Jaro v kraji bylo v plném proudu. Stromy kvetly, v hnízdech pípala ptáčata a nad jedním domkem ve vsi zakroužil čáp.

“Uá, uá,” ozval křik. Narodilo se tam miminko, malý chlapeček. Radovala se maminka, tatínek, dědeček i babička, prostě a zkrátka radosti byl plný dům. Dokonce i psí holka Bela na dvoře štěkala radostí. Chlapečkovi dali jméno Matýsek.

——————-

“Je to holčička nebo kluk?” ptala se mrkací panenka a uhladila si sukýnku.

“Nevím,” pokrčil rameny plyšový medvídek. “Mně je to jedno, s námi si hrají kluci i děvčátka!”

Konečně se dveře otevřely a hračky se mohly nahrnout dovnitř. Uprostřed sálu u stolu s modrým ubrusem seděla Hračková komise s Pohádkovým předsedou v čele.

“Narodil se chlapeček,” radovaly se hračky, když viděly modrý ubrus. Kupředu se honem drala autíčka a stavebnice. To ony jsou přece ty nejvhodnější dárky pro kluka. Oranžová Tatra se strkala s modrou tříkolkou.

“Uhni,” vrčelo auto. “Ty jsi moc velká, tebe nevezmou!”

“Ty nejsi o nic menší,” nedala se tříkolka, a ve snaze odstrčit tatrovku vjela kolečkem na nohu plyšovému medvídkovi.

“Au,” vykřikl méďa. “To bolí!”

“Tiše,” zaťukal na stůl kladívkem předseda.

“Jak už víte, narodilo se nové miminko. Je to chlapeček a jmenuje se Matýsek. Dnes budeme vybírat hračky pro jeho první dárkový balíček.”

“Já, já, já chci jet, mne vyberete!” vykřikovaly hračky a tlačily se před stolkem ještě víc.

“Ticho,” vykřikl znovu předseda. “Budou to přece první hračky. To přece víte, tak se tady netlačte. Pěkně se posaďte, ať se všichni dobře vidíme!”

Hračky se honem usazovaly na dřevěné židličky. Opět se různě pošťuchovaly, a Tatra s tříkolkou se na sebe mračily. Ruch v sále se pomalu ztišil. Hračky napjatě čekaly, které z nich budou dnes vybrány.

Pohádkový předseda znovu zaťukal kladívkem a přísně pohlédl na hliněné kuličky, které se nedočkavě přesypávaly v plátěném pytlíčku. Počkal, až se zklidní i ony, a promluvil.

“K Matýskovi pojede dřevěný vláček. A naloží tolik hraček, kolik uveze. Budou to chrastítka, plyšový medvídek, míč, gumová kačenka a žabka do vaničky. A taky ještě stavebnice z kostek a autíčka. Jen ta malá, s velkými si Matýsek ještě neumí hrát. “

Létací papírový drak zesmutněl.

“Já zase ne? Proč někdy nevyberete taky mne? Já chci taky dělat dětem radost.”

Oranžová tatrovka byla taky zklamaná. Tak moc se těšila, že to zrovna ona poveze Matýskovi hračky! A místo toho vybrala komise obyčejný dřevěný vláček. Otočila k drakovi a zlomyslně řekla.

“Ty jsi moc ošklivý. Vždyť tebe by se Matýsek bál!”

Dráček zesmutněl ještě víc. Je ošklivý? Proto ho předseda a komise nevybrali?”

Pohádkový předseda zaslechl, co tatrovka povídá, a rozzlobil se.

“Dráček není ošklivý. Je hezky barevný a má rozesmátou pusu od ucha k uchu. Až bude Matýsek starší, určitě ho taky bude mít. S tátou a dědou ho budou chodit pouštět na kopec. To ty zlobíš, Tatro! Za trest nepůjdeš ani příště do dárků. To přece nejde, dávat dětem zlomyslné hračky!”

Tatrovka se zastyděla a sklopila světla. Nechtěla dráčkovi ublížit, to jen byla moc zklamaná, že hračky nepoveze zrovna ona.

Venku už stál připravený dřevěný vláček, a do něj nastupovaly vybrané hračky. Předseda zkontroloval, jestli jsou všechny, a otočil se k mašince.

“Dávej cestou pozor, ať dojedete v pořádku!”

Mašinka přikývla, vesele zahoukala “hú, hú,”  a celý vláček se rozjel.

Chrastítka v rytmu chrastila, míček se zakotoulel pěkně do rohu, aby někde v zatáčce náhodou nevypadl a medvídek si spokojeně broukal.

Papírový drak zatím dostal chuť na výlet. Rozletěl se po modré obloze, chvíli se honil s obláčky, a pak ho napadlo se podívat, kam už ujel dřevěný vláček. Je ještě v Říši hraček nebo už stačil dojet až k Matýskovi?

Ale kdepak! Vláček jede opravdu pomalu, opatrně, chce přivést chlapečkovi všechny hračky nové, nepoškozené a neodřené. Za chvíli vjede do tunelu, za tunelem je zatáčka, pak malý lesík…

“Propánakrále,” lekl se dráček. Jeden ze stromů v lese se vyvrátil a spadl kousek za tunelem přímo na koleje. Vláček ho nemůže vidět! Určitě do stromu narazí a vykolejí!

“Stůj, stůj,” křičel dráček. Ale mašinka ho neslyšela a dál si vesele houkala.

Dráček se chtěl rozletět, aby mašinku varoval. Jenže v tom foukl větřík, a už ho nesl opačným směrem, pryč od kolejí a vláčku.

“Co teď? Jak mám vláček varovat?” vyděsil se dráček a zoufale koukal z výšky, jak si to dřevěné vagonky metelí k tunelu. Jak  mašince dát vědět, že  v lesíku za tunelem hrozí neštěstí?

Pak ho něco napadlo. Ovšem, přece psaníčko!

Oranžová Tatra se zatím rozjela na hřiště.

“Třeba tam bude tříkolka. Budeme si hrát na honěnou.”

Zahnula ze silnice na chodníček k hřišti – a najednou udiveně zamrkala světly. Co to je? Na kapotě jí přistál nějaký lístek.

“Zastav rychle vláček! Za lesíkem je na kolejích vyvrácený strom!” čte překvapeně.

“Jé,” lekla se Tatra. “Honem, honem, ale kudy mám jet?”

Koukla se na oblohu, odkud se sneslo psaníčko, a vidí, jak vítr žene dráčka po obloze. Z posledních sil ocasem z barevných papírků ukazuje nejkratší cestu ke kolejím. Tatrovka se rychle rozjela. Úplně zapomněla, jak ostatním hračkám záviděla, teď myslela jen na to, jak zabránit neštěstí. Mašinka s plnými vagonky veselých hraček je už u tunelu. Tam trochu zpomalila, ještě jednou zahoukala – a vjela dovnitř. Za chvilku se vynořila ze stráně na druhé straně. Už už chtěla na denním světle zase zrychlit, když v tom něco zaslechla.

“Co to je? Kdo to tady huláká?” divila se mašinka. To po silnici vedle kolejí uhání oranžová Tatra a křičí.

“Zastavté, zastavtéé, za lesíkem je vyvrácený strom!!”

Jejda. Mašinka honem vyhodila rychlobrzdu, pod kolečky se jen zaprášilo. Chrastítka prudce zarachotila, medvídek si udělal bouli o dřevěnou lavici, kostky se vysypaly z krabice a gumové hračky leknutím vypískly.

Uf, mašinka to ale ubrzdila, zastavila včas. Těsně před velikým kmenem na kolejích.

To bylo slávy, když se ostatní hračky dozvěděly, jak dráček a Tatra zachránili vláček s dárky pro Matýska. Dětské nářadí si okamžitě udělalo brigádu. Pila řezala, sekera sekala, až byl kmen nařezán a nasekán na malá polínka. Pak přijel červený nakladač a všechno to dříví naložil na nákladní Tatru.

Koleje byly volné. Medvídek si zamáčkl bouli, kostky honem skočily do krabice a přiklopily nad sebou víko. I ostatní hračky se ve vagoncích zase pěkně uložily. Mašinka znovu zahoukala a rozjela se.

Tatra a dráček jsou teď hrdinové Říše hraček. To jen díky jim dostane Matýsek hračky ještě dnes. Za odměnu jim Pohádkový předseda slíbil, že v příštím hračkovém balíčku pro ně určitě najde místo.

To přece nevadí, že je Matýsek ještě maličký. Brzy přece vyroste, a pak si s nimi bude hrát.

—————-

Pšššš, pšššš, hají!

Belo, Ferdo, neštěkejte, buďte tiše! Miminko už spí.