Deník postarší dámy – Kamarád (čtvrtek 15. 8. 2019)

Deník postarší dámy – Kamarád (čtvrtek 15. 8. 2019)

Posledně jsem si jen tak posteskla – a nevěděla jsem, jak moc je mé postesknutí pravdivé. Také se vám to stává? Že něco/někoho hledáte, postrádáte, utěšujete se, že je to jen náhoda a vše se zase dá do pořádku – a pak zjistíte, že vaše podvědomí mělo pravdu?
V ten den, kdy jsem si tady tak posteskla, mi zemřel kamarád. Dobrý kamarád, vlastně ten nejlepší. Mohla jsem si mu postěžovat, když mne něco trápilo,  držel mi palce, když jsem se o něco pokoušela a pak se radoval se mnou, když se věc podařila. Prostě kamarád.
Už tu není, vzal to zkrátka a zkratkou.
Nebude mi už povídat o tom, jak byl v mládí námořníkem, jak s kamarády ve Zlíně založili Wet klub a že by o tom chtěl napsat vzpomínkovou knihu. Jaké starosti má se svou starou maminkou a nemocným bratrem. Těšit se, že přijede dcera s vnoučaty. Už spolu nepojedeme do termálů, nebudeme plánovat nějaký výlet či třeba takovou bláznivinu jako je tandemový seskok padákem. Už nepřiveze Ferdovi dobrotky, mně čokoládu, nepozve mne na oběd, já mu neupeču štrůdl ani neusmažím bramboráky.
Tak se tam měj, Jardo. Moc ti za všechno děkuji, nezapomenu na tebe.
A pokud tam někde potkáš Františka, věřím, že si budete rozumět a budete si mít o čem povídat.

8 thoughts on “Deník postarší dámy – Kamarád (čtvrtek 15. 8. 2019)

  1. Libuško, Ty víš , že s Tebou sdílím Tvůj smutek a víš, že musíš jít dál. A proto se, děvče milé, opatruj.

  2. Přestože jsem Tvé kamarádství částečně prožívala s Tebou a tuto smutnou zprávu jsem se dozvěděla asi jako jedna z prvních, tyto Tvé řádky mne opět rozesmutnily. Krásné, ač smutné vyznání.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *