Proč jsem včera nadávala
Včera jsem měla trochu hektický den. Tak za prvé jsem jela do Luhačovic si vyzvednout kolo ze servisu, pak kecala se sestrou taktéž v Luhačovicích, pak jela do Uherského Brodu podívat se, zda existují sekačky na trávu vyhovující mým potřebám (vyhovují, zařízeno), přesazovala rajčata, stříkala mšice, vařila…., a pak mi ještě u dveří kňučel pes. Chtěl jít na procházku. Jako by mu nestačil dvorek, zrzkovi jednomu mrňavému.
Prý nestačí.
Přinutil mne zvednout se od PC a jít znovu ven. Konec konců tak chodíme každý den, to jsem si tady jen tak brblala. Jenom musel chvilku počkat. Bylo ještě moc světlo, na naší trase v této době ještě projíždějí cyklisté a tak bych měla strach nechat ho volně se proběhnout.
(Poznámka pro rejpaly – nejedná se o cyklostezku, pouze o polní cestu podle potoka, kterou využívají všichni obyvatelé naší obce podle svých potřeb. Pohybují se zde pěšky, na kočárku, na kole, občas si tudy zkracují cestu i osobní auta. Pejskaři tady samozřejmě chybět nemůžou.)
Dnes jsem si tedy k PC sedla hned po ránu, abych si tady trochu ulevila s názorem na některé řidiče.
Všeobecně se tak různě nadává – chodci na řidiče, řidiči na chodce, averze jsou mezi řidiči a cyklisty, nadává se na kamioňáky, na ženy, na mladé, na seniory. Prostě – kdo chce nadávat, vždycky svůj cíl najde.
Já osobně nemám svou vybranou cílovou skupinu. Ale sebekriticky přiznávám, že za volantem nadávám. Právě včera.
Byla jsem i nakoupit a potřebovala jsem zaparkovat. Pomalu projíždím kolem už zaparkovaných aut, všude plno. Pak na poslední chvíli jsem vpravo po směru jízdy jedno úzké místečko uviděla. Opravdu na poslední chvíli, na jedno vytočení volantu bych už do té škvíry netrefila. Takže jsem hodila blinkr, vytočila zatáčku, pak trochu couvla, abych mohla zajet …, a co čert nechtěl. K autu stojícímu po pravé straně volného místa zamířila dvojice. Musela jsem se zajetím na parkovací místo chvíli počkat, přece nesrazím chlapa, co si jde sednout za volant. Muž nasedl, zabouchl dvířka, já se rozjíždím – a víte co ten de..l udělal? Znovu otevřel dveře na své straně dokořán. Asi mu bylo v autě horko a větral, nebo nevím, co tím myslel. Dupla jsem na brzdu a zírala jak jojo. Protože to, že najíždím k parkování, bylo z postavení mého auta a puštěného blinkru naprosto jasné.
Chtěl snad opravdu, abych mu ty dveře urazila? Aby pak mohl taky nadávat, jaké jsou ženské – hlavně ty starší – tak mizerné řidičky?
12 thoughts on “Proč jsem včera nadávala”
Někteří řidiči jsou prostě ho*ada, a člověk aby dával pozor i na ty, co přijíždí z vedlejší, jestli vůbec zastaví a nevjedou vám do cesty, i když jste na hlavní….
Také se mi stalo, že jsem jela směr Havlíčkův Brod a začal mě předjíždět kamion /oni moc spěchají/ a co čert nechtěl, objevilo se proti němu najednou auto v protisměru a ten kamion mě začal v té rychlosti cpát na svodidla. Už to vypadalo, že nás rozmáčkne.
Myslela jsem, že budu muset zastavit, abych se z toho vzpamatovala. Ale ustála jsem to a jak jsem byla vyděšená, tak jsem si ani nezanadávala.
Já si také občas zanadávám za volantem Hlavně na řidiče, co se v zatáčce nedrží své strany a jedou přes čáru. Mě se zdá, že je to čím dál horší a já mám pocit, že pořád vymetám škarpy.
Já jsem zrovna koukla, že kdo to je 🙂 Verusko, mně se dokonce jednou stalo, že za světelnou křižovatkou se z pravého pruhu přede mne cpal kamion s přívěsem. Byl větší, tak jsem zpomalila a pustila ho – a ten de..l se přede mnou začal otáčet přes dvojí bílou čáru do protisměru. Naštěstí ho i tam pustili, jinak by to mohlo dopadnou katastrofálně. Prostě špatně odbočil, a řešil to takhle. Na to není slov.
Já si také občas zanadávám za volantem Hlavně na řidiče, co se v zatáčce nedrží své strany a jedou přes čáru. Mě se zdá, že je to čím dál horší a já mám pocit, že pořád vymetám škarpy.
Omlouvám se, nedala jsem jméno. Tak ještě jednou.
Je to divné, ale já taky nadávám, jezdím přes 30 let docela dobře, ale někteří řidiči mě prostě dostávají svým neskutečným chováním. Zrovna nedávno jsem myslela, že vyletím z kůže. U přechodu vidím lidi, tak zpomalím, abych zastavila a pustila je přejít a zpoza mě vyrazilo auto jak šílenec, a ještě si na mě zatroubilo. Naštěstí ti lidičky byli jen na kraji cesty, jinak by je ten de*il srazil. Dostat se mi do rukou, tak ho vyfackuju jak malého kluka.
Jo jízda autem v této době a hlavně u nás to je škola pevných nervů a hlavně trpělivosti. My jako řidiči se k sobě, kromě pár vyjímek neumíme chovat. A pár těch sprostých slov to už je neříkám, že správné, ale už docela normální.
Rojaku, není to moc správné, nadávat za volantem, ale jak to uleví, že? 🙂
Jen se to nesmí přenést z okýnka do okýnka nebo ještě blíže 🙂
Ale jak se člověku uleví. Když je v autě sám, tak to pomůže, akorát když jsou u toho děti, tak to není moc dobrý příklad a člověka to potom mrzí.
No právě, uleví se. Já jednou z úst vypustila na adresu jednoho provokatéra nadávku, nad kterou jsme pak s manželem dlouho přemýšleli, kde jsem k ní vůbec přišla. Oba bychom přísahali, že jsme ji ještě nikdy neslyšeli. A navíc se mi manžel týden smál, jen si na to vzpomněl. Nedá se slušně reprodukovat. Když jsem o tom mluvila s kamarádkou, bývalou spolužačkou ze střední školy, začala se smát, prý jsem to asi slyšela od ní, říkával to její tatínek. A to prosím normálně sprostě vůbec nemluvím, jen když se praštím do brňavky a za volantem . Je to omluvitelné?
jjo, člověk musí dávat nejen na sebe a cestu před sebou, ale musí i odhadnou co může udělat i ten řidič vedle. Zrovna tak, i když jedu po hlavní, a vidím, že se řítí auto z vedlejší, hned uvažuji, jestli zastaví, nebo se “vetře” přede mě. Stalo se mi to, musela jsem i přibrzdit. Někdo jezdí opravdu hrozně. A to nemluvím o tom, že naší ulicí, která je jednosměrná, jezdí okolo minimálně 3x denně auta v protisměru. Nebo když zajíždím do naší ulice, tak v ní parkuje auto, stojící hned na “křižovatce” a vyloženě tam překáží! To mě taky dokáže vytočit.