rozhodla navštívit Vysoké Tatry. Hory mám ráda, v Alpách jsem byla teď dvakrát po sobě – a vůbec, v Tatrách se mi líbí a domluvím se tam. Od plánů k činu nebylo daleko – a tak se stalo, že jsem opět jednou seděla ve ve vlaku a poslouchala rytmické drntata drntata… Do vlaku jsme se sestrou nasedaly až v Trenčíně a tam nás vezl její vnuk. Pár kilometrů před městem nás chytl prudký slejvák….

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Když mi před čtrnácti dny v pátek brzy ráno zazvonil budík, málem jsem mečela jako kozlík v jedné z mých pohádek. “Nééé, nééé, já nikam nejedu!” Tak strašlivě se mi nechtělo vylézat  z teplých peřin do studeného rána. “Na co ses to zase uvázala, ty káčo pitomá,” nadávala jsem si v duchu. “Jet až kamsi do tramtárie, a ještě k tomu čtyřikrát přesedat! Je ti tohle zapotřebí?” Ale nakonec jsem přece jen vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila. Na zádech…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma jede do Prahy – úterý 18. 12. 2018

Deník postarší dámy – Dáma jede do Prahy – úterý 18. 12. 2018

No nazdar. Za pár dní jsou Vánoce, finišuji s pečením, dárky a jinými podobnými aktivitami – a ještě jsem nepodala raport, jaké to bylo na předvánočním setkání íčkařů v Praze. Takže jak bylo? No přece parádně, jako při každém našem setkání. Nemusím psát o všem co se tam dělo, že ne. Jen to tak krátce shrnu. Paní Hana Š. přednášela verše našich autorů, Lubomír M. (je to jeden z nás, velí bonton o něm psát jako o panu L.M.? Snad…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma na výletě aneb Medvěd na Radhošti (25.10. – čtvrtek)

Deník postarší dámy – Dáma na výletě aneb Medvěd na Radhošti (25.10. – čtvrtek)

Poslední týdny mám nějaký neklid v nohou. Pořád se někde toulám. Byla jsem v Poděbradech (a už o tom napsala povídku Pravda o Poděbradech ll.) a kromě toho v Luhačovicích (opět se tam chystám), na výletě v Modré, na Velehradě a v Rožnově pod Radhoštěm. V Luhačovicích to byla pohodička. Prošli jsme se po městě, zaplavali si v krytém bazénu, dali si oběd a jelo se domů. Výlet do Modré a na Velehrad byl spojený do jednoho dne. Popud k…

Přečíst Read More

Pravda o Poděbradech ll.

Pravda o Poděbradech ll.

Kůň na podstavci nevrle přešlápl. Král Jiří otevřel oči povzdychl si. Slunce stojí ještě vysoko na obloze, do jeho pravidelné večerní procházky zbývá ještě několik hodin. A on už by se tak moc potřeboval protáhnout. Znuděně se rozhlédl po okolí. Ještě že to letošní spalující léto je už minulostí. V těch vedrech se lidu a návštěvníkům jeho města nechtělo bloumat po rozpálených ulicích, ani bohatá nabídka různých druhů zmrzliny a stříkající fontány je k denním procházkám nepřiměly. Raději své dny…

Přečíst Read More

Pravda o Poděbradech l.

Pravda o Poděbradech l.

Poděbrady se pomalu nořily do večerního šera. V zahrádkách kavárniček a cukráren bylo ještě živo, lid poděbradský, lázenští pacienti i obyčejní hosté si užívali nečekaně krásného a teplého dubnového večera roku 2015. Král Jiří spokojeně shlížel z výšky svého koně a čekal, až se jeho poddaní i návštěvníci města odeberou k nočnímu spánku. Těšil se, že pod rouškou tmy projde městem, zkontroluje, zda je vše v pořádku, a hlavně, jak jinak, protáhne kosti a možná i zajde nepoznán do šenku…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 27. 9. čtvrtek – Dáma na módní přehlídce

