Prší mi v duši
Slza je krůpěj osamělá
a smíchu méně, než jsem chtěla,
sevřená ústa lásku znají,
slova mi na rtech usychají.
Na nahé tělo stesk si sedne,
k hranicím lásky nedohlédne,
namísto něhy příchuť slaná,
točí se deska obehraná.
City jak pouta mysl stráží,
ruce se hladit neodváží,
přivřené oči tmy se ptají,
prší mi v duši nebo v ráji?
Autor: Zuzana Pivcová
6 thoughts on “Prší mi v duši”
Nádherná báseň, smutek vyjadřující….
taky jsem psala dřív básničky, jako -náctiletá … tady jedna je:
Vyznání
Láska, z pěti písmen se skládá,
co však to slovo znamená,
věřte, věděla bych ráda.
Jsi moje všechno, lásko
Vždycky když se rozsvítí,
je to jak věčný rébus žití.
Chci Ti svoje srdce dát,
abys mě měl někdy rád,
jak já Tebe častokrát.
babičko, to je nádherná báseň:-) Psaná z duše, že 🙂 Kde jsou ty časy, kdy jsme byly mladé, plné nadějí a ideálů
no jo, už mně to přešlo 🙂 – teď už bych psala v jiném duchu, haha
Už nám není dvacet a máme trošku jiné priority, že? Ale stejně to mládí bylo hezké 🙂
Překrásná básnička od talentované básnířky.
Souhlasím, Eleno