Deník postarší dámy aneb Romantický pobyt na chatě 4.

Deník postarší dámy aneb Romantický pobyt na chatě 4.

Poslední ráno jsme vstávaly do sluníčka. Chatka už byla krásně vyhřátá, kamna hučely a vůbec nebylo znát, že jsme s nimi měly včera večer trochu problémy. Píšu my, protože  s kamny bylo všechno v pořádku.
To chvilku po té, co jsme se poněkud mokré vrátily z města, za námi přišel pan domácí. Dosypal peletky do zásobníku, a po domluvě s námi kamna trochu stáhl, bylo nám moc horko. A ony pak netopily, a netopily…
Měly jsme mokré bundy a boty, potřebovaly jsme je do rána usušit, ale kde, když venku leje a topení je studené? Když už nám táhlo na nohy a v kamnech byla stále tma, pomohl zase majitel na telefonu. Rada byla velmi jednoduchá, za chvíli  v kamnech praskal ohýnek, nožkám bylo zase teplo a bundy prosychaly.

Město zalité ranním sluníčkem

Ale teď už máme ráno, kolem poledne odjíždíme.
Co budeme dělat ve zbývajícím čase?
“Jdeme nakrmit ovečky,” rozhodla Anička a já, jak jinak, jsem okamžitě souhlasila. Anička popadla foťák, já do sáčku nalámala kousky chleba, jen tak do dlaně jsem si vsypala zbytky slunečnicových semínek (původně mlsek pro nás) a vydaly jsme se na zahradu. Všechna zvířata byla ještě někde poschovávaná, tak jsem se rozhodla napřed semínky podělit slepice.
Máte také tu zkušenost, že zvířata rozumí cizím řečem? Když doma zavolám čiči, první se objeví pes. Tady jsem zavolala – pipi, pipi – a přiběhly ovce. Slepičky mají krátké nožičky a lítat už neumí, tak zůstaly až druhé řadě. A já se k nim normálně nemohla dostat. Jedna ruka drží sáček s chlebem, druhá v pěsti svírá semínka, co teď?

Zrcadlení

Jakmile udělám krok ke slípkám, okamžitě na ně některý beran zaútočí a zahání je pryč. Než jsem s rozhodla, jak z toho, vyřešil situaci právě jeden z těch beranů. Nejspíš se mu to už zdálo moc dlouhé a tak se rozhodl obsloužit se sám.
Raf – škubl sáčkem, udělal do něj díru a už v hubě převykuje chleba. Další kousky se válejí po zemi a já jen zírám, jak je najednou kolem mne rušno. Ovce s berany se navzájem odstrkují, aby u mne byli co nejblíž, slepice se nechtějí nechat zahanbit a odvážně se jim vrhají pod nohy. Vycouvala jsem z chumlu, drůbeži hodila stranou na zem to zrní (následovala okamžitá kontrola ze strany skopců, jestli nedostaly něco lepšího), pak na zem vysypala zbytky ze sáčku a mohly jsme jít zpět. Krmení bylo tentokrát velmi rychlé.
Zbytek času jsme strávily hrou kanasty, balením a trochu uklízením. My si totiž v pokoji přestavily nábytek, jak to vyhovovalo nám, tak jsme ho teď přestrkaly na původní místo. Pak popadly tašky, zamkly – a jedeme domů.
Líp se to řekne, než udělá. Na cestičce před chatou stále popochází smíšená zvířecí hlídka. Jen nás spatřila, okamžitě si vyslala nám neslyšný signál, …. a opět se to kolem nás rojí. Anička to měla snadné. Ta většinou jen fotila (a smála se mým trablům), to já jim všem musela vysvětlit, že už ale opravdu nic k jídlu nemám. Jak jsem jim tak ukazovala, že mám prázdné ruce, Anička se znovu rozesmála.
“On ti žere batoh!”
Jeden  beranů odmítl vysvětlení rozumět a chtěl se přesvědčit sám. Začal mi žužlat popruh visící z batohu. Ono se také zbytečně neříká, že je někdo tvrdohlavý jak beran, že jo. Popruh jsem zachránila, obě jsme se ještě s berany pomazlily (ovečky a jehňata decentně postávaly stranou) a pak se vydaly k bráně. Celá ta grupa nás opět doprovodila až k ní a tam spořádaně zastavila. My si obezřetně otevřely a ihned za sebou zavřely. Sláva, podařilo se. Nikdo z nich nejeví snahu jít s námi. Ale než jsem dokončila myšlenku, slyším tenký hlásek.
“Mňau, mňau!”
Kotě dosud stálo někde bokem, nyní podlezlo pod bránou a tulí se nám k nohám.  Jasně, ještě s ním jsme se nerozloučily. Tentokrát se nechalo i pochovat a nebránilo se ani hlazení.
A už šlapeme s bágly z kopce dolů, u autokempinku na nás čeká taxi.
Prožily jsme dva krásné dny v hezké krajině se zajímavými historickými i přírodními památkami. V samotném městě jsme potkaly jen velmi příjemné a ochotné lidi. Až jsem tak zauvažovala, jestli to není tím trojím vyhlašováním rozsudku u Pranýřského kamene. Přeneste si tento trest do naší doby – někdo něco ukradne v Kaufladu, a rozhlas to hlásí přímo v obchodě, u radnice a do třetice třeba na nádraží. Nebo kdekoliv jinde. Myslím, že by si hodně tzv.  spořádaných občanů rozmyslelo šlohnout láhev koňaku nebo tři šampóny a riskovat takovou ostudu. Ani by je už k samotnému pranýři nemuseli přivazovat.
Trochu komplikace při příjezdu i odjezdu jsme měli pouze se službou Taxi, nejspíše proto, že ve středověku taxíky ještě neznali. Ale pozor, nemyslím tím samotné řidiče, ti byli v pohodě. Jen ta organizace nám malinko nevyhovovala.
Raději jsme tedy na to nádraží vyrazily dřív, a když už jsme tam tak seděly a čekaly na náš rychlík (samozřejmě měl ještě k tomu zpoždění), důkladně jsme probíraly (kromě jiného) jednu věc.
Město Hranice a okolí je tak velmi zajímavé, že by to stálo ta íčkařský sraz. Žádný srazík, ale opravdu několikadenní sraz. Jenom by to chtělo nějakého místního organizátora. Na to já opravdu nemám.
Najde se? Bydlí někdo z ochotných a schopných íčkařů někde poblíž?
My samy jsme město proběhly jen tak letmo, má ještě spoustu jiných památek. A v okolí jsou i jiné zajímavosti – třeba Zbrašovské argonitové jeskyně, samotné lázně Teplice, hrad Helfštýn, viadukty …..
Ach jo, Aničko, budeš muset zase něco vyhrát.
………………….
Velké díky majiteli a provozovateli chaty Azyless za to, že nám umožnil pobyt na chatě. Chata je nová, čistá, dobře vybavená,  v ledničce bylo dost jídla na snídaně, nealko i alko nápoje na výběr, a on sám nám byl vždycky k dispozici, když jsme si s něčím nevěděly rady.

Aničko, tobě jsem už děkovala za pozvání k pobytu na chatě, ale zasloužíš si mé poděkování ještě jednou 🙂 Tak zase někdy?

https://www.azyless.cz

Fakt už nic nemám
Mazel
Tak se tady mějte
Na rozloučenou se nechalo i pochovat

13 thoughts on “Deník postarší dámy aneb Romantický pobyt na chatě 4.

  1. Nejen beranovi do hlavy není vidět, haha …. mám taky jednoho doma 🙂 – ale před tímto bych asi zdrhala, než se s ním mazlila, na to mám toho doma :-).

  2. Anička si k sobě vybrala tu nejsprávnější osobu a pobyt si náležitě užily obě!!! Moc vám to, holky, přeju…a možná i trochu závidím, ale fakt jen maličko 🙂

  3. Tak tento díl mne také moc pobavil, zvířátka, to je moje. Milé fotky, určitě tam musí být pohoda.

  4. To prostě se nešlo nesmát jak beran na Tebe šel zezadu, kde se mu tolik zalíbil fosforově žlutý popruh na Tvém batohu. Možná si myslel, že je to pampeliška……….

Napsat komentář: babička Helenka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *