Depka

Depka

Nachlazení se suchým dusivým kašlem mne trápí už několik dní, ale zatím jsem žila. Venku bylo poměrně teplo, občas se ukázalo i sluníčko. Včera mi přišel řemeslník opravit střechu kůlničky, aby nepršelo na dřevo, dostala jsem kontakt na další možnou ilustrátorku, na ucpaný nos zabíraly kapky a tabletky zase na bolesti svalů, kloubů, hlavy.
Dnes ráno  přišla nějaká krize. Venku od rána zataženo, zima, prší. Hladina nálady klesá a klesá, rychleji jak lodní barometr věštící bouři na moři. Večer už dosahuje povážlivě velmi nízkých hodnot.  Choulím se u krbáků, nadávám u televize, při pokusu o psaní na klávesnici nejsem schopná trefit se na správná písmena. Marně pes kňourá za dveřmi, dnes mu zbývá jen dvorek. Nohy mne bolí jen při pomyšlení, že bych měla vstát, obléci se a jít s ním na procházku.
Co teď? Vysílám v duchu SOS všemi směry. Nikdo mé volání nechytá. Dcera sama je nemocná, nebudu jí přidělávat starosti povídáním o sobě.  Syn je někde ve světě, kamarádky mají taky své. Když se konečně ozval telefon, bylo to jedno z těch otravných čísel, která neberu. A zrovna toto číslo mi poslední dobou volá a obtěžuje několikrát denně.
Napůl z legrace, napůl vážně jsem si na “depku” postěžovala v diskuzi na Upozorňujeme. Ejhle. První odezva 🙂 Páne jo, že by na světě kromě mne byli přece jen ještě nějací lidé? Potěšena Verusčinou odpovědí jsem pookřála. Že bych přece jenom s tím psem …, ale už je tma!
Je to rozhodnutí okamžiku. A basta, já se nedám. Popadla jsem vodítko, a jen tak křikla do vzduchu.
“Ferdo, jdeme!”
Než jsem se obula, přešlapoval za dveřmi. Ani na ně neskákal nedočkavostí jako jindy, tak málo věřil svému štěstí. Venku  zase prší. Ale tentokrát se odradit nenechám. Jde se.
Vydali jsme se jinou cestou. Na to, abych šla v noci po tmě naší oblíbenou trasou podle potoka, mé odhodlání přece jen nestačilo. Šli jsme po osvětleném chodníku mezi domy. Ferdu před deštěm chránil hustý kožíšek, mne nepromokavá bunda s kapucí. Pes uvědoměle některé akce zadržel až do prostor, kde to nevadilo, takže ani tady nebyl žádný problém. Doma jsem koukla na počítač, a hele, další reakce. Babičko, díky 🙂
Igku asi nepsal/a odpověď cíleně na můj stesk, ale zase mne to přimělo se usmát. Vybavila se mi Pohádka na přání – ta pro Babičku a Terezku. Ta byla přece o autíčku z autodromu, Igku, četl/a jste ji?
Je dobře, když člověk není sám. Když křikne jen tak do éteru – a někdo mu odpoví. Děkuji  🙂

8 thoughts on “Depka

  1. Jo deprese, to je problém. Jak je člověk stále zavřený doma a kouká na to počasí, tak se nedivím, že má depku jak říkám já.

  2. Já už stará jsem a doma jsem taky “nuceně” – ještě že mám řidičák a dojedu si kam potřebuji. Jinak toho moc nenachodím a tašky s nákupem tahat nemohu.

  3. Na depku netrpím, ani na ni nemám čas :-). Holky k nám jezdí docela pravidelně, tak se zabavíme, i když je ošklivo. Sice se nemůže ven, ale různých her, co tu máme, vystačí na celý den.

  4. Přeju Vám, at se co nejdříve uzdravíte! u nás používáme na rýmu takový gelík z HWC, ten se maže na čelo, spánky, pod nos nebo i na prsa a záda, když je nejhůř a taky pomáhá 🙂 a s depkou si nic nedělejte, kor když je jen z rýmy…. bohužel vím, co jsou to opravdové deprese 🙁

  5. Já už začínám mít depku z toho deště a ještě k tomu nechodím do práce, protože musím být doma s maminkou a nedostanu se mezi lidi. Akorát tak občas na nákup do města.
    Až já budu stará, tak jsem zvědavá, kdo se bude starat o mě. Asi důchoďák.
    S tou skořicí ten recept vyzkouším. Já na nachladnutí a rýmu vařím čaj Pulmoran.

    Je to hrozně fajn si takhle postěžovat. To se člověku hned uleví!

  6. Čaj z rýmovníku, cibule a majoránky znám, ale ten med se skořicí má taky dvojí účinek – ještě je proti bolesti kloubů a prý na artrózu. Tak si to dělám každý den, rýmu jsem ještě letos neměla, ani kašel – no, to koleno – má se to pít 2x denně, ráno a večer nejméně 3 měsíce, tak uvidím, jestli bude nějaké zlepšení, když ne u kloubů, tak aspoň u té rýmy je to dobré :-).

  7. Přesně tak, matyldo – člověk se nesmí nechat dát, ale tohle není depka, jen špatná nálada ze všeho, že mi není akorát, že je venku špatné počasí, že mi je spíš zima než teplo, že mě otravuje telefon. Jo, a to o autodromech – taky mě to hned napadlo, ta pohádka. Jinak čaj a med je to nejlepší, co do sebe dáte. Ještě lepší je, co Vás postaví na nohy je samotný med se skořicí – 1 lžíce medu a 1 lžička (rovná) skořice – zalijte horkou vodou do poloviny hrnku a dolijte studenou vodou. Ta skořice by neměla být dlouho ve vařící vodě. Zamíchejte a vypijte hodně teplé. Udělá Vám to dobře :-). Přeji, ať to pomůže!!!

    1. Tak tenhle recept neznám, babičko. Vyzkouším. Zatím si dělám čaj z rýmovníku, zkoušela jste to? Myslím, že mi to taky pomáhá. Nebo cibule, majoránka a med 🙂 ten je zase na kašel.?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *