O skřítkovi Domácníčkovi

O skřítkovi Domácníčkovi

Máme doma skřítka. Nebo šotka, říkejte mu, jak kdo chcete. Já mu říkám skřítek Domácníček. Máme ho každý, ať tomu chceme věřit nebo ne. Jen někteří nejsou ochotni jeho existenci přiznat, přesto že se jim skřítek denně připomíná. Tihle nevěřící jeho přítomnost pak nazývají všelijak – skleróza, zapomnětlivost, dokonce chodí pro jeho jméno až kamsi do ciziny.

Každý skřítek má taky jinou povahu, přizpůsobuje se svému domácímu člověku. Takže někdo má skřítka dobromyslného, v bytě má vlídnou atmosféru plnou smíchu, jiný má pošklebujícího, doma se občas jeden druhému posmívají a dělají si naschvály, a pokud se najde člověk opravdu zlý, ani nechci vědět, jaký je jeho skřítek a jaká atmosféra vládne v jeho domácnosti.

Jedno mají ale všichni skřítci společné. Hrozně rádi si dělají z lidí dobrý den. Přepíšou člověku v kalendáři datum nebo aspoň hodinu u domluvených schůzek či návštěv u lékaře. Zamotají programy v počítači nebo něco úplně vymažou. Připálí vám omáčku na sporáku. Nebo aspoň smotají klubíčko vlny tak, že ho můžete vyhodit. A spoustu jiných neplech, určitě si teď sami vzpomínáte, co vám váš skřítek vyvedl naposledy.

Ale úplně nejraději schovávají svému člověku věci. Já  to vím, pořád se mi něco ztrácí. Ale můj skřítek je na mne hodný, většinou mi všechno zase vrátí. Tak jsem kdysi dávno našla v prachu před domem ztracenou náušnici, v pytli se sběrem papíru klíče od domu, po půl roce se mi vrátil notes s různými zapsanými poznámkami, schůzkami, telefonními čísly.

Poslední dobou je hitem naší domácnosti hledání brýlí. Nevím, co je na nich pro Domácníčka tak zajímavého, asi ho láká to, že je prostě musím najít, protože bez nich nic nepřečtu a dokonce skoro ani neuvařím.

Chodila jsem na U3V, psychologii, tam se nám vyučující snažila namluvit, že je to věc disciplíny. Prý, když si budeme dávat věc stále na jedno místo, tak ji tam určitě taky najdeme. Není to pravda. Mám brýlí několik, všechny mají své místo a své využití. Jedny používám hlavně u počítače, druhé, ty nejslabší, na vaření, abych viděla, co házím do hrnce, jiné na čtení. A jedny, pro všechny případy, mám uložené na okně. Brýle se liší silou dioptrií, ale jsou navzájem zastupitelné.

Přestože jich mám tolik, neustále je hledám po celém bytě. Ty počítačové nakonec třeba najdu v pokoji u otevřeného okna, na čtení ve futrále v kabelce, na vaření u počítače. A tak se to opakuje den co den, pokaždé jsou někde jinde. Je zajímavé, že ty brýle na okně se neztrácejí, ty jsou tam pořád. Skřítek asi ví, že je nemám ráda.

V Česku – hlavně na vesnici, je stále dodržována tradice Tří králů – K + M + B.

Ale protože už přece jen máme jednadvacáté století, i jejich jména čas změnil. Těm, kdo to ještě neví, je prozradím. Nyní se prý jmenují Klíče + Mobil + Brýle. Pokaždé, když jdu z bytu, si jejich jména opakuju, paměť se holt musí cvičit, aby nezakrněla. 🙂

10 thoughts on “O skřítkovi Domácníčkovi

  1. Také v tom lítám – klíče, mobil, brýle, hůl—- Trochu z jiné strany, otevřela jsem Tvůj blog a myslela jsem, že jsem někde jinde. Ta nová úprava je sice jaksi profesioálnější, ale podle mne taková studená. Měla jsem ráda Tvé obrázky…. No co, asi jsi věděla proč udělat tuto změnu, to je jen na Tvém zvážení. Tak piš, piš, piš, já se jistě brzo zorientuji E.

  2. Nejlepší na to je, že si to uvědomujete a když si jako pomůcku uděláte na kapesníku uzel, aby jste něco nezapomněli, tak potom ale stejně nevíte proč jste si ten uzel udělali a přemýšlíte, kde se tam ten uzel vzal. Ale to už je zase z jiného soudku.

  3. Moje maminka pořád něco hledá, ale bohužel už je stará a vždycky na mě křičí “ty mi tu pořád něco bereš, kam jsi mi to dala, ty jsi mi to vyhodila atp.”
    To už bohužel není Domácníček.

  4. Mobil taky věčně hledám, hlavně, když jsem sama doma, může být kdekoliv, tak popadnu pevnou linku a prozvoním. Jednou jsem ho i s peněženkou strčila do ledničky, jak jsem uklízela nákup. Chuďátko byl celý zmrzlý.

  5. Ráda a hodně luštím křížovky a domácníček mi pořád přemísťuje propisku. Hledám ji pomalu každý den.
    A protože jsem kuřačka, tak neustále hledám zapalovač.
    Nedávno mi zase domácníček schoval mobil, tak jsem si musela na Vráťovým mobilu vytočit svoje číslo a procházela jsem celý barák. Naštěstí se mobil našel a to v kapse županu.

  6. S tím hledáním – to je pravda. Pořád slyším – “kam jsi mi to dala?”, nebo “kam jsi mi to schovala?” – hledá brýle, a má je na nose, hledá noviny a pak zjistí, že je už vyhodil, hledal šroubovák a přikryl si ho prostíráním atd. ..:-).

  7. To jste pěkně popsala. U nás teda potom bydlí těch skřítků asi víc, protože manželka hledá pořád něco a největší cvičení to potom je, když je to před odchodem třeba do práce, do doktora a nebo někam jinam. Jo to je nemoc těch co si nedávají věci na své místo.

  8. Tuhle jsem hledala v mrazáku nanuka, určitě tam byly dva. Přehrabala jsem celý mrazák, to snad není možný, kde jenom jsou, furt jsem si říkala, přece jsem je už nesnědla! Prostě nebyly… najednou slyším – prosím tě, co tam pořád děláš, v tom mrazáku? – hledám nanuka – aha, já jsem si vzal jeden, a pak i ten druhej – slyším. No a bylo vyřešeno. Neptala jsem se ho, normálně nanuky nejí … tak mě to nenapadlo. Mě málem vezli a on se jen smál :-).

  9. Pěkný příběh, to K+M+B ….dřív lidé na domácí skřítky hodně věřili, dnes už asi ne, i když se občas nějaký ten rarášek objeví :-). V podstatě ale nic nehledám. Brýle nenosím, mobil mám v kapse, klíče ve dveřích. Všechno tak nějak má své místo, v lednici, ve špajzu, tam popaměti najdu vše. Vím, co kde mám. Horší je to, že třeba zapomenu, pro co tam jdu 🙂 hhi.

  10. Takový skřítek dokáže pozlobit, taky to znám. A moc se mi líbí krásný příběh. Z 3 králů bych používala jen první dva, naštěstí brýle zatím nepotřebuji, jen občas na šití tmavých věcí při umělém světle,jinak se bez nich obejdu. Ale to připomenutí je super.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *