.
Archiv rubriky: Moje cestování

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Deník postarší dámy – Poslední střípky z Kořenova – 15. 6. 2019 (sobota)

Když mi před čtrnácti dny v pátek brzy ráno zazvonil budík, málem jsem mečela jako kozlík v jedné z mých pohádek. “Nééé, nééé, já nikam nejedu!” Tak strašlivě se mi nechtělo vylézat  z teplých peřin do studeného rána. “Na co ses to zase uvázala, ty káčo pitomá,” nadávala jsem si v duchu. “Jet až kamsi do tramtárie, a ještě k tomu čtyřikrát přesedat! Je ti tohle zapotřebí?” Ale nakonec jsem přece jen vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila. Na zádech…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma jede do Prahy – úterý 18. 12. 2018

Deník postarší dámy – Dáma jede do Prahy – úterý 18. 12. 2018

No nazdar. Za pár dní jsou Vánoce, finišuji s pečením, dárky a jinými podobnými aktivitami – a ještě jsem nepodala raport, jaké to bylo na předvánočním setkání íčkařů v Praze. Takže jak bylo? No přece parádně, jako při každém našem setkání. Nemusím psát o všem co se tam dělo, že ne. Jen to tak krátce shrnu. Paní Hana Š. přednášela verše našich autorů, Lubomír M. (je to jeden z nás, velí bonton o něm psát jako o panu L.M.? Snad…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma na výletě aneb Medvěd na Radhošti (25.10. – čtvrtek)

Deník postarší dámy – Dáma na výletě aneb Medvěd na Radhošti (25.10. – čtvrtek)

Poslední týdny mám nějaký neklid v nohou. Pořád se někde toulám. Byla jsem v Poděbradech (a už o tom napsala povídku Pravda o Poděbradech ll.) a kromě toho v Luhačovicích (opět se tam chystám), na výletě v Modré, na Velehradě a v Rožnově pod Radhoštěm. V Luhačovicích to byla pohodička. Prošli jsme se po městě, zaplavali si v krytém bazénu, dali si oběd a jelo se domů. Výlet do Modré a na Velehrad byl spojený do jednoho dne. Popud k…

Přečíst Read More

Pravda o Poděbradech ll.

Pravda o Poděbradech ll.

Kůň na podstavci nevrle přešlápl. Král Jiří otevřel oči povzdychl si. Slunce stojí ještě vysoko na obloze, do jeho pravidelné večerní procházky zbývá ještě několik hodin. A on už by se tak moc potřeboval protáhnout. Znuděně se rozhlédl po okolí. Ještě že to letošní spalující léto je už minulostí. V těch vedrech se lidu a návštěvníkům jeho města nechtělo bloumat po rozpálených ulicích, ani bohatá nabídka různých druhů zmrzliny a stříkající fontány je k denním procházkám nepřiměly. Raději své dny…

Přečíst Read More

Pravda o Poděbradech l.

Pravda o Poděbradech l.

Poděbrady se pomalu nořily do večerního šera. V zahrádkách kavárniček a cukráren bylo ještě živo, lid poděbradský, lázenští pacienti i obyčejní hosté si užívali nečekaně krásného a teplého dubnového večera roku 2015. Král Jiří spokojeně shlížel z výšky svého koně a čekal, až se jeho poddaní i návštěvníci města odeberou k nočnímu spánku. Těšil se, že pod rouškou tmy projde městem, zkontroluje, zda je vše v pořádku, a hlavně, jak jinak, protáhne kosti a možná i zajde nepoznán do šenku…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 27. 9. čtvrtek – Dáma na módní přehlídce

Deník postarší dámy 27. 9. čtvrtek – Dáma na módní přehlídce

Ráno 25. září se mi vůbec nechtělo vstávat. Jako správná sova jsem se zamračila na ječící mobil, ťukla prstem na odložené buzení a otočila se na druhý bok. Jen jsem znovu zabrala, začal řvát znovu. Bestie jedna. Mrzutě jsem přes okno hleděla do zatažené oblohy a pak se koukla na venkovní teploměr. Ach jo, kde jsou ta letní vedra, která mi tak vadila? Ten teplotní šok je snad ještě horší. Proč já jen říkala, že dnes pojedu! Taková zima a…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 21. 9. Dáma jede do Brna

Deník postarší dámy 21. 9. Dáma jede do Brna

Znáte to určitě také. Dlouho se nic neděje – a pak se s různými akcemi roztrhne pytel. Celé dva roky jsem v Brně nebyla – a teď najednou po druhé v jednom týdnu. O Burčákofestu jsem už psala, teď se jednalo o setkání přátel z íčka. Na cestu jsem se tentokrát vydala brzy zrána a až na přesedání z vlaku do autobusu (výluka) se nyní obešla bez výjimečných událostí. Totiž jedna by se přece našla. Při přestupu na ten autobus…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

“Nechce se ti přijet 15. září na burčákofest?” zeptala se mne kamarádka Eva. “Burčákofest? Tak tam jsem ještě nikdy nebyla ani o tom neslyšela, mohla by to být docela legrace,” pomyslela jsem si a na pozvání kývla. Z domu jsem v pohodě vyrazila na vlak. Nespěchala jsem, zastávku mám pět minut od domu a ještě jsem si dala zbytečně velkou časovou rezervu. Procházela jsem se po nástupišti, a představovala si, co mne dnes čeká. Z různých fantazií mne vyrušilo hlášení:…

Přečíst Read More

Alpy – Vysoké Taury

Alpy – Vysoké Taury

Na portále i60 mám spoustu přátel. Jednou z kamarádek je Hanka, se kterou jsme se letos opět vydaly do Alp. Byla rychlejší než já a o našem putování napsala článek a z fotek fotoreportáž. Od psaní jsem tedy tentokrát upustila a s jejím svolením článek i video zveřejňuji i zde na blogu. bylo to tam krásné a užily jsme si to. Poznávací zájezd Rakousko K čemu je přátelství po internetu? Třeba k cestování ve dvou. S Líbou se známe z…

Přečíst Read More

i60 a my

i60 a my

Včera jsem se vrátila z Prahy. Ne z hradu, jak by se podle úvodních slov mohlo zdát, ale byla jsem na setkání lidiček z portálu i60. Že se tam chystám, jsem tady už psala. Lidičky, to byla šou 🙂 Vítali jsme se s přáteli, se kterými jsme se už znali osobně, nadšeně se seznamovali s těmi, se kterými jsme se dosud znali jen podle jména z portálu. Hodovali jsme, samozřejmě trochu popíjeli, ale hlavně jsme se smáli, zpívali, tancovali, vzpomínali…

Přečíst Read More

Jak jsme jeli do Mošoně

Jak jsme jeli do Mošoně

Už jsem se zde před pár dny zmínila, že jsem dostala jeden předčasný vánoční dárek. Jednodenní zájezd do termálních lázní v Mosonmagyaróváru, městečka v Maďarsku. U nás v Česku se zkráceně říká – Mošoň. Autobus nás měl nabrat na určeném místě v pět ráno. Z domu jsme vyrazili včas, maličko po půl páté. Šli jsme opatrně, protože v noci byl mrazík a ještě malinko nasněžilo. Takže si to šinu nožku za nožkou, na stanoviště nám chybí asi tak plus mínus…

Přečíst Read More

Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy VI. – Závěrečné shrnutí

Alpy? Ano, byl to můj dětský sen. I dětské sny, jak vidno, se můžou plnit, i když to někdy trvá desetiletí. Napíšu teď na zájezd něco jako recenzi. Schválně píšu “něco”, protože nevím přesně, co správná recenze má obsahovat. Nejspíše by měla být stručná – ale stručnost je má velmi slabá stránka. Měla bych asi napsat spíše něco jako  – mé konečné shrnutí. Budu zde popisovat jen své dojmy a pocity, i když místy budu používat množné číslo. Vrátím se…

