.
Archiv rubriky: Povídání pro děti

Soví pohádka – 6. kapitola – Kulíšek a kamarádi

Soví pohádka – 6. kapitola – Kulíšek a kamarádi

6. Kulíšek a kamarádi Kuliš spolykal poslední sousta masa a spokojeně se odkulil od misky. „Děkuji ti, Hafe, bylo to moc dobré. A teď půjdu zase za maminkou kvočnou,“ pískl a pomalu se vydal přes celý dvůr za slepicí s kuřátky. Už byl skoro u hejna, když v tom se kolem něho něco mihlo. Zastavil se a otočil hlavu tím směrem. Jenže nic tam nebylo! Už chtěl udělat další krok, když se to stalo zase. Něco prolétlo těsně kolem něho….

Přečíst Read More

Soví pohádka – 5. kapitola – Pozor, jsou tu koťata!

Soví pohádka – 5. kapitola – Pozor, jsou tu koťata!

5. Pozor, jsou tu koťata! Slepice otevřela oči, zvedla se na nohy a zatřepala křídly. Z pod nich jí vybíhala kuřátka jako ochmýřené a pípající kuličky. Ta největší z nich byl soví kluk Kulíšek. Napřed nespokojeně vypískl. Nelíbilo se mu, že byl tak náhle z klidu a tepla vysypán na tvrdou zem. Pak se rozhlédl a rozpomněl se, co se stalo. Přece se ztratil a maminka kvočna mu pomohla! Slepice zatím pohledem zkontrolovala kuřátka. Jsou všechna? A v pořádku? Pak…

Přečíst Read More

Soví pohádka – 4. kapitola – Kulíšek a pes Haf

Soví pohádka – 4. kapitola – Kulíšek a pes Haf

4. Kulíšek a pes Haf Kulíšek zatřepal krátkými křidýlky a pískl. Pak se podíval na tu cizí maminku. Když na něj kvokla, ať se přidá k jejímu hejnu, napřed zaváhal. Pak opatrně prolezl mezi laťkami plotu a přiběhl k ní. Slepice mu na uvítanou probrala peříčka na zádech, pak opět kvokla a s celým hejnem kuřátek šla dál. Mířila od plotu doprostřed dvora. Sem tam se zastavila a sezobla v trávě nějaké semínko. Pak se ohlédla, zda jdou všechna kuřátka…

Přečíst Read More

Soví pohádka – 3. kapitola – Nebojím se, nebojím!

Soví pohádka – 3. kapitola – Nebojím se, nebojím!

3. Nebojím se, nebojím! Celou noc spal malý soví kluk zakutaný v mechu pod vysokou houbou. Sluníčko už začalo vykukovat nad obzorem, když se po okolí rozlehl nějaký nezvyklý rámus. Kulíšek otevřel oči a rozhlédl se. Kde to je? Kde je maminka, Kulička a Pírko? S námahou se vyhrabal z mechu a otřepal se. Zplihlá peříčka se znovu narovnala a Kuliš zapískal. „Maminko, maminko!“ Jenže místo maminčiny odpovědi se ozval znovu ten zvláštní pokřik. Kuliš se leknutím přikrčil. Ale ihned…

Přečíst Read More

Soví pohádka – 2. kapitola – Kulíšek se ztratil

Soví pohádka – 2. kapitola – Kulíšek se ztratil

2. Kulíšek se ztratil Temnou nocí se rozlehlo nějaké pískání. A znovu. A ještě jednou. To volá malý nešťastný Kulíšek svou maminku. Ještě před chvílí spokojeně spal v hnízdě se svým bratříčkem Pírkem a sestřičkou Kuličkou. Pak začalo pršet a otvorem zahlédl nějaké záblesky a slyšel divný rachot. Ještě nikdy nic takového nezažil. Nebál se, jen byl moc zvědavý, co se to děje. Vylezl z měkké postýlky, postavil se přímo na okraj hnízda a maličko se vyklonil. Náhle ho oslnilo…

Přečíst Read More

Soví pohádka – 1. kapitola – Bouřka

Soví pohádka – 1. kapitola – Bouřka

1. Bouřka Blížil se večer. Ptáci zpěváčci pomalu umlkali, začalo se stmívat. Z okrouhlé díry ve kmeni suchého stromu stojícím na okraji lesní mýtiny vykoukla sova. Zamžourala kulatýma očima, rozhlédla se po okolí a pak se otočila zpět a tiše houkla. „Poletím na lov, buďte tu hodní. Nechoďte moc ke kraji hnízda, jste ještě moc maličcí, neumíte létat. Bojím se, aby se vám něco nestalo. Já se brzy vrátím a nakrmím vás.“ Roztáhla křídla, neslyšně zakroužila kolem stromu a zmizela…

Přečíst Read More

Pohádka O ztraceném jaru

Pohádka O ztraceném jaru

    Zahradní trpaslík Pepa se mračil. Jako každé ráno se ihned po probuzení podíval škvírou mezi prkny kůlny na dvůr, a zjistil, že venku zase mrzne. A sněží. „Kde je to jaro?“ pomyslel si smutně a naštvaně zároveň. „Letos pořád nepřichází!“ Vzpomínal, jak loni v tuto dobu vykoupaný a naleštěný už stál na trávníku a vítal všechny, kdo prošel kolem něho. Své i cizí lidi, psy, kočky. Kosy zpívající mu nad hlavou v korunách stromů. Čápy, vlaštovky a další…

Přečíst Read More

Vojtovo dobrodružství

Vojtovo dobrodružství

Bylo krátce po poledni. Po úzké silničce běželi dva kluci. Občas si kopli do kamínku, pak jeden z nich sebral v běhu ze země klacík a odhodil ho do křoví. “Dobrý den,“ pozdravili hlasitě hlouček debatujících mužů. “Nazdar, Vojto, Jonďo!“ zaznělo z hloučku. „Jdete na hřiště? Hrát zase florbal?“ “Ne, dneska ne!“ Kluci se zase rozběhli. Muži šli pomaleji obráceným směrem a v chůzi pokračovali v hovoru. “Ano, hajný to říkal. Že tam jsou asi vlci nebo snad liška. Prý…

Přečíst Read More

Pohádka O víle Korince a broučkovi Janíkovi

Pohádka O víle Korince a broučkovi Janíkovi

Začínalo se šeřit. Na obloze se rozsvítila první hvězdička. Někde v koruně stromu krátce ze sna pípl ptáček a zase se odmlčel. Všude panoval klid, jen cvrčci spustili svůj pronikavý cvrkavý koncert na dobrou noc. „Vojto, přiťukni ještě tenhle jeden hřebík a máme hotovo,“ řekl tatínek. Vojta klepal kladivem a tatínek spokojeně pozoroval, jak mu to jde. „Tak jsme to opravili, Náťo,“ řekl a ohlédl se po dcerce. „Už jdeme domů!“ Ale holčička se ani nepohnula. Zaujatě koukala někam do…

Přečíst Read More

Noc s Andersenem – příběh pro 3. A základní školy v Bojkovicích

Noc s Andersenem – příběh pro 3. A základní školy v Bojkovicích

Skřítek Knihomílek se radoval. Zítra bude v knihovně Noc s Andersenem. Noc pojmenovaná po známém dánském spisovateli pohádek. Knihovna bude plná dětí, které budou soutěžit, hrát různé hry a hlavně si povídat o knížkách a číst z nich. Knihomílek má sice jako správný knihovnický skřítek rád klid, ale na tuhle událost se vždycky moc těší. Má rád děti zvídavé a zvědavé, jejich nekonečné otázky a smích. A jiné než děti zvídavé do knihovny přece nechodí. ……………………. Paní knihovnice se ještě…

Přečíst Read More

Chtěl bych jezdit na koni! Příběh pro 3. B ZŠ v Bojkovicích

Chtěl bych jezdit na koni! Příběh pro 3. B ZŠ v Bojkovicích

„Pomalu, pomalu, pořádně ho drž,“ pronášel děda a sledoval dívku. Sára seděla na hřbetě krásného hnědého koně. Záda rovná jako svíčka, kolena pevně svírají jeho boky, ruka drží uzdu. „Teprve až zvládneš techniku jízdy, až ti bude kůň důvěřovat, můžeš začít skákat,“ poučoval ji děda. „Tak a teď ho rozjeď, objeď to dokola a pak zastav tam u křoví!“ Sára pobídla koně a už spolu letěli po zeleném trávníku. Děda ji pozorně sledoval. Byli oba tak soustředěni, že si ani…

Přečíst Read More

O čertovi Jajdinovi

O čertovi Jajdinovi

Extra pohádka pro Zuzanu Pivcovou V pekle bylo rušno. Dokonce velmi rušno. Lucifer se zlobil. Řádil, řval, kolem něho lítaly blesky a mraky dýmu. Jajdin, malý čert, co ještě chodí do poslední třídy čertí školy, se provinile krčil před jeho křeslem, ostatní čerti se schovávali do všech koutů, aby i na ně nějakou náhodou nedopadly střípky Luciferova hněvu. “Už jsem tě varoval tolikrát! Vypadni z pekla, tady nemáš co dělat. Mazej mezi lidi, a až napravíš svůj skutek, budeš se…

Přečíst Read More

Tři bratři – příběh pro 2. B základní školy v Bojkovicích

Tři bratři – příběh pro 2. B základní školy v Bojkovicích

  Na kládách složených vedle cesty seděli tři kluci, bratři Adam, Bruno a Honza. Kopali nohama do do klád, mračili se na sebe navzájem a parádně se nudili. “Tak co budeme dělat?” zeptal se otráveně Honza, “mě to tu už nebaví!” “Mohli bychom, mohli bychom … ,” začal vymýšlet Bruno, ale pak raději zmlkl. Nic ho vlastně nenapadlo. “To´s toho vymyslel,” ošklíbl se po něm Honza. “Tak vymysli něco ty sám, když jsi tak chytrej,” vrátil mu to Honza. Kluci…

Přečíst Read More

V lese pozor na medvěda! – příběh pro 2. A ZŠ Bojkovice

V lese pozor na medvěda! – příběh pro 2. A ZŠ Bojkovice

Po pěšině k lesu jdou táta, máma a dvě děvčata. Všichni mají v ruce košík. Jdou na houby. Posledních pár dní pršelo, tak se těší, že nasbírají plné koše. “Tati, tady je jeden hříbek,” oznamuje jako první Veronika. “Já jsem už také našla, mám dva,” je nadšená Monika. Jdou a sbírají, rodiče jsou kousek opodál a snaží se, aby měli obě holky pořád na dohled. “Koukej, Moni, srnka!” “Tam je druhá!” Děvčata se zastavila a srnky pozorují. “Jé,” zašeptala najednou…

Přečíst Read More

Pohádka na přání – O beránkovi Truldovi

Pohádka na přání – O beránkovi Truldovi

To bylo slávy, když se ovečce Belince narodilo malé jehňátko. Takový malý kudrnatý kluk s krásnýma očima. Všechny ovečky se seběhly a prohlížely si ho. “Ten je ale hezoučký,” zasmála se nakonec teta Ola. “Budeme mu říkat Kudrnka.” Mamince Belince, tátovi Beranovi i všem ostatním se jméno líbilo. Jen maličký beránek se nadechl a poprvé hlasitě zabečel. “Nééé, nééé!” A to “nééé” bylo od té doby slyšet neustále. Napřed se tomu všichni smáli a když Kudrnka něco odmítal a bečel…

Přečíst Read More

Letí tady drak!

Letí tady drak!

“To je moje, vrať mi ji,” křičel Adámek a tahal bratra za rukáv. “Já mám žízeň,” bránil se Martin a otáčel se k němu zády. Moc mu to nešlo, pás dětské autosedačky mu příliš volnosti neposkytoval. “Já se chci taky napít. To je moje, ty sis už všechno vypil,” hlasitě povykoval Adámek a dál se sápal po plastové lahvičce s limonádou. Ani jeden si nevšímal, že se babička snaží hádku uklidnit a dál se prali o pití. Adam cloumal Martinovým…

Přečíst Read More

Rozálka na malinách

Rozálka na malinách

V lese bylo ticho, jen někde nahoře v koruně stromů si zpíval ptáček. Po mechem pokryté pěšině šla holčička Rozálka. Občas se zastavila a rozhlížela. Pak zavolala haló, chvíli poslouchala, ale když nedostala odpověď, šla zase dál. Ještě před malou chvílí stála na kraji lesa s ostatními dětmi ze školky. Husté maliní tam bylo přímo obsypané zralými a voňavými malinami. Paní učitelky obratně ohýbaly pružné pichlavé pruty, maliny obíraly a podávaly dětem. To byla dobrota! Jenže pak Rozálka náhodou strčila…

Přečíst Read More

Adélka a víla Trvalinka

Adélka a víla Trvalinka

Na modré obloze svítilo veselé sluníčko a hrálo si s obláčky na schovávanou. Vlaštovky létaly vysoko nad zemí a na záhonech kvetly barevné květiny. Na pískovišti mezi vysokými paneláky si hrály dvě malé děti. Plácaly bábovičky, stavěly hrady a tunely. Občas si popletly, komu patří zrovna ta hezká lopatička nebo malovaný kyblíček. Začaly se o hračku tahat, křičet, a jejich maminky okamžitě přispěchaly a hádku srovnaly. Za chviličku si už zase obě děti pomáhaly s výstavbou velikého hradu. Na pískovišti…

Přečíst Read More

Kočka Míša a čarodějnice Bradule – celá pohádka

Kočka Míša a čarodějnice Bradule – celá pohádka

Pohádka na přání za prosinec Ptáci v lese zpívali, co jim zobáčky stačili, a opěvovali jaro a sluníčko. Po větvích se honily veverky, v suchém listí šmejdily myšky, na paloučku si hráli na honěnou tři zajíci. “Mňau,” ozvalo se náhle lesem zoufalé volání. “Mňau, mňau!” Ptáci okamžitě zmlkli, veverky polekaně skočily do díry ve stromě, i zajíci se přestali hrát a strnuli na kraji palouku. Všichni ostražitě sledovali vetřelce. Pod stromy po suchém jehličí běžela mourovaná kočička. Občas se zastavila,…

Přečíst Read More

O zamrzlé víle – celá pohádka

O zamrzlé víle – celá pohádka

Z vysokého rákosí u břehu potoka vzlétla vážka. Zablýskla v poledním sluníčku modrými křídly a znovu se ztratila mezi rákosovými stébly. Voda v potoce zašplouchala, pak ještě jednou, a na břeh vyskočila zelená žabka. “Kvak,” ozvala se do krásného dne, “kvak!”  Pak si všimla, že proti proudu stojí čáp a dívá se jejím směrem. Honem se trochu zatřásla – a na břehu stojí místo žabky vodní víla. Čáp nespokojeně zaklapal zobákem, roztáhl křídla a odletěl. “Jednou si ho nevšimneš včas…

Přečíst Read More

O zatoulané kočičce 2.

O zatoulané kočičce 2.

Slunce pomalu zapadlo do narůžovělých oblačných peřinek, na nebi se začaly objevovat první hvězdičky. Pomalu se stmívá. Nad obzorem se vyhoupl měsíc. Je v úplňku, visí na nebi jako velká žlutá lampa, a ozařuje svým studeným světlem zasněžená pole, louky, lesy i město pod sebou. Zároveň s měsícem se náhle objevil slabý vánek. Rozběhl se bílou tichou krajinou, jedním fouknutím přikryl sněhem malé stromečky v lesní školce, druhým uvolnil malou lavinu na střeše zahradní kůlny. Sníh lehce sklouzl ze střechy…

Přečíst Read More

Příběh na přání za říjen – Vyhraješ, Martine!

Příběh na přání za říjen – Vyhraješ, Martine!

Vyhraješ, Martine!   Na kluzišti na stadionu bylo živo. Z amplionů se ozývaly veselé písničky, na ledě kroužily dvojice mladých lidí, holčičky v krátkých sukýnkách nacvičovay piruety, maminky a tátové drželi své malé děti za ruce a zkoušeli s nimi první bruslařské krůčky. Mezi nimi se proplétali a honili kluci uličníci. Mantinely lemující zamrzlou plochu byly oblepeny reklamními plakáty. Z jednoho zhlížel malý chundelatý pes. Pozoroval kluky, jak se honí mezi ostatními, a trochu se mračil. Za to pan správce…

Přečíst Read More

Zatoulaná kočička 2.

Zatoulaná kočička 2.

Psala jsem zde už, že píšu pokračování Zatoulané Kočičky. Bude pro Babičku11. Protože v Pravidlech pohádek jsem taky napsala, že ji dostane i ten, kdo bude mít nejvíce komentářů za běžný rok. Babička jich má už tolik, že ji snad opravdu nikdo předběhnout nemůže. Babičko11, berete? 🙂 Slunce pomalu zapadlo do narůžovělých oblačných peřinek, na nebi se začaly objevovat první hvězdičky. Pomalu se stmívá. Nad obzorem se vyhoupl měsíc. Je v úplňku, visí na nebi jako velká žlutá lampa, a…

