Ještě žiju

Ještě žiju

Nepíšu. Hlava nebere, a hlavně mám spoustu různého zařizování a hodně práce okolo domu po dovolené.

Venku je 33 stupňů ve stínu. Na internetu dnes dvě zprávy o autech, co vlítly pod vlak. Na D1 smrťák. Ráno jsem jela autem zalít vrbičku. Na zastávce stál autobus, koukala jsem mu na směrovku. Najednou se mi rozjel do cesty. Až pak jsem uviděla, že mu blinkr bliká. Jestli ho hodil až při rozjíždění nebo jsem ho já v tom ostrém sluníčku neviděla, nevím. Každopádně jsem musela prudce brzdit a objížděla ho prostředkem silnice. On nezastavil, nezpomalil. Já mu musím přece uvolnit výjezd od zastávky, byl v právu, že?

Jsou vedra, dusno, blíží se bouřky, je hlášené BIO 3. V Evropě řádí teroristé. Jsme unavení, nesoustředění, mrzutí a naštvaní na ty druhé.

Lidi, dávejte na sebe pozor. Pokud už nezáleží na vaší osobě vám samotným, mějte ohled na ty druhé. Nemávejte rukou, že “Ále, ještě nikdy se mi nic nestalo!” a nebo ještě hůř “No tak bych byl/a už mrtvý/á a měl/a bych klid!”

Vás by už nic nebolelo. Ale zničíte život těm druhým.

 

P.S. A ještě z jiného soudku.

Rojaku, může se medvídě jmenovat Rojak? nebo radši ne? Mně se ta vaše přezdívka moc líbí, na medvídka jako vyšitá. Ale abyste to nebral – nebo někdo jiný – jako že vás chci zesměšnit 🙂

11 thoughts on “Ještě žiju

  1. Jasně, že se může jmenovat Rojak. Bude to pro mne čest a budu mít i pocit, že to má se mnou něco společného a pomohl jsem k jeho stvoření. Jinak moji přezdívku jsem si složil ze svého křestního jména a příjmení.

  2. Je to chaotická doba, lidé jsou na sebe málo hodní. To si třeba myslím, že mám hodnou kamarádku a pak zjistím, že až tak hodná není.
    Tak jdu, pomazlím se s naším Maxíčkem , on mě několikrát oblízne obličej a hned je mi líp.

    1. Taky to znám, taky jsem měla kamarádku – od školy, seděly jsme spolu v jedné lavici od první třídy. Co my se spolu navyváděly a nasmály. Neviděly jsme se přes 10 let, děsně mě namíchla svým chováním, to prostě nešlo jinak. Vyčetla mi tři věci, které absolutně nebyla pravda. Pak se tu najednou objevila a řekla mi, že už mi odpustila. Tak to byl šok největší. K tomu není co dodat. Před týdnem jsme se potkaly v obchodě. Tvářila se jako by nic a zvala mě k sobě. Ne, tohle nepřekousnu, i kdybych chtěla. Moc mě zklamala a přitom to byla moje nejlepší kamarádka a měla jsem ji moc ráda. Říká se, že všechno chce čas, ale v tomhle případě ne. Neříkám, že se s ní nemohu bavit, ale opravdu s odstupem….

  3. Koukám Matyldo, že na vás sedl splín, nedejte se, taková chmura dokáže potemnit i slunečný den. Znám to, také se v tom někdy plácám. Většinou, protože jsem si toho vědoma, začnu hledat v obyčejným dnu něco pozitivního. A věřte, vždycky něco najdu, třeba motýla, nebo odraz duhy, který se mi objevuje v bytě bez jakékoliv logiky, nebo jen tak koukám na mraky a nacházím spousty obrázků. Prostě sbírám střípky svého vnitřního světa a skládám svůj klid a pohodu zase zpět, navzdory všem hnusným, negativním zprávám všude okolo nás. Držím palečky, aby Vás to rychle přešlo. Vždycky si také říkám “Nevadí, zase bude líp”.

    1. Bobalko, nebojte, nejsou ty mé chmury tak velké. To mi jen bylo nepříjemně z toho dusna. Ani psát mi nešlo. Ale dnes jsem už konečně dopsala a vyvěsila pohádku pro Rojaka. Bude se líbit?

  4. jjo matyldo – divná doba, někteří si neváží svého života i jiných, nechápu, když vjede auto na červenou (a má ještě třeba v autě děti), je to nezodpovědnost největší, teroristi jsou kapitola sama pro sebe, ale jak na ně?, počasí jednou vedro, druhý den skoro zima, autobusák byl v právu, pokud “hodil” blinkr, má přednost. Jinak medvídě Rojak se mě osobně líbí :-).

Napsat komentář: bobalka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *