Povídání od Matyldy

Máme tady poslední den a poslední výšlap. Včera hlásili déšť, jelo se tedy na výlet do Polska. Moc jsme si nepomohly. Pršelo i tam, ze Zakopaného jsme viděli jeden kostel zevnitř a jeden z venku. Což o to, byly hezké a zajímavé, ale do Tater jsem jela přece kvůli něčemu jinému. Dnes tedy všechny vyrážíme do Starého Smokovce, máme v plánu vyjít na Hrebienok, ke Studenovodským vodopádům, a pak po magistrále do Tatranské Lomnice. Je to sice trochu delší, než…

Přečíst Read More

Další den jsme zůstaly v Tatranské Lomnici. Dopoledne jsme si šly na nádraží koupit zpáteční jízdenky s tím, že možná kvůli tomu budeme muset zajet až do Popradu. Naštěstí jsme nemusely. Měly jsme už předem vytištěné lejstro z Idosu, podaly ho paní pokladní i s veškerými slevovými kartičkami, a ta se dala do práce. Napřed dělal počítač problémy, odmítal vytisknout cestovní lístek do vesnice, kde bydlím, prý neznámá položka. Jmenovala jsem stále další a další vesnice a městečka v našem…

Přečíst Read More

Máme tady další ráno. Na dnešní den se naše parta rozdělila. Já a Lidmila jsme se rozhodly pro túru, tři z nás jsou horší chodkyně, proto si našly program podle svých potřeb. Po obloze se honí mraky, zkoumavě koukáme nahoru. Bude nebo nebude pršet? Nebude, rozhodly jsme se Lidmila a já, a vyrážíme električkou na Štrbské pleso. Ve Starém Smokovci přesedáme, volná místa jsou až na konci vagónu, u skupiny mladých dívek. My sedíme s jednou z nich, čtyři její…

Přečíst Read More

Je tu první ráno. Naše pětice sedí v jídelně u jednoho stolu, už jsme se obsloužily u snídaňového bufetu. Je z čeho vybírat, tak jsem si vzala snad od každého trochu. Jenže postupně zjišťuji, že opravdu platí, že s jídlem roste chuť. Už mám prázdný talíř, a ještě mlsně pokukuji, co zbývá ostatním. A když jsem se rozhlédla kolem, viděla jsem, že i ostatní strávníci se postupně zvedají a chodí si přidávat. Že by na nás tak měl až takový…

Přečíst Read More

Jedeme na dovolenou do Vysokých Tater. Je nás pět do počtu, a všechny se známe z jednoho internetového portálu. Já a kamarádka Majka bydlíme nedaleko od sebe a ještě k tomu blízko Slovenských hranic. Z Trenčína nám jede přímý vlak,  k vlaku nás zavezou autem. Mne naložili přímo u domu, v autě už sedí řidič, jeho dcera, kamarádka, no, a poslední místo je moje. Jedeme, povídáme, smějeme se. Čeká nás sedm dní v horách. V duchu počítám, kdy jsem v…

Přečíst Read More

Crrrr, zvonil mi včera budík v telefonu. Vstávám, myju se, snídám. Probouzím se až ve vlaku. Mé životní naprogramování k typu sovy mi to dřív nedovoluje. Za ta léta jsem si už zvykla já i mé okolí, tak to ničemu nevadí. Většinou nikdo ani nezaregistruje, že nejsem plně při vědomí. Tak je i dnes. Ve vlaku se potkávám s kamarádkou, jedeme na setkání do Brna. Zorganizovala je dáma z portálu i60, jedeme autobusem na poznávací okružní jízdu městem. Pořádá to…

Přečíst Read More

Máme tady další ráno. V noci jsem tentokrát spala mizerně, budil mne silný vichr, hučelo to celou noc. Unavená se ale necítím. Po snídani opět vyrážíme, tentokrát je v plánu Bazilika v Lateránu, pak návštěva koleje Nepomucenum, a odpoledne Vatikánská muzea. Čekáme chvíli na jednom náměstí, pak se k nám přidává student z české koleje Nepomucemu, Mirek. Průvodce nám bude tentokrát dělat on. Před Bazilikou, ještě před vstupem do chrámu, nás Mirek upozorňuje na zajímavosti uvnitř. Jednou z nich je i…

Přečíst Read More

Někdy před Vánoci loňského roku mi zazvonil telefon. Volal syn. “Byla jsi už někdy v Římě?” “Byla,” odpověděla jsem překvapeně. “A chceš tam se podívat ještě jednou?” “Jistě,” odpověděla jsem ještě udiveněji, “ale teď na to nemám!” “Ale chceš tam ještě jet!” ujistil se znovu syn. Kdo by nechtěl! A tak se stalo, že jsem k Vánocům dostala týdenní zájezd do Říma. Samozřejmě jsem byla nadšená. Opravdu jsem v Římě byla, dokonce dvakrát. Poprvé to bylo kdysi v mládí. Pobytový zájezd…

Přečíst Read More