Deník postarší dámy 27. 9. čtvrtek – Dáma na módní přehlídce

Ráno 25. září se mi vůbec nechtělo vstávat. Jako správná sova jsem se zamračila na ječící mobil, ťukla prstem na odložené buzení a otočila se na druhý bok. Jen jsem znovu zabrala, začal řvát znovu. Bestie jedna. Mrzutě jsem přes okno hleděla do zatažené oblohy a pak se koukla na venkovní teploměr. Ach jo, kde jsou ta letní vedra, která mi tak vadila? Ten teplotní šok je snad ještě horší. Proč já jen říkala, že dnes pojedu! Taková zima a…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 21. 9. Dáma jede do Brna

Deník postarší dámy 21. 9. Dáma jede do Brna

Znáte to určitě také. Dlouho se nic neděje – a pak se s různými akcemi roztrhne pytel. Celé dva roky jsem v Brně nebyla – a teď najednou po druhé v jednom týdnu. O Burčákofestu jsem už psala, teď se jednalo o setkání přátel z íčka. Na cestu jsem se tentokrát vydala brzy zrána a až na přesedání z vlaku do autobusu (výluka) se nyní obešla bez výjimečných událostí. Totiž jedna by se přece našla. Při přestupu na ten autobus…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

“Nechce se ti přijet 15. září na burčákofest?” zeptala se mne kamarádka Eva. “Burčákofest? Tak tam jsem ještě nikdy nebyla ani o tom neslyšela, mohla by to být docela legrace,” pomyslela jsem si a na pozvání kývla. Z domu jsem v pohodě vyrazila na vlak. Nespěchala jsem, zastávku mám pět minut od domu a ještě jsem si dala zbytečně velkou časovou rezervu. Procházela jsem se po nástupišti, a představovala si, co mne dnes čeká. Z různých fantazií mne vyrušilo hlášení:…

Přečíst Read More

Alpy – Vysoké Taury

Alpy – Vysoké Taury

Na portále i60 mám spoustu přátel. Jednou z kamarádek je Hanka, se kterou jsme se letos opět vydaly do Alp. Byla rychlejší než já a o našem putování napsala článek a z fotek fotoreportáž. Od psaní jsem tedy tentokrát upustila a s jejím svolením článek i video zveřejňuji i zde na blogu. bylo to tam krásné a užily jsme si to. Poznávací zájezd Rakousko K čemu je přátelství po internetu? Třeba k cestování ve dvou. S Líbou se známe z…

Přečíst Read More

i60 a my

i60 a my

Včera jsem se vrátila z Prahy. Ne z hradu, jak by se podle úvodních slov mohlo zdát, ale byla jsem na setkání lidiček z portálu i60. Že se tam chystám, jsem tady už psala. Lidičky, to byla šou 🙂 Vítali jsme se s přáteli, se kterými jsme se už znali osobně, nadšeně se seznamovali s těmi, se kterými jsme se dosud znali jen podle jména z portálu. Hodovali jsme, samozřejmě trochu popíjeli, ale hlavně jsme se smáli, zpívali, tancovali, vzpomínali…

Přečíst Read More

Jak jsme jeli do Mošoně

Jak jsme jeli do Mošoně

Už jsem se zde před pár dny zmínila, že jsem dostala jeden předčasný vánoční dárek. Jednodenní zájezd do termálních lázní v Mosonmagyaróváru, městečka v Maďarsku. U nás v Česku se zkráceně říká – Mošoň. Autobus nás měl nabrat na určeném místě v pět ráno. Z domu jsme vyrazili včas, maličko po půl páté. Šli jsme opatrně, protože v noci byl mrazík a ještě malinko nasněžilo. Takže si to šinu nožku za nožkou, na stanoviště nám chybí asi tak plus mínus…

Přečíst Read More

Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy? Ano, byl to můj dětský sen. I dětské sny, jak vidno, se můžou plnit, i když to někdy trvá desetiletí. Napíšu teď na zájezd něco jako recenzi. Schválně píšu “něco”, protože nevím přesně, co správná recenze má obsahovat. Nejspíše by měla být stručná – ale stručnost je má velmi slabá stránka. Měla bych asi napsat spíše něco jako  – mé konečné shrnutí. Budu zde popisovat jen své dojmy a pocity, i když místy budu používat množné číslo. Vrátím se…

