.
Archiv rubriky: Pohádky ze Záhorovského lesa

Věříte na skřítky? Já ano.

Tenhle skřítek žije v lese, já ho viděla.

Seděl zrovna na pařízku a povídal si s vílou Majdalénkou.

Povídali si o srnečkovi Tondovi, divokém prasátku Bořivoji i ostatních zvířátkách, která s nimi žijí v lese.

Byli tak zabraní do hovoru, že si mne vůbec nevšimli.

A o tomto skřítkovi, víle a jejich kamarádech vám budu povídat pohádky.

1. Skřítek Borýsek a lesní víla Majdalénka

1. Skřítek Borýsek a lesní víla Majdalénka

Jednou do lesa přišla velká vichřice. Vítr fičel, stromy se ohýbaly a ve vzduchu kroužilo otrhané listí. Ze statné borovice se ulomila větev a spadla pod strom, do hustého borůvčí. Když přišlo ráno, vítr se utišil, z pod mraků vykouklo sluníčko a smálo se na krajinu pod sebou. Hromada větví na zemi pod starou borovicí se zachvěla, pak ještě jednou a pak z ní vykoukla hlavička. Zamrkala očkama, kupka se znovu otřásla a vylezl z pod ní skřítek. Rozcuchaný, vykulený,…

Přečíst Read More

2. O srnečkovi Tondovi

2. O srnečkovi Tondovi

Srneček Tonda je jako každý kluk. Veselý, neposedný, mlsný a pořád někde dělá nějakou neplechu. Má zvědavá hnědá očka, hebkou srst a dlouhé tenké nožky. Nedávno přiběhl za Majdalenkou – zrovna seděla na pařízku a zašívala si roztrhanou sukénku. “Majdalenko, Majdalenko,“ volal už z dálky, „Majdalenko, to ti byla legrace!“ Celý udýchaný a rozesmátý přiběhl a rozpovídal se: „Byl jsem včera na procházce, běhal jsem po lese a přišel jsem až k plotu, víš, takovému, jaký je v našem lese.“…

Přečíst Read More

3. O tom, jak do lesa přišla zima

3. O tom, jak do lesa přišla zima

Jednou ráno vyběhl srneček Tonda ze svého pelíšku v houštině a vykulil očka. Svět kolem něho přes noc změnil barvu. Zmizelo věčně zelené jehličí, duby měly místo listů bílé polštářky, pod nimi nebyly vidět žádné žaludy. I místo trávy byly nyní na zemi bílé peřinky. „Sníh, napadl sníh,“ zaradoval se Tonda a hned zkoušel, jak se v něm běhá, skáče a taky se klouzal. To když náhodou šlápl na zasněženou zamrzlou kaluž vody a ujely mu nožky. Zprudka si sedl…

Přečíst Read More

4. Jak se Ferda ztratil

4. Jak se Ferda ztratil

Celý les byl zachumlaný do sněhových závějí. Zvířátka se poschovávala do křoví, koroptvičky se zahrabaly přímo do závěje. Byla noc, všichni spali a v pelíšcích jim bylo teploučko. Jen u krmelce něco praskalo. To tam přešlapoval velký kanec Bořivoj. Bál se, že usne a někdo mu přijde sníst všechny žaludy a kaštany, co tam přes den navozil pan hajný. Ale zrovna, když se rozhodl, že půjde taky spát, se ozvala velikánská rána. A hned za ní další. A pak se…

Přečíst Read More

5. O prasátku Bořivoji

5. O prasátku Bořivoji

Kanec Bořivoj je divoké prasátko. Bydlí s ostatními zvířátky v hlubokém lese. Rád ryje rypáčkem v mechu a hledá žížaly, pod duby sbírá žaludy, pod buky bukvice. Ale teď je v lese zima. A v zimě bývá v lese hlad. Všude je plno sněhu, tráva a mech jsou schovány pod hlubokými závějemi, tenké větvičky stromů a keřů už okousaly zajíci i srnky a ptáci ozobávají poslední bobule a šípky na keřích. Ještě že na pasece stojí krmelec. Do něho pan…

Přečíst Read More

6. Jak potkal srneček Tonda nového kamaráda

6. Jak potkal srneček Tonda nového kamaráda

Srnečkovi Tondovi se nakonec zima zalíbila. Pan hajný zvířátkům pravidelně nosil krmení a kanec Bořivoj už zvířátka nezlobil a byl s nimi kamarád. Tonda si u krmelce vždy mlsně vybíral, do čeho se dnes pustí. Bylo tam seno, kukuřice, obilí, mrkvička, no prostě, samé srnčí dobrůtky. Pak si s malým zajíčkem zahráli na honěnou nebo si šel popovídat s pejskem Ferdou a když už byl unavený, schoval se do svého pelíšku v houští a tvrdě usnul. Ale stejně se těšil…

Přečíst Read More

10. Strašidelná pohádka

10. Strašidelná pohádka

Skřítek Borýsek se s vílou Majdalénkou vraceli z procházky. Borýsek měl na zádech batůžek plný různých bylinek a Majdalénka si nesla malý košíček prvních lesních jahod. Borýsek bydlí ve staré borovici. Před ní má pěkně uklizené místečko. Jehličí zametené, vysbírané kamínky, roste tam jemňoučký mech. I dřevěnou lavičku na posezení si Borýsek vyrobil. Teď se na ní s Majdalénkou usadili a pečlivě bylinky přebírají. „Tyhle jsou výborné na kašel,“ povídá Majdalénka, „a z těchto udělám mastičku. Bude moc dobrá, když…

Přečíst Read More

11. Borýsek má starosti

11. Borýsek má starosti

V lese byla černá noc. Nebe bylo zatažené, jen občas mezi mraky vykoukl měsíček nebo se ukázala hvězdička. Víla Majdalénka byla ve své postýlce, srneček Tonda byl schoulený v měkoučké v trávě pod keřem. Ani ježčí rodina dnes večer nevystrčila nos. Všichni tvrdě spali, tak moc se unavili, když celý den hledali malého ježečka Lojzíka. Jen velká sova tichounce poletovala mezi stromy a v jeskyni u rybníčka se probudili netopýři. I skřítek Borýsek si spokojeně pochrupkoval, když v tom ho…

Přečíst Read More

12. Jak šla Majdalénka na jahody

12. Jak šla Majdalénka na jahody

Bylo krásné ráno. Sluníčko zrovna vstalo a ještě si protíralo oči, nad lesem se válely obláčky z ranní mlhy. Na větev staré břízy usedl kos a spustil veselou písničku. Víla Majdalénka otevřela dokořán okýnko a pěkně ptáčka pozdravila: „Dobré ráno, zazpíváme si spolu?“ A už se po louce nesla nová písnička, Majdalénka zpívala a kos pískal jako flétnička. Pak se sobě navzájem uklonili, ptáček odletěl, Majdalénka popadla košíček a vydala se do lesa. Šla si nasbírat lesní jahody, chce z…

Přečíst Read More

13. O uličnících v lese

13. O uličnících v lese

Jednoho dne se les probudil do nezvyklého hluku. Někdo křičel, pískal, falešně si zpíval a bouchal klacky do stromů. Ptáčci zmlkli a přikrčili se ve svých hnízdech, veverka Rézinka zavolala domů svá veverčátka a pečlivě za nimi zavřela vrátka z kůry. Srnečci a zajíčci prchali z lesa co mohli nejdále. „Loupežníci, to jsou určitě loupežníci,“ šeptal si vylekaný Borýsek. „Jen aby se víle Majdalénce nic nestalo, ani srnečkovi Tondovi, a ostatním, ať jim nikdo neublíží,“ strachoval se skřítek o své…

Přečíst Read More

14. Jak šli šneci na výlet

14. Jak šli šneci na výlet

Poblíž trnkových keřů na kraji stráně rostly velké lopuchové listy. Pod nimi se zabydleli dva velcí šneci, bratři Lukáš a Bobeš. Každý den pomaloučku vylezli na stráň, pořádně se nakrmili křehkými lístečky a když chtěli mít klid, jednoduše zalezli do svého domečku, který každý správný šnek nosí sebou. Zvířátka z lesa je měla ráda. Se zajíčkem si ukazovali, které lístečky jsou nejsladší, srneček Tonda jim zase vyprávěl o kamarádovi netopýrkovi a přivedl jim ho i ukázat. Víla Majdalénka jim popisovala,…

