V lese pozor na medvěda! – příběh pro 2. A ZŠ Bojkovice

V lese pozor na medvěda! – příběh pro 2. A ZŠ Bojkovice

Po pěšině k lesu jdou táta, máma a dvě děvčata. Všichni mají v ruce košík. Jdou na houby. Posledních pár dní pršelo, tak se těší, že nasbírají plné koše.
“Tati, tady je jeden hříbek,” oznamuje jako první Veronika.
“Já jsem už také našla, mám dva,” je nadšená Monika. Jdou a sbírají, rodiče jsou kousek opodál a snaží se, aby měli obě holky pořád na dohled.
“Koukej, Moni, srnka!”
“Tam je druhá!”
Děvčata se zastavila a srnky pozorují.
“Jé,” zašeptala najednou Veronika, “Moni, slyšíš?”
Někde něco pláče, naříká. Odkud ten nářek jde? Kdo to volá o pomoc? Děvčata se rozběhla. Nářek je zavedl až za skupinu malých smrčků. Je tam v jehličí nějaká díra a v ní…
Malé černobílé koťátko. Schoulené do klubíčka, hladové a prostydlé. Jen občas ještě zvedne hlavičku a zoufalým nářkem volá o pomoc.
Veronika opatrně natáhla ruku. Koťátko je ještě tak malé a lehoučké.
“Jak se sem dostalo?” ptala se Monika. Veronika jen pokrčila rameny.
“Nevím, zabloudilo v lese. Má hlad, pojďme za maminkou, určitě má nějakou svačinu.”
Holky se chtěly rozběhnout zpět. Jenomže kam, kudy se mají vydat? Tam k tomu velkému smrku? Nebo se mají jít na druhou stranu? Odkud sem vlastně přišly?
Monika se podívala na kotě a zašeptala.
“My se také ztratily!”
Veronika vyházela z košíku houby a kotě do něj pečlivě uložila.
“Spinkej, já tě ponesu!”
“Ne, ne, já ho ponesu,” zlobila se Monika, “já jsem ho viděla první!”
“Já ho ponesu, já jsem ho vytáhla z té díry!” odstrkovala sestru Veronika. Hádaly se a vůbec si nevšimly, že se nad nimi obloha zatahuje. Mraky byly stále černější a černější, pak se najednou zvedl prudký vítr a rozkomíhal vrcholy vysokých smrků.
“Tak víš co? Chvilku ho ponesu já a chvilku zase ty,” navrhla nakonec Veronika a pak zvedla hlavu k obloze. Na nos jí padla kapka deště.
“Moni, honem, bude pršet, musíme se někde schovat!”
“Bude bouřka,” vylekala se Monika, když se zablesklo a v dálce se ozval hrom. “Ne, Verčo, nechoď pod ten smrk, nechoď tam. To se přece v lese nesmí. Do stromu může uhodit blesk, říkala to máma. Koukej, tam jsou nějaké skály, třeba se schováme pod nimi!”
Kousek od nich byl lesní palouk a za ním se zvedala skalní stěna. Hned při jejím úpatí našly dívky malou jeskyni. Jen co do ní zalezly, začalo hustě pršet.
“Koťátku je zima,” starala se Monika. Veronika se zamyšleně rozhlédla.  Do čeho kotě zabalit, aby se už tak netřáslo? Pak se usmála a vyhrkla.
“Podívej, kolik sem vítr navál suchého listí! Vysteleme mu jím košík !” a hned natáhla ruku po vysokém mechovém polštáři. Kotěti se v košíku vystlaném suchým mechem líbilo. Stočilo se do klubíčka a spokojeně usnulo. Děvčata seděla vedle košíku a dívala se skalním otvorem na hustý déšť. Bouřka si jen tak brumlala v dálce, ve větvích vysokých smrků šuměl déšť a velké kapky padaly dolů do mechu. Monika si zívla.
“Bouřka je pryč,” řekla tiše Veronika. “Jenom počkáme, až přestane pršet.”
Dívky se k sobě přitiskly. Ani se nenadály a usnuly také.
—————————-
“Pane hajný, prosím, pomozte nám,” plakala maminka.
“Šli jsme s děvčaty na houby. Pořád jsme na ně dávali pozor, ale najednou se někam obě rozběhly a ztratily se. Volali jsme na ně, hledali je, ale…” pokrčil táta ustaraně rameny. “A teď ta bouřka, bojíme se o ně.”
Hajný přikývl. Pak se otočil a vykřikl.
“Andy, ke mně!”
Z pod stolu se zvedl pes, jezevčík s krátkými nožkami a špičatým čumákem. Kolébavě se přibatolil k mamince a tátovi, očichal jim nohavice a pak si sedl hajnému k noze.
“Andy, jdeme hledat děti,” zavelel hajný. Jezevčík se zvedl a postavil se ke dveřím. Tázavě se podíval na svého pána. Jde se nebo ne?  I nešťastná maminka a ustaraný tatínek si povšimli psího pobídnutí a malinko se usmáli. Andy jim pomůže, najde jejich holčičky!


—————————
V dálce nad lesem se ještě jednou zablesklo a tlumeně zahřmělo. Déšť pomalu ustával. V košíku se pohnulo a mňouklo kotě. Veronika otevřela oči a udiveně se rozhlédla. Kde to je? Pak pochopila a rychle vyskočila na nohy.
“Mončo, vstávej, my tu usnuly! Už neprší, musíme domů!”
Popadla košík s kotětem a hrnula se ven.
“Teď ho nesu já,” vzala jí ho z rukou Monika. “Kam teď půjdeme?” zeptala se vzápětí bezradně. Veronika nevěděla a jen tak nazdařbůh ukázala rukou.
“Třeba tam!”
Na mokré trávě a mechu jim klouzaly boty. Ze stromů na ně kapaly kapky. Za chvíli byly promáčené a bylo jim zima. Pak někde něco zapraskalo. A znovu. Děvčata zůstala stát. Co se to tam zase děje?
Před nimi mezi stromy se objevilo zvíře. Holky ani nedutly, jen vykulily oči.
Medvěd! Tady v lese je s nimi medvěd! Byly tak překvapené, že se ani nebály. Jen bez hnutí zíraly na obrovské zvíře. Medvěd  prošel kousek od nich a zastavil se u  hustého malinového houští se zralými červenými plody. Medvěd obratně ohýbal pruty a jazykem si maliny stahoval přímo do tlamy. Dívky popadly dech, opatrně zacouvaly a pak se rozběhly. Zastavily se, až když Monika zakopla o kořen a plácla sebou na mokré jehličí. Košík jí vypadl z rukou, kotě vypadlo a nespokojeně zamňoukalo.
Najednou se ozvalo zaštěkání psa. Kotě znovu žalostně mňouklo a pak se bojácně přitisklo Veronice k noze. Dívkaa ho zvedla do náruče. Právě včas. Odněkud se přiřítil pes, štěkal, běhal okolo děvčat a pak se zase rozběhl pryč.
“Monikóó, Veronikóó,” dolehlo k holkám volání, “kde jste?” Monika nadšeně poskočila, dala dlaně k puse a hlasitě zavolala na odpověď.
“Tady, tady, mami, tady, tady jsme!”
To bylo šťastné shledání. Maminka s tátou byli moc rádi, že se děvčatům nic nestalo. I když vyhubováno samozřejmě dostaly.
Panu hajnému moc děkovali a Andymu přinesli plný košík psích dobrotek. Protože buřty pan hajný zakázal.
A kotě? Dostalo jméno Packa a roste z něho krásný kocour. Žije na hájence a s Andym jsou teď už velicí kamarádi. Dělí se spolu o všechno, dokonce spávají spolu v jednom pelíšku. Jen  si oba hlídají své misky na krmení. Pes tu svou velkou stříbrnou, kocourek zase má malou a červenou. Ke svým granulím nepustí ani nejlepšího kamaráda.

……………………………………..

Tohle je příběh, který vznikl na námět dětí 2. A základní školy v Bojkovicích. Jména a základní body příběhu vymyslely děti, já to jen trochu upravila a přidala “omáčku”.
Klíčová slova –  dobrodružství, dvě holčičky, o zvířatech, les, myslivec a pes, kotě, srnka, medvěd
Věřím, že k němu nakreslí nějaké obrázky. Bez ilustrací to není ono. 🙂

Tak obrázky jsou už zde. Že se dětem povedly? 🙂

……………………………………………………………………..

I tuto povídku najdete  – samozřejmě kromě jiných –

E-kniha Letí tady drak!

 

7 thoughts on “V lese pozor na medvěda! – příběh pro 2. A ZŠ Bojkovice

  1. Dobrý den. Velmi krásný a dlouhý příběh. Chválím všechny děti z 2.A . Těším se na další.

    S pozdravem Jiřina Svobodová maminka Honzíka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *