Já reklamy nesnáším. Mám několik osvědčených způsobů, jak s nimi zacházet.

Vypnu zvuk a věnuji se nějaké aktivní činnosti – to když jsem měla televizi puštěnou jako zvukovou kulisu při uklízení, vaření a podobně.

Zřejmě nejběžnější činností mých známých je odejít v reklamní přestávce  na WC, ale při četnosti reklam v  některých filmech či pořadech to pokaždé absolvovat prostě nelze.

Často si proto preventivně vyhlédnu programy na několika kanálech, a pak prostě přepnu. Reklamní pásmo trvá zhruba tak deset minut.  Takhle občas za večer shlédnu i troje různé vysílání a, kupodivu, zatím se mi nestalo, že bych nevěděla, oč se v daném filmu jedná.

I tak se mi nechtě daří některé reklamy shlédnout. Dokonce mám i některé oblíbené. Například je to ta všeobecně známá holčička s tatínkem v lese. Slogan “Ne, ne, já už ho vidím” se už dostal do hovorové řeči a je běžně používán v různých situacích.

Taky se mi líbila reklama éterické modelky v bublinkách scházejícící po schodech. Nebo v současné době reklama na nějaké bankovní produkty – dva pánové, jeden fiškus a ten druhý hodný. Přiznávám, že málokdy vím, oč se v reklamně jedná,  vždy mne upoutá pouze vtipný děj či pohádkové zpracování.

Poslední dobou mne zaujalo něco nového.

Babička, taková ta pohádková, s kulatými brejličkami, má klobouček, plno tašek a balíčků. Celá natěšená vystupuje na vlakovém nádraží.

Nikdo ji nečeká. Na opuštěném nástupišti se prohání vítr, babička tam stojí sama, celá zkormoucená, promrzlá, brejličky ojínělé.  Syn, snacha a dvě vnoučata se zatím doma radují, už jsou po večeři a pod stromečkem rozbalují vánoční dárky. Až pak, při náhodném pohledu na prázdné křeslo, si syn uvědomí, že někdo chybí.

Z té reklamy mne mrazí. Je tak přesvědčivá. Nemyslím tím produkt, který má propagovat, ale děj, který se na obrazovce odehrává.

Kolik osamocených lidí věří, že rodina – nejen na Vánoce – na ně vzpomíná? Kolik osamocených lidí se těší na návštěvu svých dětí? A kolik z nich dopadne jako ona babička? Tahle reklamní měla ještě štěstí. Pozdě, ale přece si vzpomněli.

Nevím, proč si tvůrce reklamy vybral zrovna tuto zápletku.  Zda to je náhoda či úmysl. Zda to bylo vědomé či podvědomé. Zda i v něm žije přesvědčení, že staří lidé jsou zbyteční a proto je tak snadné na ně zapomenout. Nebo právě opak – lidičky, nezapomínejte, staří lidé jsou tak křehcí! Pořád jste jejich děti, mají vás rádi a záleží jim na vás.  Strašně moc! I na celé vaší rodině, na vnoučatech. Kdysi jste potřebovali vy je, teď potřebují oni vás! Nezapomínejte  na ně. A nejen o Vánocích.

P.S. Nemyslím tím ty staré čarodějnice nebo bosoráky, kteří nám s oblibou vědomě ztěžují život. Dneska jsem taky jednu takovou potkala. Brrrr