Přečíst Read More

Pohádka na přání – O zatoulané kočičce

Pohádka na přání – O zatoulané kočičce

“Čiči, čiči,” ozývalo se ranní ulicí. Sluníčko vykouklo z pod mraku a zvědavě se kouklo dolů. Na chodníku stála starší bělovlasá paní a rozhlížela se kolem. “Čiči,” opakovala volání. “Dobrý den,” pozdravila zdvořile Nikolka. “Dobrý den, Nikolko,” odpověděla paní. “Neviděla jsi tady takovou malou šedobílou kočičku?” Nikolka zavrtěla hlavou. Žádnou kočičku neviděla, ani dnes ráno, ani včera. “Darebnice malá,” povzdychla paní. “Už po druhé se zatoulala. Jednou se jí to nevyplatí a něco se jí stane!” Ustaraně zavrtěla hlavou. Ještě…

Přečíst Read More

O skřítkovi Domácníčkovi

O skřítkovi Domácníčkovi

Máme doma skřítka. Nebo šotka, říkejte mu, jak kdo chcete. Já mu říkám skřítek Domácníček. Máme ho každý, ať tomu chceme věřit nebo ne. Jen někteří nejsou ochotni jeho existenci přiznat, přesto že se jim skřítek denně připomíná. Tihle nevěřící jeho přítomnost pak nazývají všelijak – skleróza, zapomnětlivost, dokonce chodí pro jeho jméno až kamsi do ciziny. Každý skřítek má taky jinou povahu, přizpůsobuje se svému domácímu člověku. Takže někdo má skřítka dobromyslného, v bytě má vlídnou atmosféru plnou smíchu, jiný…

Přečíst Read More

Pohádka na přání za červenec – O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

Pohádka na přání za červenec – O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi Nad horami se z lehkého oparu vyhouplo sluníčko. Ozářilo strmé skalnaté svahy i šikmé zelené pláně pod sebou a zvědavě se zahledělo, co se to děje u houštiny maliní poblíž horské bystřiny. To máma medvědice vyvedla svá dvě medvíďata do rozzářeného rána, a u horského potůčku je učila sbírat zralé červené maliny. Jedno z medvíďat, malý Royak, se tam právě snažilo na konci jednoho tenkého výhonu utrhnout tu největší a nejsladší, ale špatně si odhadlo pohyb…

Přečíst Read More

Červnová pohádka na přání – Noční dobrodružství – pro Martinku

Červnová pohádka na přání – Noční dobrodružství – pro Martinku

Noční dobrodružství Za posledním domem v ulici je louka. Nese se odtud dětský smích a křik, to si tam hraje Martinka a její kamarádky. Veselé povykování náhle ztichlo. Parta děvčat sedí na okraji louky pod houštím lískových a šípkových keřů vedle odložených kol a povídají si. “Až já budu velká, pojedu do Austrálie,” říká Andrejka. “Chci vidět ptakopyska a medvídka koalu, a…” “Já  bych také chtěla zažít nějaké dobrodružství,” zatoužila Martinka. “Ale hned, nechci čekat, až budu velká!” Jana, kterou…

Přečíst Read More

Květnová pohádka na přání – O skřítkovi Modřínkovi – pro Evu

Květnová pohádka na přání – O skřítkovi Modřínkovi – pro Evu

O skřítkovi Modřínkovi Hned na kraji vesnice začíná hustý les. Za první hradbou vysokých stromů je skrytá paseka lemovaná hustým houštím maliní a ostružin. Roste na ní svěží zelená tráva, na které se v noci pasou srnky. Uprostřed paseky se tyčí vysoký modřín, a v něm bydlí malý skřítek Modřínek. Je to takový skřítek neposeda. Rád škádlí srnky. Bafá na ně z pod trsu trávy, a má vždycky ohromnou radost, jak polekaně uskočí. Zlobí netopýry, když schován za velkou větví…

Přečíst Read More

Pohádka na přání – Kdo to tady zlobí? – Pro Sebastiana

Pohádka na přání – Kdo to tady zlobí? – Pro Sebastiana

Kdo to tady zlobí? Na dřevěném plotě seděl malý mourovaný kocourek a plakal. “Mňau, mňau,” naříkal a volal o pomoc.  Ale nikdo ho neslyšel. Kocourek Mourek si předními tlapkami protřel oči a ještě jednou hlasitě zavolal. “Mňáu!” Pak se pomalu začal šourat po dřevěných laťkách ke keři, jehož větve dosahovaly až k horní hraně plotu. Seskočil na jednu z větví a slezl po ní až dolů do zahrady. Pod keřem se stočil do klubíčka a tiše ležel s hlavičkou na…

Přečíst Read More