Přečíst Read More

15. Dobrodružství malého lišáčka

15. Dobrodružství malého lišáčka

Uprostřed lesa je hluboký úval. A v jeho břehu, mezi kořeny velkého stromu si vyhrabala svou noru liška Sára. V bezpečí a pohodě tam žila ona i její dvě malá liščata, Eliáš a Dorinka. Dorinka byla hodná a poslušná liščí holčička. Za to Eliáš, ten dokázal maminku pozlobit, hrozně rád dělal přesně opak toho, co po něm žádalo. Večer se mu nechtělo jít spát, ráno vstávat. Nechtěl jíst, co mu maminka nachystala, prý chce tu dobrou zmrzlinu od víly Majdalénky….

Přečíst Read More

16. Jak dostala Majdalénka botičky

16. Jak dostala Majdalénka botičky

Bylo parný letní den, sluníčko hřálo a nikde ani mráčku. Na velkém plochém kameni se vyhřívala užovka Agáta. Najednou se zavrtěla, protáhla a pomyslela: „Zase je mi nějak těsno a všechno mne svědí, tahle košilka je mi už malá.“ A tak se rozhodla, že si ji svlékne. To tak hadi dělávají. Když je jim kůže těsná, prostě ji svléknou a pohodí. Už mají pod ní nachystanou novou, hezčí a lesklejší. Agáta se začala různě kroutit a povytahovat. Snažila se z…

Přečíst Read More

17. Na zaječím srazu

17. Na zaječím srazu

Pršelo a pršelo. Nebe bylo šedivé, les tmavý, tichý, mech nasáklý vodou. Až konečně jednou ráno zafoukal svěží větřík, rozehnal mraky a vykouklo sluníčko. Stromy oklepaly z větví vodu, květiny na paloučku zvedly hlavičky a z mechu pod smrkem vystrčil hlavičku krásný hříbek. „Jejda, konečně je zase krásně,“ zaradoval se malý zajíček, když si ráno umyl očka, a honem si několikrát poposkočil, aby si protáhl nožky. Pak si odběhl na lesní palouček a tam si ukousl pár stébel křehké zelené…

Přečíst Read More

18. Jak lišáček Eliáš potkal housenku Otylku

18. Jak lišáček Eliáš potkal housenku Otylku

V hlubokém úvalu, pod kořeny velkého smrku, má svou noru liška Sára. Bydlí tam i se svými dvěma liščaty, neposedným Eliášem a klidnější Dorinkou. Liščata si pořád spolu hrají, vyvádějí a zkoumají okolí doupěte. Jako úplně maličký se Eliáš vydal do světa a málem se utopil v rybníčku, když si spletl měsíček s míčem. Ještě že maminka Sára byla tehdy nedaleko a zachránila ho. Teď už obě liščata povyrostla a malými uličníky se stala obě. Vždyť na světě je tolik…

Přečíst Read More

19. Dřevorubci

19. Dřevorubci

Lesem se nesl hlasitý křik sojky Báry. „Pozor, pozor, nebezpečí,“ pokřikovala a varovala tak všechna zvířátka. V lese nastalo ticho. Ptáčci přestali zpívat a přikrčili se na větvičkách, liščata se honem schovala do nory, i srneček Tonda a malý zajíček zbystřili. Ale netrvalo to dlouho a zvířátka se uklidnila. Žádné nebezpečí nehrozí, to jde lesem jen pan hajný. Pohvizduje si, rozhlíží a v ruce drží nějakou divnou věc. Takový lesklý váleček, občas s ním zatřepe, něco zmáčkne a váleček zasyčí….

Přečíst Read More

20. O kočičce Bětušce

20. O kočičce Bětušce

Blížil se podzim. Na stromech se začervenaly jeřabiny, dozrály lískové oříšky, ostnaté výhony ostružiní se pyšnily velkými modrými ostružinami. Zvířátkům moc chutnají, skoro každý den se u pichlavých keřů potkávají liščata s malými veverčáky, bzučí tam vosy i včely. I šnečci Lukáš a Bobeš se na ně vypravili. Tentokrát cestu nevzdali hned z počátku, plazili se dlouhé hodiny, než dolezli až k cíli. Ale za tu námahu jim to stálo, ostružiny jsou slaďoučké a tak mají šnečci každý den modré…

Přečíst Read More