Olomouc, tatarák a dětská bezprostřednost

Olomouc, tatarák a dětská bezprostřednost

Byla jsem zase jednou na návštěvě v Olomouci. Kromě jiného jsme se s dcerou domluvily, že si zajdeme někam na tatarský biftek a vnuka vzmeme sebou. Chodíme někam na jídlo opravdu vyjímečně, tak jsme si to chtěly zase jednou užít.
“Co je to?” projevil vnuk zájem hned po vstupu do vybrané hospůdky. Za prvé tam stála socha v brnění, za druhé měly některé stoly barové sezení. Pokud nevíte (tak jako já do této doby) co to je, tak stoly i židle mají sice běžný restaurační tvar, ale prodloužené nožičky, takže ty vaše vlastní musíte zapřít o danou šprušli, jinak se vám klimbají ve vzduchu.
Samozřejmě jste jistě ihned tipovali, jaké sezení vnuk vybral. Ano, nepletete se. To barové. Z touhy mu udělat radost jsem s tím neprozřetelně souhlasila. Problém se ukázal okamžitě. Jak se usadit ke stolu?
Na židli jsem se vyškrábala, což o to. Jenže po usazení jsem zjistila, že mezi mnou a stolem je hluboká propast.
Dalo mi to trochu práci, odhadnout vzdálenost židle od stolu, abych se na ní dokázala pohodlně usadit a při tom se i najíst. No co, aspoň jsem přispěla dceři k dobré náladě. Mohla se při pozorování mých pokusů uchechtat.
Tak, sedíme, můžeme si objednat. My si vybraly už zmíněné, vnuk dostal na výběr – řízek a hranolky nebo hranolky a řízek?
Moc nepřemýšlel a vyhrkl – “Moc hranolků a malý řízek!”
Po chvíli přišla servírka pro naši objednávku. Vnuk si pozorně vyposlechl tu naši, a pak maminka objednávala jídlo pro něj. Při tom došlo ke kouzelné situaci.
Vnouček je po těžké nemoci. Jako jeden z následků mu zatím zůstala těžká porucha výslovnosti, navíc poslední dobou zhoršenou jeho vypadanými mléčnými zoubky. Je zvyklý, že maminka ostatním jeho řeč tlumočí, nebo se jím oslovení ujišťují otázkami, zda mu dobře rozuměli. I on se podobně ujišťuje, že mu rozuměno bylo, a většinou snaží na sebe a své požadavky upoutat pozornost dotykem.
I nyní tak učinil. Jakmile maminka řekla jeho objednávku, bystře se otočil k servírce. K upoutání její pozornosti k ní vztáhl ruku – a situace hrála v jeho prospěch. Seděl vysoko, a tak jí tlapku položil přímo na poprsí.
“Malý řízek a moc hranolků,” vyslovil prosbu a hleděl jí do očí.
Maminka přetlumočila, servírka profesionálně ani nemrkla a objednávku vzala.
Najedli jsme se (bylo to výborné) a chtěli platit. Chlapec jen zaslechl, že se půjde domů a začal slézat dolů.
“Počkej,” zadržela ho maminka, “ještě jsme neplatili!”
Vnuk po ní koukl, rozhlédl se a restaurací zazněl jeho hlásek.
“Haló, pojďte sem, chceme vám dát penízky!”
Číšník s účtem byl u nás téměř okamžitě.
Dětská bezprostřednost je k nezaplacení 🙂

12 thoughts on “Olomouc, tatarák a dětská bezprostřednost

  1. Jak to tu tak pročítám, dostala jsem na ty hranolky chuť. Ne že bych si řízek nedala, ale maso je v mrazáku …., tak půjdu aspoň na ty hranolky, dělám si svoje, pěkně velké, křupavé a uvnitř musí být měkká brambora. Ty kupované jsou malé a některé jak chipsy …. stejně by se mi do mrazáku nevešly :-).

  2. Děti jsou zlaté, já mám moc ráda jejich bezprostřednost. Prostě řeknou, co si zrovna myslí a je to. Hlavně, že prckovi chutnalo. 😀

  3. Mám také moc ráda hranolky. Ani maso být nemusí.
    Občas se stavujeme na oběd v hospůdce v Heřmanově Městci a tam když si dáte řízek, tak je jak domácí. Tam vaří opravdu dobře.

  4. Když řízek, tak jedině domácí. Ty hospodské, to je víc strouhanky než masa. A hranolky ty jsou v hospodách jenom mražené z pytlíku. Škoda peněz.

    1. Třeba doma kuřecí řízek je opravdu řízek. Byla jsem na jedné svatbě, kde přes řízek bylo vidět až do Prahy. Neskutečně tenké řízky, že jsem až divila, jak to může vůbec někdo takhle nakrájet, že to umí! Maso jak průklepák! Mně by se to ani nepovedlo, i kdybych se snažila….Taky jsem jednou vrátila řízek v restauraci u nás. Byl to děs a řekla jsem číšníkovi, že papír jíst nehodlám. Ani nemrkl a přinesl jinou porci – sice lepší, ale taky nic moc. Asi jsem si dost troufla… člověk ale by se měl snad ozvat, ne? – i když to taky normálně nedělám, ale tohle mě docela podzvedlo….

      1. jo a ještě jsem si vzpomněla teď na hlášku Pohlreicha – ten řízek by se měl jmenovat “sluníčkový” – a proč? – no, že je přes něj vidět až na sluníčko … haha

    2. Rojaku, tak tahle hospůdka byla vyjímka. Řízek byl opravdu z masa, přesto, že chlapec chtěl malý, byl přes celý talíř A hranolky byly čerstvě smažené, asi opravdu z polotovaru, ale ani já si doma hranolky sama nedělám. Nebyly ani moc mastné, a naprosto neslané. Když si na ně člověk vyjde dvakrát, třikrát do roka, tak ani neškodí. 🙂

  5. Musím se pochlubit, řízečků jsem si dnes užila, měli jsme oslavu, tak jsem jim dala přednost před chlebíčky. I když k nim hranolky nebyly, vůbec mi to nevadilo :-)….. hhi

  6. njjo, na penízky číšníci slyší, jinak se můžete klidně umávat 🙂 … jinak bych si taky dala hodně hranolků a malý řízek – a byla bych móooc spokojená :-).

    1. tak tomu rozumím. Taky jsem spíše masová – a hranolky nepohrdám 🙂 jenou za čas neškodí nic, a kdy je to ještě k tomu dobré… mňam

Napsat komentář: babicka11 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *