Dva žárlivci

Dva žárlivci

9. 1. 2017

Při pohledu z okna a následně na teploměr jsem rozhodně a jednohlasně odmítla doporučenou návštěvu u odborného lékaře. A vzápětí se zamyslela nad dalším programem dne.
Když tak mrzne, co tak vyklidit a umýt lednici s mražákem?
Dávám se do díla. Jsem vždycky na sebe náramně pyšná, když čtu různá doporučení, jak šetřit jídlem a nic nevyhazovat. Protože já na to mám! Snažím se vše spotřebovat do nejmenšího zbytku, prostě potraviny do popelnice nevyhazuji. Tentokrát mé sebevědomí dostalo trochu na frak.
Na spodní poličce ledničky objevuju otevřenou a zapomenutou konzervu hrášku. Páne jo, vždyť jsem ho chtěla použít do polévky!
Držím ji v ruce a přemýšlím. No, možná by ještě šla přidat do nějakého jídla, ale…
Hmota v plechovce se převaluje z boku na bok, kuličky hrášku jsou pokryty nevábným slizem. Co se dá dělat, i já jsem jenom člověk. A moje zdraví je mi přednější, tohle tedy už jíst nebudu. Ale co s  tím? Že bych to přidala do krmítka pro ptáčky? Budou to zobat? Nebo tu mám ještě kontejner na bioodpad, budu mít na jaře dobrý kompost.
Konečné rozhodnutí odkládám, plechovku zatím odnesu na poličku do zadní předsíně.
To jsem si dala. Za dveřmi číhal pes, a když viděl, že něco nesu v ruce, mohl se zbláznit radostí. Bude dobrotka! Kocour Simon se okamžitě přidal.
“To by tak bylo, abys krmila mlskami jenom toho zrzavého uličníka, ” čtu v jeho upřeném pohledu. “Dnes jsem na řadě první já!”
“Poslouchejte, vy dva debi…,” laskavě uklidňuji svou zvěř, “to je jenom zkvašený hrášek!”
Nic nepomáhá, pes dále vyskakuje a žebrá, kocour využívá své výhodné pozice (sedí na zvýšeném stolečku určenému pro kočičí krmení) a otírá prosebně hlavičku o mou ruku. Oba při tom sledují konzervu a zároveň jeden druhého. Bude soupeř úspěšnější? Kdo dostane první?
Vzdávám to. Rozhodnu se, že jim dám každému ochutnat, aby pochopili, že dobrotka je nedobrá a nejedlá.
A úžasem kulím oči. Pes se na hrášek vrhl jako na nejlepší delikatesu z Grand hotelu, kocour ho okamžitě následuje.  Opatrně jim znovu přisypu do plastových mističek od masa určených pro různé mlsky. Oba hltavě žerou. Vedle nich opuštěně leží plné misky s granulemi.
Nedala jsem jim všechno, i když plechovka byla ani ne poloprázdná. Nerada bych jim ublížila, jsou to moji společníci dlouhého zimního dne, a máme se navzájem rádi. I ti dva žárlivci se normálně tolerují. Běžně spolu spí v jednom pelíšku  stočení do jednoho klubíčka, Ferda z bujnosti občas Simona prožene po dvorku a Simon zase strpí Ferdovy snahy upravit mu srst. Navzájem si žerou ze svých misek granulí. Ale jak jde o dobrotky, přátelství jde stranou. Začnou na sebe tak žárlit, že žerou i to nežratelné. Tak dokážou spořádat mrkev z polévky (tu já nerada), zbytky jablka, na základě jejich žravé nevraživosti se mi do nich bez problémů podařilo dostat odčervovací prášky. Pes je spolkl ukryté do fuj paštiky, protože kocour seděl poblíž a čekal, co mu upadne. Simon je zase dostal zabalené v taveném sýru – ten on moc rád.
Ještě mám kočičku Bětušku. Ta dnes nebyla doma. Ale je to prostě ženská, drží si linii. Dovede taky plašit, když mám něco v ruce, ale pak často jen přičichne a nechá tak. Škoda. Do ní se mi ty prášky dostat nepodařilo. Není mlsná a moc se při tom se mnou pere.

6 thoughts on “Dva žárlivci

  1. Máme doma sice jen psa, ale jen se vrtnu do kuchyně tak jde za mnou jako můj stín, pak si sedne, samozdřejmě tak aby na vše viděl v případě, že by mi něco upadlo a navíc na mě háže ty svoje psí oči takže to vždy dopadne tak, že i když mi nic nespadne tak mu dám něco sama, no holt ví jak na mě.

      1. Tohle přesně dělala jedna naše kočka, jinak milá a způsobná…., když viděla, že jí nesu odřezky z masa, tak se pletla pod nohama, že jsem málem spadla a ještě na ni šlápla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *