Dnes v lese

Dnes v lese

Při pohledu z okna jsem se rozhodla. Jdu do lesa a podívám se ještě po nějakých houbách. Vždyť babí léto má o víkendu končit, a já si letos lesa a hub vůbec neužila.
Lilince se nechtělo, tak jsem vyrazila sama. Hned na kraji mne les jako vždy uchvátil svou krásou. Velebné ticho, jen osamocený datel mi nad hlavou buší do kmene stromu. Na zemi leží spousta do žluta zbarveného listí.
“V tom listí toho moc nenajdu,” konstatuji, ale spokojeně kráčím dál ve vyježděných kolejích lesní cesty. Mířím na své místo.
Tam už pozorně koukám pod nohy – nikde nic, jen pár “prašivek”. Vlastně mi to ani nevadí, tak moc je mi v lese dobře. Jsem najednou vyrovnaná, pohodová – až se sama sobě divím, jak je vůbec možné, že jsem se k tomu v posledních týdnech nepřinutila? A jak to, že mne vůbec v souvislosti s lesem přichází na mysl slovo “nutit” se?
Ze zadumání mne probere letmý pohled stranou.
To moje podvědomí něco zahlédlo a upozornilo mne. Co to tam je? Ten list má ale divnou barvu. Jdu se přesvědčit blíže – hele, žlutý klouzek! Dala jsem ho do košíku, a hledám bratříčky. Ale nikde nic, klouzek byl jedináček. Teď už v listí pátrám pozorněji. Jedna růžovka, druhá – v košíku to přibývá.
Pak jsem zamířila na druhou stranu lesní cesty. I tam mám jedno své místo. Pomalu kráčím do svahu, očima pátrám vlevo, vpravo, zase nic. Jen pár starých babek.
Náhle přede mnou něco šramotí. Zvedla jsem hlavu, koukám do svahu … a zírám. Je tam čert! Mezi stromy proti světlé obloze černá silueta, dva mohutné zatočené rohy…
Na mou duši, přes to, že na čerty nevěřím, chvíli jsem opravdu nevěděla, co to je.
Pak jsem uviděla další hlavu se zatočenými rohy, něco se pohnulo…
Já narazila na stádo muflonů. Stáli, ani se nehnuli, všechny hlavy otočené mým směrem.
“Hej, běžte pryč, tam jdu já,” zavolala jsem na ně, protože mi stáli v cestě.
“Hej hej,” opakuju volání. Stojí, nehnou se, že by byli sádroví?
Chytila jsem klacek, mlátím jím do stromů, které zrovna míjím. Dupu a funím při výšlapu do kopce, protože jsem odhodlaná dokázat, že bude po mém.
“Vy nevíte, že lesní zvěř má být plachá?” hulákám na nehybné muflony.
Nemám odhad na vzdálenosti, ale ty potvory se pohnuli opravdu když jsem od nich byla až tak deset, patnáct metrů. První to nevydržely muflonky. Pomalým krokem, asi aby si nezadaly, se rozhodly poodejít. Teprve pak šla jedna rohatá hlava, za ní druhá. Na to se ozval dupot – a byli fuč.

Odhodila jsem klacek, kterým jsem stále bušila do kmenů – a zamyslela jsem se. Neměla jsem se vlastně bát? Kdy mají mufloni říji?

A červík ani jeden 🙂

No a co, jsou pryč. Jdu dál s hlavou skloněnou – a nacházím spoustu růžovek. Zde je jich tolik, že si můžu vybírat jen ty mladé, ještě nerozvinuté.
“Tak už půjdu domů,” rozhodla jsem se nad plným košíkem a opět jen tak mrkla kolem. Lidi, kousek ode mne byli dva velké hřiby, praváci!
Parádní ukončení dnešní krátké procházky. Tak ti díky, lese 🙂

A ještě – ty hřiby byly sice trochu okousané, ale ani jeden červík 🙂

8 thoughts on “Dnes v lese

  1. Já v lese houby nevidím, ale letos jsem jich našla plný velký košík, tzn., že jich letos vyrostlo moc, moc, moc.

  2. Letos to ze začátku na houby moc nevypadalo, ale nakonec jich bylo habaděj. Doma už jsme ani nevěděli co s nimy dál dělat. Sušilo se, dusilo do mražáku, zavařovalo a hlavně hned připravovalo k jídlu jako řízky, guláš, polévka. Zkrátka využití všeobecné.

  3. Nejdříve mě pobavilo těch “pár starých babek”, ale jak přišlo na muflony, smích mě docela přešel. Já jsem se s nimi nikdy nesetkala, asi bych měla strach. Na houbách jsme byli naposledy ve středu. Hub docela dost, ale okousané. Nicméně zdravé, a tak jsme si pochutnali na kastrólu omáčky, div jsme ho nevylizovali.

  4. Stádo muflonů? Páni, kde jste to byla? To se “tady” nevidí :-). Já bych asi dělala, že tam nejsem, hhi. Jinak houby letos byly opravdu zdravé, jen pár – spíš babek – bylo červivých. My tedy růžovky nesbíráme, v naší rodině nikdo, i když vím, že jsou dobré. Máme nejraději hřiby, křemenáče, kozáky, podborováky, bedly.

    1. Muflony jsem u nás taky ještě neviděla. Proto mne to překvapilo. Ale jsem ráda, že to byly ovce , a ne čert. Já jsem přece hodná!! 🙂

      1. Ahááááá :-), tak to jo … a ovce v lese? To jsem taky ještě neviděla. To bych spíš narazila na toho čerta. 😀

  5. Taky jsem byla konečně na houbách.V lese bylo nádherně,užila jsem si lesu,pohody v něm i sluníčka.A našla jsem 2 krásné ,mladé,velké a zdravé praváky.Jiné houby nesbírám.Letos,při takové nadúrodě hub jsem našla celkem 4 hřiby.Ty včerejší jsem si dnes usmažila k obědu.

    1. Najít 4 hřiby – to je skutečně málo, syn jezdil na houby mockrát, přivezl vždy mnoho, a hřibů bylo mezi nimi byly až až, a hlavně – zdravé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *