Deník postarší dámy – Co dřív? Čtvrtek 30. 5. 2019

Deník postarší dámy – Co dřív? Čtvrtek 30. 5. 2019

Mám rozepsaný druhý příběh pro děti z Bojkovic, chtěla jsem si tady postěžovat na svá zvířata, poděkovat firnmě v Olomouci za rychlý servis při poruše notebooku a povyprávět o svých cestách. Nějak nestíhám a to už plánuji další výlet.
Tak aspoň co zvládnu.

Kauza Notebook.
Slyšeli jste někdy, že by vám někdo písemně slíbil že reklamaci v rámci záruční doby vyřídí do pěti pracovních dnů? Já tedy ne, takže když jsem tuhle formulku objevila v záručáku po té, co notebook odmítl spolupracovat, jen jsem chvíli mrkala.
Musela jsem s ním jet sice až do Olomouce (pobočka firmy Gigacomputer) , ale pořád mi to přišlo výhodnější než posílat ho poštou. Za prvé je poštovné teď dražší, odpadlo složité balení a také jsem mohla přímo popsat, co a jak. Totiž, popsat něco odborně je u mne tak “trochu” velký problém. Syn málem dostal infarkt, když se mi marně snažil do telefonu vysvětlit, co mám odpojit. Až když se mne zeptal, jestli ten káblík, se kterým jsem bojovala, má takový kachní zobáček, mi došlo, že mluvíme jeden o voze a druhý o koze.
“Ne, je to modré a placaté.”
Pak teprve pochopil.
Takže jsem v Olomouci předala notebook, jeden šikovný mladý muž ho zkusil zapnout, aby věděl to, co mu já neumím říct – a čtvrtý den mi přišla SMS – hotovo, přijeďte si. Přijela jsem, ten samý mladík (ať se pro mne za ten výraz nezlobí, prostě já jsem už postarší, narozená v minulém století ba dokonce tisíciletí, pro mne je mladík) mi na mou žádost nainstaloval, nač jsem si v rychlosti vzpomněla (nebylo to v rychlosti, já nad tím přemýšlela už doma) a jela jsem zpátky. No, nebylo to ještě ono. Za pár dní jsem do Olomouce jela znovu. A opět po čtyřech dnech ona očekávaná SMS. Notebook teď klape bez poruch, jenomže se zase pořád někde toulám já.
Ta firma je Gigacomputer a já jim děkuji do Olomouce.

Kauza Pes
To jsem se z jedné té cesty vracela až druhý den ráno. Měla jsem mezizastávku ve Zlíně. Funěla jsem do kopce k domu – a málem mne kleplo. Vrata u domu dokořán – a pes nikde. V období, kdy jsem byla na cestách, musel přijít nějaký přímo obrovský nápor větru a vyrazil jedno křídlo. Protože já ji mám zavřenou a ještě ukotvenou ve vyvrtaných děrách v zemi.
Což o to. Bránu jsem zavřela, ukotvila znovu, ale kde je pes? A vůbec, kdy se to stalo? Jak dlouho je mimo dům?
Rozběhla jsem se po okolí. Ale nikdo si otevřené brány nevšiml, nikdo z okolí o Ferdovi nevěděl. Pak na mne jedna sousedka zavolala:
“Má takové to kolečko pod krkem?”
Má!
“Tak takového psa jsem viděla před deseti minutama u obchodu!”
Deset minut! Vyrazila jsem udaným směrem. Nenašla jsem ho, ale už ulidněná jsem se vrátila domů. Pes žije a je ve vesnici.
Doma jsem nechala otevřenou malou branku a uvařila si kafe. Netrvalo to ani tak dlouho a něco slyším. Takové prosebné ňaf! ňaf!
Vyběhla jsem ven. Vítr otevřenou branku zase přivřel, za pletivem poskakují dvě uši a občas je vidět i čumáček a dvě prosebné oči. Ferda se vrátil! Oba jsme byli moc šťastní, že je ten druhý živý a zdravý doma.

Kauza Kočka
No tak jak mne vytočila kočka si postěžuji příště. Ale já opravdu myslela, že tentokrát ji už opravdu “zabiju”. Dostala milost, potvůrka. Protože i když jsem byla pořádně dopálená, mám ji ráda, opici kočičí mourovanou.

Dětem se moc omlouvám. Slíbila jsem jim, že příběh podle jejich zadání napíšu do konce května, ale už teď vím, že bude až příští týden. A to je už v červnu.

 

3 thoughts on “Deník postarší dámy – Co dřív? Čtvrtek 30. 5. 2019

  1. Ono se to jednou tak nakupí, že člověk neví kam s hlavou a jak to trvá trochu déle, tak je to na zbláznění, ale vše má jednou svůj konec a srovná se to do normálu.

  2. Nj, Matyldo, to je jaksi u nás a v našem věku normální, že toho máme nandáno, víc než stihneme. Takže i já (i – ááá, i – ááá) bojuji se skluzy. A určitě nejen já jsem měla také květen bohatý na akce a zážitky a dokonce i společné, viď? :-))

Napsat komentář: alava Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *