Deník postarší dámy – Střípky z rodinného setkání – 23. 7. 2019 – úterý

Deník postarší dámy – Střípky z rodinného setkání – 23. 7. 2019 – úterý

Asi to znáte. Když je rodina větší (ponejvíce zásluhou dřívějších generací), mívá ve zvyku jednou ročně se sejít, popovídat si, co je kde nového, jak jsou na tom rodiče, děti, kamarádi, šéfové.

ilustrační foto Anna Csanádiová

Utužují se tím rodinné vztahy a děti se seznamují s historií rodiny, hlavně jejími různými pikantními historkami. S těmi se jim vlastní rodiče nikdy nepochlubí, takže až po letech se dozvídají, co kde a komu provedl táta či máma jako dítě. Kupodivu tahle přísně střežená tajemství nikdy důstojnot daného rodiče nesníží. Naopak, řekla bych, že pokud má odvahu se k dané historce a průšvihu s úsměvem přihlásit – nedej bože nějakou drobnost přidat – má zajištěnu autoritu u dítěte v dalších letech. Nebo aspoň měsících či aspoň týdnech, ať to zase nepřeháním. Já takhle nechtěně získala důvěru vlastního syna, když jsem v jeho těsně předpubertálním věku na sebe náhodou prozradila, že jsem kdysi dostala dvojku z chování. Tedy naprosto nezaslouženou, aby bylo mezi námi jasno. Syn tehdy vyslechl, co se přihodilo a ani nemukal. Až druhý den za mnou přišel se slovy:
“Když už i ty jsi měla dvojku z chování, tak já ti něco řeknu,” a svěřil se mi s nějakou mně do té doby neznámou rošťárnou. Důvěřoval mi, že ho pochopím, když už…
Pochopila jsem, nepotrestala ho. Jen jsme si tak různě o všem povídali, o životě, o tom, jak některé právě ty rošťárny můžou mít důsledky a podobně.
I tentokrát, sedíce u různých dobrot a popíjejíce alko i nealko, jsme se historkám nevyhnuli. Vzpomínalo se na vše možné, až se najednou prostřední generace začala dohadovat, jak to bylo s tou sázkou. Nejprve si museli ujasnit, o kterou sázku to vlastně šlo. No přece o tu, kdy už konečně jedna neteř porodí! Danému dítěti je nyní už dvanáct, ale při vybavování, jak se co událo, jsme se smáli všichni i teď. Neteř tehdy už měla hodně velké bříško, ale miminu se na svět stále ještě nechtělo. A tak se z různých dohadů, kdy radostná událost konečně nastane, zrodila sázka na nejpřesnější termín. S tím, že ten, jehož tip se bude od dané konečné události nejvíc lišit, poběží předem určenou trasu nahý. No, nedá se přece čekat nic rozumného od hlav pod vlivem. Sázky se účastnily i dvě dámy ve věku babiček (já tam tehdy nebyla). Naštěstí to babičky (zkušené ženy) termín narození tiply nejpřesněji. Běh naháčů se pak dlouho odkládal a k jeho realizaci došlo až pět let od radostné události, samozřejmě opět při jednom ze setkání. Protože si už ale nikdo nepamatoval, jak  vlastně tipoval, zúčastnili se běhu na Adama pod rouškou vlahé letní noci všichni sázející. Jen ony dvě dámy byly osvobozeny.
Ani při nynějším posledním setkání se to samozřejmě neobešlo bez nových veselých situací.
Třeba když se synovec postavil ke grilu a začal na něj připravovat maso. Jeden z malých kluků vzal do ruky takovou tu trojzubou vidličku a začal si ji prohlížet a šermovat jí. Lekla jsem se, že někoho napíchne, a nebyla jsem zřejmě sama.
“Vypadáš jak Neptun,” zachechtal se někdo a dodal. “Víš, kdo to byl Neptun a na co měl trojzubec?”
Kluk přestal šermovat, znehybněl a zamyslel se. Za to můj vnuk nezaváhal ani minutu.
“Přece na grilování!”
Později jsem si s vnukem prohlíželi knížku, kterou mi dcera poradila koupit mu  za vysvědčení. Vnuk má moc rád zvířata a tak dostal Ottovu encyklopedii. Je to sice už knížka určena odborníkům, ale proč by si v ní nemohl listovat a číst popisy zvířat malý kluk? Ukazovala jsem mu, jak v ní vyhledá, co ho zajímá a pak jsem ťukla prstem na jeden obrázek.
“Vidíš tady ty šipky? U nich si vždycky přečteš, jak se která část toho zvířátka jmenuje. Dokážeš si to přečíst?”
Kluk přikývl a začal slabikovat.
“Po-hlav-ní or-gán sam-ce při-pra-ve-ný k ak-ti-vi-tě.”
Přiznávám, že poslední slovo jsem slyšela už za rohem. Aby vnuk neviděl, jak strašlivě se mi chce smát a nepátral po podrobnostech. Já totiž bez brýlí neviděla, kam ukazuji, a poslušný klouček četl jen to, na co jsem já ťukla.
Tož takhle jsme si užívali teď naposledy. Jak jinak, stálo to opět za to.

2 thoughts on “Deník postarší dámy – Střípky z rodinného setkání – 23. 7. 2019 – úterý

  1. To je krásné, takové to udržování rodinných sešlostí a setkání. Zdá se mi ale, že poslední dobou se tento zvyk začíná vytrácet. Škoda.

    1. Tak u nás to snad ještě chvíli vydrží 🙂 Organizuje to právě ta střední generace a máďatům se to moc líbí, hlavně když mají napuštěný bazén :-)l

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *