Deník postarší dámy 24.8.2018 – Dáma a zahrada

Deník postarší dámy 24.8.2018 – Dáma a zahrada

Tak včera jsem nebyla schopná ani psát. Slunko pálilo jak v baladě od J. Wolkera (O milionáři, který ukradl slunce), vzduch byl tím vedrem přímo agresivní. Když jsem po obědě zamířila na dvůr, dostala jsem od něj takovou horkou ťafku, že jsem zapadla okamžitě zpět do pokoje a vylezla až večer. A to jsem měla naplánováno tolik práce. V předpovědi počasí byly bouřky, lijáky, vítr a tak jsem ze zahrady chtěla sklidit, co se dalo.
Letošní rok nám zahrádkářům opravdu přeje. Aspoň tady na mé zahradě a okolí. Stromy měly dva roky pauzu a tak si dokonale odpočinuly. Větve se jim prohýbají pod náporem ovoce, a bez ohledu na to, že se je lidé snaží podpírat, se pod touto tíhou lámou.
Já letos na zahradě kmitám od samého jara. Přišlo pozdě, to všichni víme. Takže napřed to bylo o rychlém připravení záhonů a včasném osetí. Když jsem s tím skončila, bylo

Takové lusky hrášku mi narostly

nutno sekat trávu. Pak jsem třikrát mrkla a už jsem sklízela. Hrášek, jahody – tady si dodatečně říkám, jaké jsme měla štěstí, letos se mi vůbec nevyvedly a měla jsem jich málo. Třešně a višně uzrály v čase, kdy jsem měla dlouhodobě plánováno setkání s přáteli v Plzni. Finišovala jsem s jejich sklizní, ale stejně jsem všechno nestihla. Do teď mám jimi narván mražák, čekají, až budu mít čas a uvařím si z nich marmeládu. Protože jen jsem přijela z Plzně, zrály mi broskve a trhala jsem zelené fazolové lusky. A pak hned padaly hrušky na sběr do kvasu, sklízela jsem okurky, rajčata, cibuli, česnek ….

Ferdovi hrášek taky chutnal

S úlevou jsem odjela na zájezd do Alp. Ať se to tam třeba všechno zblázní, říkala jsem si v duchu a myslela jsem tím svou milovanou zahradu. Protože já mám svou zahradu ráda. Ne, docela určitě by ji nikdo neprezentoval v nějakém zahrádkářském časopise jako vzor péče. Kytky jsou zaschlé a záhony zaplevelené. Pod stromy neposbírané padané ovoce. Travnaté plochy suché a zato tráva prorůstá chodníkem. Ale moje zahrada ví, že ji ráda mám a jen to všechno nestíhám. Moje nynější životní krédo je “zdravé sobectví”. Jakmile mi tělo řekne “dost,” je konec a jde se domů. Protože co bych byla zahradě a svým zvířatům platná, kdyby se mi tvrdě zasekla záda, bolela mne kolena, lokty či dokonce jsem dostala úpal?
Ale včera a dnes jsem kvůli tomu dešti prostě makala. Posbírala jsem x kýblů švestek do kvasu, vytáhla mrkev a pastiňák, obrala maliny. Vykopala jsem brambory – a na ty jsem tedy letos pyšná. Před deseti lety jsem koupila domek a zakládala záhony. Smála jsem se tehdy, že dokážu vypěstovat světový unikát. Vysadila jsem sazečku – a sklidila sazečku. Opravdu, cibule prostě větší nevyrostla. Brambory jsem měla velikosti křepelčího vejce a ještě provrtané kdejakým červem, co lezl zrovna kolem. Teď jsem jich z pár řádků sklidila tolik, že mi vystačí nejméně do jara.
Abyste rozuměli. Já nepěstuji zeleninu, abych byla samozásobitelka. Mám ty záhony pro radost. Na jaře se hrabu v teplé hlíně a pak nadšeně chodím pozorovat, jak se klubou tenké zelené výhonky čehokoliv. Opatrně je okopávám, když je půda utlučená deštěm a představuji si, jak se zhluboka nadechují. Při zalévání přímo cítím, jak dychtivě pijí. Při sklízení k nim promlouvám a chválím je, jak je ta mrkev (hrášek, fazolky …) nádherná, co z ní uvařím a jakou už teď mám na to chuť. Prostě, my si s mou zahradou rozumíme.
Jenomže letos mi to léto (ne zahrada) už příšerně leze na nervy. Čeho je moc, toho je příliš. A toho vedra už vůbec. Jak já se těším, až budu moci konečně říct – Brrr, to je tam dnes ale zima!
Páne jo. Takový dlouhý článek – a pořád jen o zahradě. A to jsem vám, prosím, dnes chtěla napsat něco o svých názorech na naše politiky.

Obsypaná švestka (u sousedů)

Tak zase příště, ano?

P.S. Nemáte někdo jako hlavní koníček sbírání švestek? Pokud ano, ozvěte se. Dostanete za to po dobu sběru ubytování a stravu zdarma.  A ochutnávku finálního výrobku, abyste měli představu, proč…. A taky bych vám uvařila švestkové knedlíky. A upekla buchty. Švestkové, samozřejmě. Protože já už to modro pod stromy skoro nenávidím!!!

Takhle dopadla durancie
Jabloň ještě tak tak drží.

14 thoughts on “Deník postarší dámy 24.8.2018 – Dáma a zahrada

    1. Jsou zasázeny brambory na Josefa, zasetý hrášek, petrželka, pažitka a za okny už asi 20cm vysoká rajčata. Včera trochu zapršelo, ale nic moc, brambory musíme zalévat. Ještě, že máme jen 2 (slovy dva, haha) menší řádky. 🙂

  1. Já si beru hrábě na spadlá jablka a pak je v sedě přeberu od nahnilých a ostatní odvezeme do padáku. Akorát letos jsme je nechali na zemi a budeme je muset odvézt do hnoje.

  2. Vám se to důchodci řekne, nejlepší je se plácat v bazénu, ale co ti co musí ještě chodit do práce a nemají tam žádnou klimatizaci. To je tak nejlepší na zkolabování.😥

    1. Já vám chození do práce v tomto počasí vůbec nezávidím. Ono také bylo hodně zpráv o tom, jak mnohem mladší lidé v tom vedru kolabovali. Nedávno jsem četla i o pánu za volantem.

      1. Vidíte, teď máme bezva chládek. Na zahradě se nemusí dělat, můžete psát ostošest, co nám vlastně chybí, že? Možná se zase nadává na tu psí zimu a na to kolik se protopí.

        1. To byla loni vedra, co? No,a teď se zase musíme smířit s tím, že v zimě je zima. Mně osobně to vyhovuje mnohem víc, než ta vedra, to jsem měla zavařený mozek. Za to teď opravdu píšu 🙂

          1. Každé roční období má své. V zimě se nadává, že je zima a v létě zase, že je vedro. V zimě si ale člověk odpočine a v létě je zase více venku, třeba na té zahradě a je mu fajn.

          2. Jenom to nadávání nesmí přesáhnout určitou míru , že? 🙂

  3. Taky dobrá hláška – pošli posly – posly pošli 🙂 …, no jo, ale kde jde vzít, že? Je to k Vám od nás trochu z ruky, ale bydlet blíž …, no nevím, nevím. Dělala jsem z nich hlavně kompoty, ty se pak hodily na všechno, jen tak, knedlíky i koláče :-). Hodně jsem dřív zavařovala, klidně i po 70 sklenicích třešně, hrušky, meruňky i švestky. Vždycky se všechno snědlo.

  4. Ve vedru je nejlepší se jen tak plácat v bazénu, a nebo být uvnitř v bytě. Po slunečníkem sice slunce nepálí, ale potíte se jako blázen… všechno by ještě šlo, jen potit se ve vlasech – to je něco děsnýho …každý den jsem si myla hlavu – to prostě jinak nešlo … jo – a ty švestky – určitě se najde nějaká dobrá duše, co Vám pomůže. Všichni švestky nemají – my taky ne, když chci na knedlíky, tak je musím koupit a hlavně “vybírat” ty lepší v krámě …, některé jsou nahnilé, některé zelené …, Vy si holt můžete vybrat taky 🙂 ….a když jich máte tolik, vemte na ně třeba hrábě – půjde to rychleji, hhi

    1. Babičko, taky nesnáším vlasy zapocené. Ale když přijdu ze zahrady, štípe mne od potu celé tělo, sprchovala jsem se dvakrát – třikrát denně. Nedalo se to jinak vydržet. ještě že se nám dnes ochladilo a zapršelo 🙂 Pro švestky si pošlete ke mně posly – můžou si nasbírat kolik chtějí 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *