Tolik jsem chtěla
přivolat tě z dáli,
noc potemněla,
touhy se mi smály,
dny ve svém čase
hledaly tvou schránku
a láska, zdá se,
měla na kahánku.

Tolik jsem chtěla
to, co všichni chtějí,
když rozechvělá
šla jsem za naději,
hladila květy
při procházkách sadem,
zkoušela lety,
co nekončí pádem.

Co bylo, není,
změnilo se zcela,
a dávné chtění
už jsem poztrácela,
čas má svou notu,
touhy trochu zvadly
a pro jistotu
chodím při zábradlí.