Přečíst Read More

Alpy V. – Poslední dny

Alpy V. – Poslední dny

Máme tady další, páté ráno.  Předpověď počasí hrozí deštěm, a tak je dnes v plánu pouze výjezd lanovkou na vrchol Somtgang, a pak po Květinové cestě dolů do mezistanice Tigignas.  Protože jsme tam už s Hankou byly a máme okolí stanice částečně prozkoumané, rozhodujeme se opět jít po vlastní trase. Vyjíždíme se skupinou nahoru, jdeme kousek s nimi po květinové cestě, a pak se trhneme. Láká nás pěšina přímo vzhůru , k vrcholu Piz…, jakže se jmenuje? To nevadí, pro mne…

Přečíst Read More

Alpy IV. – Poznávací okružní trasa – “vodní cesta”

Alpy IV. – Poznávací okružní trasa – “vodní cesta”

  Další den ráno vstáváme o něco dříve. Snídaně je už v sedm hodin, a nás čeká výlet do oblasti Lenzerheide. Večer u večeře nás průvodkyně vždy informuje o programu dalšího dne, a rozdává mapky. Zároveň nám taky podává informaci, že z vrcholu dolů vede turistická trasa s velkým výškovým rozdílem. Podle jejího doporučení si necháváme koupit lístky na lanovku. My s Hankou jedem nahoru, a pak zpět do mezistanice. Pak se chceme vydat pěšky dolů. Ten výškový rozdíl snad…

Přečíst Read More

Alpy III. – Jedeme na první tůru

Alpy III. – Jedeme na první tůru

Máme tady ráno. Po snídani jsme vyfasovali balíčky s obědem, a nastupujeme do našeho zeleného autobusu. projíždíme zpět údolím podél říčky Julie. pak se s námi autobus vyšplhá na parkoviště a přestupujeme do mikrobusu. Ten nás opět vyveze výš. Zapoměla jsem si poznamenat, jak se ono místo jmenuje. Ale byl odtud nádherný výhled po krajině. My, co jsme byli v první várce a čekali jsme na zbytek výpravy, jsme se měli čím  kochat. Hlavně proto, že nás v zájezdu byla…

Přečíst Read More

ALPY II. – Ledovec Morteratsh

ALPY II. – Ledovec Morteratsh

Konečně je tady den D. Start je v Praze, odjezd ve 23. hodin poblíž Hlavního nádraží. Tentokrát to mám tedy s nástupem snadné, můj nesmysl pro orientaci nemá šanci. Na nádraží prozváním kamarádku Hanku, a ona okamžitě vyráží vyzvednout mne v nádražní hale a přivést k ostatním “účastníkům zájezdu”. Zdravíme se se známými, okukujeme s neznámými a společně se těšíme. Konečně přijíždí náš autobus, je krásně optimisticky zelený. Jsem spokojená, protože zelených autobusů jsem zatím nikdy moc neviděla – pokud…

Přečíst Read More

Alpy I. – Dětský sen

Alpy I. – Dětský sen

Pamatujete si své dětské sny? Já jich měla několik, a jedním z nich bylo podívat se do Alp. Fascinovaly mne sluncem ozářené vrcholky hor, zasněžená špička Matterhornu, obrázky kvetoucích hořců či protěží na zelených stráních. Prohlížela jsem si fotky z těchto míst se zatajeným dechem a nejasnou touhou v srdci. Ani mne tehdy nenapadlo nějak vážně uvažovat o možnosti zajet se tam podívat osobně, v době mého dětství bylo něco takového velmi těžké, téměř vyloučené. Pak jsem dospěla, dějiny se…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých Tatrách V. aneb A medvěda jsme nepotkaly

Týden ve Vysokých Tatrách V. aneb A medvěda jsme nepotkaly

Máme tady poslední den a poslední výšlap. Včera hlásili déšť, jelo se tedy na výlet do Polska. Moc jsme si nepomohly. Pršelo i tam, ze Zakopaného jsme viděli jeden kostel zevnitř a jeden z venku. Což o to, byly hezké a zajímavé, ale do Tater jsem jela přece kvůli něčemu jinému. Dnes tedy všechny vyrážíme do Starého Smokovce, máme v plánu vyjít na Hrebienok, ke Studenovodským vodopádům, a pak po magistrále do Tatranské Lomnice. Je to sice trochu delší, než…

Přečíst Read More