Metamorfóza
Zaslechla jsem nějaký divný zvuk a vystřelila jsem do sedu. Nechápavě se rozhlížím se kolem sebe. Kde to jsem? Co to tu dělá randál?
Probrala jsem se poměrně rychle. Jsem doma, po obědě jsem si uvařila kávu a uvelebila se i s knížkou na gauči. Samozřejmě jsem usnula a nyní mne vzbudilo zvonění mobilu.
“Ahoj,” hlásím se ochraptěle.
“Stalo se ti něco?” ptá se dcera polekaně, “máš nějaký divný hlas!”
“Nic se nestalo, jen jsem usnula po obědě,” přiznávám barvu. “A teď jsem nevěděla, kde jsem, protože ještě před chvílí jsem byla někde ale úplně jinde. Jenom nevím kde.”
Dcera se uchichtla, a začaly jsme povídat. Všechno jsme si říct nestačily, něco jsme musely nechat na příště.
Pak jsem odložila mobil a z paměti začala dolovat, co jsem si to původně naplánovala na dnešní odpoledne.
Jít na zahradu zrýt zase pár řádků. Jo, neprší, půjdu na to. Kvůli zádům neryju v jednom kuse, ale podle přízně počasí tak čtyři, někdy o něco více řádků na jeden zátah. Mně to stačí, zahradě to stačit musí.
Podívat se, co je nového ve světě. To taky nedělá problémy, protože od té doby, co si PC staví hlavu, že nebude fungovat při každém zmáčknutí čudlíku, obcházím jeho tvrdohlavost svou mazaností. Dobře, klidně si trucuj a naskoč si až po šestém pokusu. Hlavně když naskočíš, protože pak jedeš až do večera, až než jdu spát. PC hučí, ale maká. Teď tedy jsem jen kliknutím rozsvítila obrazovku – a hele, Matylda má nové komentáře. Babička bude mít doma vnučky – a já nemám dopsané pokračování pohádky o kočičce. Jak bych taky mohla mít, když po každém obědě usnu jako nemluvně? Místo abych tady ťukala do písmenek?
Na vysvětlení a svou omluvu vám teď prozradím tajemství. Já totiž právě procházím metamorfózou, měním se na medvědici. Jen jím a spím, a to usínám skoro všude. Včera mi klimbla hlava 2x tady u počítače, televizi mám místo prášku na spaní, knížku místo polštáře.
Tak.
Asi bude letos opravdu krutá zima.
18 thoughts on “Metamorfóza”
Spaní přes den vůbec neznám. Nikdy jsem odpoledne spát nešla, ani když jsem měla malé děti a v noci byla mockrát vzhůru. Sice to počasí skoro vyžaduje, aby se člověk natáhl na gauč, ale mě to nijak neláká.
Spaní přes den mě v poslední době také dost přemáhá a nemůžu se s tím vůbec smířit. Je to silnější než já. Už holt asi přibývají roky a člověk si to nechce přiznat.
Když já to verusko neumím, prostě přes den si nelehnu i když bych kolikrát spala jak miminko, tak se mi někdy stane, že jdu koukat na zprávy, sednu do křesla a slyším první a poslední znělku. Ta mě probudí a já jdu k počítači a jsem tu třeba do 2 hodin.
Když se chce spát během dne, tak je dobré si alespoň na půl hodinky zdřímnout.
Hold, jak člověk stárne, tak je to častěji a častěji a častěji…….
Náhodou občasná přeměna v mědvědici není vůbec špatná, pak se vylíhnou pohádky jako byla o medvíděti Rojakovi a zase máme co číst. Je tady u Vás dobře. Já když mám těžkej den, jako třeba dneska příjdu k Vám a něco si přečtu, hned se mi usíná líp. Tak teď už dobrou noc, ať Vám medvěd bručí celou noc. 😀
bobalko – já mít těžkej den, tak jdu spát dřív, než ve dvě hodiny v noci 🙂 a usnu dřív, než řekne švec a spím spíš jak mimino, než medvěd :-).
Bobalko, to mne těší 🙂 Jsem ráda, když mé pohádky a příběhy pomáhají 🙂
babicko11: no jo no, já už jsem taková, čím je horší den, tím hůře se mi usíná a tak relaxuju u počítače.
Každý to hold máme nastavené jinak.
Počítače jsou tvrdohlavé potvory, které je třeba si ochočit! Jo, jo, já vím, to se lehko řekne, ale hůře udělá. Já se totiž taky snažím jednu takovou potvůrku přimět k poslušnosti. Docela marně … Jdu si naložit na talíř, aˇt přežiji zimu zimovatou.
Nezbývá mi nic jiného, než souhlasit. Počítač vyžaduje neustálé krocení. A to se jinak než s plným žaludkem dělat nedá. Hladový člověk je nervózní a ještě by tu jankovitou potvoru mohl vyhodit z okna. A co kdyby tam někdo zrovna náhodou šel. 🙁
Ale Matyldo,je začátek měsíce.Tvoje podoba se mi zdá ta nejlepší a medvědici nechávej v pohádce-jen si její spánek půjčuj na dlouhé zimní večery(ale,prosím,jen nějaké 🙂 ).Přijmi moje podrbání za ouškem,coby medvědici , a přání hezkých dnů,coby Matyldě.
Maruško, díky za to, že jsem se zasmála 🙂
Spíš než klimbání u počítače, byste se měla pořádně vyspat 🙂 a měnit se v medvědici jen na noc. Já bych se tedy nerada měnila v nějaké zvířátko, i když kočička není špatná, holky by se se mnou mazlily a chovaly – nojo, ale ne pořád. Takže nic takového, i když sv. Martin asi nepřiveze vůbec nic. Venku prší až to buší do parapetu, ale jsem ráda, pořád lepší než hora sněhu – aspoň pro mě. Mějte se fajn a dobrou noc :-).
Ale, babičko, já spím celou noc, od večera do rána 🙂 to není tím. Opravdu si myslím, že se tělo připravuje na zimu.
Tělo se připravuje na zimu?? To slyším prvně :-), ale asi to tak cítíte. To já jsem ve střehu pořád, spím tak od jedné po půlnoci a vstávám celkem brzo. To proto, abych o nic nepřišla – tedy, myslím, že je škoda prospat hodně hodin – beru to spíš jako ztrátu času, kdy mohu dělat něco jiného. Asi jsem “divná”, že?? haha
Každý jsme jiný, babičko 🙂
Ahojky Matyldo,tak tohle jsem četla jedním dechem.Donutilo mne to přemýšlet.O čem? No přeci v jaké zvířátko bych se mohla přeměnit na zimu já.Možná jsem sobec,ale jáTi toho medvěda nepřeji,protože je tlustý-budou ho bolet nohy,když má nosit takovou váhu těla.Když bude(š) celou zimu spát-neuvidíš,ani neuslyšíš mnoho hezkých věcí.Třeba stříbrný lesklý sníh,který má přivézt sv.Martin,krásné sýkorky a jiné ptáky na krmítku,ale spoustu jiných věcí a dobrých lidiček.A já jdu přemýšlet-jestli jsem to nezapomněla-jaké to budu zvířátko,,na zimu”.A hlavně,stýskalo by mi po pohádkách.
Dobrou noc.
Maruško, díky ti za hezký komentář. Tak já ještě pouvažuji, jestli bych si neměla nechat svou nynější podobu. Abych mohla psát pohádky, třeba zrovna tobě. Protože tímto svým posledním komentářem se dostáváš zase do vedení 🙂