Přečíst Read More

Alpy V. – Poslední dny

Alpy V. – Poslední dny

Máme tady další, páté ráno.  Předpověď počasí hrozí deštěm, a tak je dnes v plánu pouze výjezd lanovkou na vrchol Somtgang, a pak po Květinové cestě dolů do mezistanice Tigignas.  Protože jsme tam už s Hankou byly a máme okolí stanice částečně prozkoumané, rozhodujeme se opět jít po vlastní trase. Vyjíždíme se skupinou nahoru, jdeme kousek s nimi po květinové cestě, a pak se trhneme. Láká nás pěšina přímo vzhůru , k vrcholu Piz…, jakže se jmenuje? To nevadí, pro mne…

Přečíst Read More

Alpy IV. – Poznávací okružní trasa – “vodní cesta”

Alpy IV. – Poznávací okružní trasa – “vodní cesta”

  Další den ráno vstáváme o něco dříve. Snídaně je už v sedm hodin, a nás čeká výlet do oblasti Lenzerheide. Večer u večeře nás průvodkyně vždy informuje o programu dalšího dne, a rozdává mapky. Zároveň nám taky podává informaci, že z vrcholu dolů vede turistická trasa s velkým výškovým rozdílem. Podle jejího doporučení si necháváme koupit lístky na lanovku. My s Hankou jedem nahoru, a pak zpět do mezistanice. Pak se chceme vydat pěšky dolů. Ten výškový rozdíl snad…

Přečíst Read More

Alpy III. – Jedeme na první tůru

Alpy III. – Jedeme na první tůru

Máme tady ráno. Po snídani jsme vyfasovali balíčky s obědem, a nastupujeme do našeho zeleného autobusu. projíždíme zpět údolím podél říčky Julie. pak se s námi autobus vyšplhá na parkoviště a přestupujeme do mikrobusu. Ten nás opět vyveze výš. Zapoměla jsem si poznamenat, jak se ono místo jmenuje. Ale byl odtud nádherný výhled po krajině. My, co jsme byli v první várce a čekali jsme na zbytek výpravy, jsme se měli čím  kochat. Hlavně proto, že nás v zájezdu byla…

Přečíst Read More

ALPY II. – Ledovec Morteratsh

ALPY II. – Ledovec Morteratsh

Konečně je tady den D. Start je v Praze, odjezd ve 23. hodin poblíž Hlavního nádraží. Tentokrát to mám tedy s nástupem snadné, můj nesmysl pro orientaci nemá šanci. Na nádraží prozváním kamarádku Hanku, a ona okamžitě vyráží vyzvednout mne v nádražní hale a přivést k ostatním “účastníkům zájezdu”. Zdravíme se se známými, okukujeme s neznámými a společně se těšíme. Konečně přijíždí náš autobus, je krásně optimisticky zelený. Jsem spokojená, protože zelených autobusů jsem zatím nikdy moc neviděla – pokud…

Přečíst Read More

Alpy I. – Dětský sen

Alpy I. – Dětský sen

Pamatujete si své dětské sny? Já jich měla několik, a jedním z nich bylo podívat se do Alp. Fascinovaly mne sluncem ozářené vrcholky hor, zasněžená špička Matterhornu, obrázky kvetoucích hořců či protěží na zelených stráních. Prohlížela jsem si fotky z těchto míst se zatajeným dechem a nejasnou touhou v srdci. Ani mne tehdy nenapadlo nějak vážně uvažovat o možnosti zajet se tam podívat osobně, v době mého dětství bylo něco takového velmi těžké, téměř vyloučené. Pak jsem dospěla, dějiny se…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých Tatrách V. aneb A medvěda jsme nepotkaly

Týden ve Vysokých Tatrách V. aneb A medvěda jsme nepotkaly

Máme tady poslední den a poslední výšlap. Včera hlásili déšť, jelo se tedy na výlet do Polska. Moc jsme si nepomohly. Pršelo i tam, ze Zakopaného jsme viděli jeden kostel zevnitř a jeden z venku. Což o to, byly hezké a zajímavé, ale do Tater jsem jela přece kvůli něčemu jinému. Dnes tedy všechny vyrážíme do Starého Smokovce, máme v plánu vyjít na Hrebienok, ke Studenovodským vodopádům, a pak po magistrále do Tatranské Lomnice. Je to sice trochu delší, než…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých tatrách IV. aneb Krokem na Skok

Týden ve Vysokých tatrách IV. aneb Krokem na Skok

Další den jsme zůstaly v Tatranské Lomnici. Dopoledne jsme si šly na nádraží koupit zpáteční jízdenky s tím, že možná kvůli tomu budeme muset zajet až do Popradu. Naštěstí jsme nemusely. Měly jsme už předem vytištěné lejstro z Idosu, podaly ho paní pokladní i s veškerými slevovými kartičkami, a ta se dala do práce. Napřed dělal počítač problémy, odmítal vytisknout cestovní lístek do vesnice, kde bydlím, prý neznámá položka. Jmenovala jsem stále další a další vesnice a městečka v našem…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých Tatrách III. – aneb Jak na medvěda

Týden ve Vysokých Tatrách III. – aneb Jak na medvěda

Máme tady další ráno. Na dnešní den se naše parta rozdělila. Já a Lidmila jsme se rozhodly pro túru, tři z nás jsou horší chodkyně, proto si našly program podle svých potřeb. Po obloze se honí mraky, zkoumavě koukáme nahoru. Bude nebo nebude pršet? Nebude, rozhodly jsme se Lidmila a já, a vyrážíme električkou na Štrbské pleso. Ve Starém Smokovci přesedáme, volná místa jsou až na konci vagónu, u skupiny mladých dívek. My sedíme s jednou z nich, čtyři její…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých Tatrách II. aneb Proč se Pieniny jmenují Pieniny

Týden ve Vysokých Tatrách II. aneb Proč se Pieniny jmenují Pieniny

Je tu první ráno. Naše pětice sedí v jídelně u jednoho stolu, už jsme se obsloužily u snídaňového bufetu. Je z čeho vybírat, tak jsem si vzala snad od každého trochu. Jenže postupně zjišťuji, že opravdu platí, že s jídlem roste chuť. Už mám prázdný talíř, a ještě mlsně pokukuji, co zbývá ostatním. A když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem, že i ostatní strávníci se postupně zvedají a chodí si přidávat. Že by na nás tak měl až takový…

Přečíst Read More

Týden ve Vysokých Tatrách I. aneb Kdo je to Lenin?

Týden ve Vysokých Tatrách I. aneb Kdo je to Lenin?

Jedeme na dovolenou do Vysokých Tater. Je nás pět do počtu, a všechny se známe z jednoho internetového portálu. Já a kamarádka Majka bydlíme nedaleko od sebe a ještě k tomu blízko Slovenských hranic. Z Trenčína nám jede přímý vlak,  k vlaku nás zavezou autem. Mne naložili přímo u domu, v autě už sedí řidič, jeho dcera, kamarádka, no, a poslední místo je moje. Jedeme, povídáme, smějeme se. Čeká nás sedm dní v horách. V duchu počítám, kdy jsem v…

Přečíst Read More

Brno volá!

Brno volá!

Crrrr, zvonil mi včera budík v telefonu. Vstávám, myju se, snídám. Probouzím se až ve vlaku. Mé životní naprogramování k typu sovy mi to dřív nedovoluje. Za ta léta jsem si už zvykla já i mé okolí, tak to ničemu nevadí. Většinou nikdo ani nezaregistruje, že nejsem plně při vědomí. Tak je i dnes. Ve vlaku se potkávám s kamarádkou, jedeme na setkání do Brna. Zorganizovala je dáma z portálu i60, jedeme autobusem na poznávací okružní jízdu městem. Pořádá to…

Přečíst Read More

Jak jsem jela do Říma 5.

Jak jsem jela do Říma 5.

Máme tady poslední ráno. Po snídani balíme kufry a ukládáme do jiné místnosti na dvoře areálu. Celý den nás čekají další památky, večer pak jedeme domů. Jako první nás paní Tůmová vede do Kopule Chrámu sv. Petra. Opět s povděkem vítáme skutečnost, že je časné dopoledne a navíc není turistická sezóna. Spolu s námi se do Kopule chystá poměrně málo návštěvníků. Výtahem jsme se dostali zhruba do poloviny cesty. Krátce shlížíme z výše do Sixtinské kaple a pak se po…

Přečíst Read More

Jak jsem jela do Říma 4.

Jak jsem jela do Říma 4.

Máme tady další ráno. V noci jsem tentokrát spala mizerně, budil mne silný vichr, hučelo to celou noc. Unavená se ale necítím. Po snídani opět vyrážíme, tentokrát je v plánu Bazilika v Lateránu, pak návštěva koleje Nepomucenum, a odpoledne Vatikánská muzea. Čekáme chvíli na jednom náměstí, pak se k nám přidává student z české koleje Nepomucemu, Mirek. Průvodce nám bude tentokrát dělat on. Před Bazilikou, ještě před vstupem do chrámu, nás Mirek upozorňuje na zajímavosti uvnitř. Jednou z nich je i…

Přečíst Read More

Jak jsem jela do Říma 3.

Jak jsem jela do Říma 3.

Začíná nám druhý den pobytu v Římě. Včera večer má občasná nespavost neměla šanci. Padla jsem do postele a probudila se až ráno. Jsme ubytováni v českém poutním domě Velehrad. Slyšeli jste už o něm? Má docela zajímavou historii, tentokrát se v krátkosti s vámi o ni podělím. Ubytovna je určena pro poutníky do Říma. Náš zájezd dostal výjimku, měli jsme dobrá doporučení. Duchovní centrum Velehrad založil kardinál Beran po té, co mu v roce 1965 tehdejší vláda povolila vycestovat…

Přečíst Read More

Jak jsem jela do Říma 2.

Jak jsem jela do Říma 2.

Konečně nastal den D.  Sedím ve vlaku a sleduji krajinu okolo. Jsem v poklidu, včerejší cestovní horečka ustoupila. Na nádraží v Českých Budějovicích vystupuji o dvě hodiny dříve, než je plánovaný odjezd. Asi to znáte – dáte si časovou rezervu, protože co kdyby ten vlak měl zpoždění – a on jako naschvál přijede naprosto přesně. Nevadí. Napřed jsem si uvědoměle našla a prohlédla místo očekávaného příjezdu  autobusu, a pak jsem zamířila do blízkého nákupního centra. V pohodě jsem se najedla…

Přečíst Read More

Jak jsem jela do Říma 1.

Jak jsem jela do Říma 1.

Někdy před Vánoci loňského roku mi zazvonil telefon. Volal syn. “Byla jsi už někdy v Římě?” “Byla,” odpověděla jsem překvapeně. “A chceš tam se podívat ještě jednou?” “Jistě,” odpověděla jsem ještě udiveněji, “ale teď na to nemám!” “Ale chceš tam ještě jet!” ujistil se znovu syn. Kdo by nechtěl! A tak se stalo, že jsem k Vánocům dostala týdenní zájezd do Říma. Samozřejmě jsem byla nadšená. Opravdu jsem v Římě byla, dokonce dvakrát. Poprvé to bylo kdysi v mládí. Pobytový zájezd…

Přečíst Read More