Já jsem přece tak šikovná!

Já jsem přece tak šikovná!

Osamocená ženská to má těžké. Zvláště když je tvrdohlavá a chce všechno zvládnout sama. Což o to, že nezvládnu sama opravit auto či střechu kůlničky, aby neprotékala, je pochopitelné. A lze to snadno zařídit jinak, na to jsou odborníci. Ale co s drobnými záležitostmi běžného dne?
Žárovky praskají jedna za druhou, ale to zvládám. Problémem je spíše výměna té jedné určité. Je nad schodem v kuchyni, musím na to mít žebřík a občas se mi točí hlava. Než zahučet po schůdku dolů, rozhodla jsem se, že se mi v tom koutě líbí pološero. Příšeří je takové romantické, ne? I Bílá paní přece je zobrazována se svící v ruce.
V domě mám kotel na plyn, ale raději topím v krbových kamnech s výměníkem. Mám teploučko, romantiku, a ještě se nenudím, je kolem toho nějaká práce.
Na zatápění používám plynový zapalovač s takovým dlouhým nosem. Občas se mu musí doplnit náplň – a tady nastal problém. Jak se to dělá? A čím? Loni jsem to vyřešila jednoduše. Když najednou plamínek na konci toho nosu vždycky jen prskl a hned zhasl, zašla jsem do jedné trafiky, požádala o náplň, no a při té příležitosti zrovna i o naplnění.
Doma jsem samozřejmě zjistila, že náplně jsou v šuplíku dvě. Jenom jsem nevěděla, co to je.
Před pár dny se situace opakovala. Plamínek se objevil, výsměšně prskl a zmizel. Vyloženě jsem v jeho prsknutí slyšela mužský posměšek – hehe, tak se ukaž, ženská!
Naštvalo mne to – a podpálila jsem sirkou. Na mne si takový nějaký ješita nepřijde! Já si poradím, a taky zápalka je rodu ženského, nenechala mne ve štychu.
Dnes jsem vzala zapalovač do ruky. Zamyslela jsem se – jak na to?
Při podrobnějším pohledu jsem našla tři otvory. Vsunula jsem nosík bombičky do prvního, plyn zasyčel, a prchal kolem otvůrku pryč, jen ne dovnitř, jeho okolí se bíle ojínilo. Tak tenhle to nebude. Druhý pokus, stejný výsledek. Třetí totéž.
Do prkýnka, co dělám špatně?
Naštvaně jsem s větší razancí zatlačila nos náplně znovu do prvního otvoru. Opět se ozvalo zasyčení – a plyn mizel uvnitř. Já předtím byla moc opatrná a zřejmě jsem neprorazila  membránu – nebo co to tam je – aby plyn mohl vtékat dovnitř.

Heuréka!
Já jsem přece tak šikovná!!
Pokud je někomu mé malé vítězství nad hmotou směšné, ať se klidně směje. Smích je zdravý. A já mám funkční zapalovač, heč!

14 thoughts on “Já jsem přece tak šikovná!

  1. Paráda, jsi šikula a zvládla jsi to…Já jak se plynu bojím, asi bych ťukala na souseda. Což taky někdy není k zahození (mít já i on o 40 let méně) 🙂

    1. Lenko 🙂 Jasně, člověk nakonec musí umět využít situace 🙂 Naštěstí já teď už nikde ťukat nemusím, na stará kolena jsem si “pořídila” mužského do domu 🙂

  2. njn, samotné ženské to opravdu někdy nemají jednoduché, ale o to víc se musíme pochválit, když se nám něco povede, že? 🙂

  3. To já jsem takový šťoural, že když něco nevím, tak to zkouším a taky si to většinou opravím. Zapalovač naplnit naštěstí umím, protože jsem kuřák a tak bych si ani nezakouřila. Na plyn mám jen sporák a ten naštěstí má jiskru svojí.

  4. Já se taky nesměji, protože kolikrát dělám něco a je to kdo z koho….A když vyhraju já, tak to je radosti!!!

  5. Já mám zapalovač na elektrickou jehlu, a to se podaří vždy a je v provozu asi už dva roky a nic tam neměním, ani nedávám. Ani to nejde. S tím, co máte Vy, zkušenost žádnou nemám. Ale jste dobrá, člověk se nemá vzdávat. Když byl muž v nemocnici, tak jsem si taky musela někdy poradit sama ve věcech, které dělá sám. Vylezla jsem i na ten žebřík, na který normálně nelezu, i když jsem měla, jak se říká, stažený zadek :-).

      1. Já mám jen plynový sporák a neměnila bych. Jinak máme městský horkovod a je to opravdu úžasné, nemusím se o nic starat. Máme nastavenou teplotu na dálkové ovládání a je to bezva. 🙂

        1. ještě – plynový sporák máme “věky” – ještě když tam byl ten “věčný plamínek” uprostřed – to pak nebylo potřeba nic a stačilo jen otočit určitým knoflíkem a bylo zapáleno.

  6. Já se nesměju, protože mi to vítězství směšné opravdu nepřipadá. Až nastane potřeba naplnění zapalovače u nás, budu se dívat, jak se to dělá. Tedy ne že by mi to k něčemu bylo, stejně to zapomenu. Leč opakování je matka moudrosti a třeba si jednou troufnu i sama …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *