Jak jsme jeli do Mošoně

Jak jsme jeli do Mošoně

Už jsem se zde před pár dny zmínila, že jsem dostala jeden předčasný vánoční dárek. Jednodenní zájezd do termálních lázní v Mosonmagyaróváru, městečka v Maďarsku. U nás v Česku se zkráceně říká – Mošoň.
Autobus nás měl nabrat na určeném místě v pět ráno. Z domu jsme vyrazili včas, maličko po půl páté. Šli jsme opatrně, protože v noci byl mrazík a ještě malinko nasněžilo. Takže si to šinu nožku za nožkou, na stanoviště nám chybí asi tak plus mínus sedmdesát metrů, když v tom nás předjel autobus. Krásný, nový, modrošedý.
Přidali jsme do kroku, … a buch. Já šlápla na zmrazek a už jsem ležela na zádech. Mávala jsem všemi čtyřmi ve vzduchu, jako brouček na krovkách. Ještě že já jsem na nich měla batoh plný věcí potřebných k plavání. Měkký župan, ručník a plavky pád ztlumily, a hlavně zabránily tomu, abych nedopadla dozadu na zátylek. Takhle jsem se jen otřeseně rozesmála a pokusila se vstát. Lidičky, až nyní jsem zjistila, že jdeme po čistém ledě. Vůbec jsem se nemohla postavit, nebylo se o co zapřít. Musela jsem se pěkně po zadku dosoukat na kraj chodníku, až na trávu, a tam se mi teprve podařilo dostat se na nohy. Uf, to byla dřina.

Ještě celá rozklepaná jsem dosedla v autobuse na sedadlo – a zalebedila si. Autobus nejen že vypadal dobře z venku, ale byl pohodlný i vevnitř. Bylo v něm teploučko a měl krásný velký prostor pro nohy. Věřte, že jsem to po posledním autobusovém zážitku velmi ocenila.
Cesta trvala skoro čtyři hodiny s jednou přestávkou. Jako při každém zájezdu i tady nás uvítal delegát, řekl nám něco o Mošoni, jaké léčebné účinky má zdejší voda a jak jsou v lázních rozmístěny bazény, šatny, bufety.
Pak nastala pohodička. Plavali jsme v nekrytém bazénu s teplou vodu a od pusy nám šly obláčky páry, vyhřívali se ve vodě horké, užívali si pod různými sprchami, ve vířivce, pospávali na lehátkách ve vyhřáté hale…, prostě na co jsme si vzpomněli a kam se nám chtělo. Zašli jsme si na mňam gulášovou polévku, na kafe, na pivo, prostě pohodička.
Byla jsem z té pohody už tak unavená, že jsem se nakonec ani nemohla dočkat, kdy se už pojede domů. V autobuse jsem usedla na své místo, podívala se z okna – a usnula.
Páne jo, jak já z toho byla unavená.
Ale bylo to všechno moc příjemné, příští rok pojedeme zase 🙂

P.S.CK se jmenuje Rapant – Zlín 🙂
P.S.2 hlavně pro Babičku11 – fotky dodám také časem. Tento starý počítač se mnou nespolupracuje 🙁

7 thoughts on “Jak jsme jeli do Mošoně

  1. V žádných lázních, ani termálních jsem nebyla, i když jsem kdysi takový zájezd vyhrála se společností Travel. Já ho měla zadarmo, druhý za 9tisíc. Nikdo ale nechtěl jet, tak to propadlo….

  2. Tak jsem se před čtrnácti dny vrátil z pánské jízdy, kdy jsme se kluci ze základky domluvili a zajeli si do Maďarska na thermály. Bylo to v městě Györ.

  3. Matyldo, to jste měla štěstí, že jste padala do měkka. Ale zadinka to trochu asi odnesla?

    Jinak výlet jste si užila a o to jde.

  4. Myslím, že na jeden den je toho až dost, kdo by nebyl unavený…., když už, tak alespoň na týden, to by si spíš člověk víc odpočinul …. já na jeden den, tak akorát do cukrárny :-).

  5. Tak to byl super výlet, taky by se mi líbil. Zatím o něčem takovém mohu jen snít. Snad příště.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *