Povídání od Matyldy

Pohádka na přání za prosinec Ptáci v lese zpívali, co jim zobáčky stačili, a opěvovali jaro a sluníčko. Po větvích se honily veverky, v suchém listí šmejdily myšky, na paloučku si hráli na honěnou tři zajíci. “Mňau,” ozvalo se náhle lesem zoufalé volání. “Mňau, mňau!” Ptáci okamžitě zmlkli, veverky polekaně skočily do díry ve stromě, i zajíci se přestali hrát a strnuli na kraji palouku. Všichni ostražitě sledovali vetřelce. Pod stromy po suchém jehličí běžela mourovaná kočička. Občas se zastavila,…

Přečíst Read More

Z vysokého rákosí u břehu potoka vzlétla vážka. Zablýskla v poledním sluníčku modrými křídly a znovu se ztratila mezi rákosovými stébly. Voda v potoce zašplouchala, pak ještě jednou, a na břeh vyskočila zelená žabka. “Kvak,” ozvala se do krásného dne, “kvak!”  Pak si všimla, že proti proudu stojí čáp a dívá se jejím směrem. Honem se trochu zatřásla – a na břehu stojí místo žabky vodní víla. Čáp nespokojeně zaklapal zobákem, roztáhl křídla a odletěl. “Jednou si ho nevšimneš včas…

Přečíst Read More

O skřítkovi Modřínkovi Hned na kraji vesnice začíná hustý les. Za první hradbou vysokých stromů je skrytá paseka lemovaná hustým houštím maliní a ostružin. Roste na ní svěží zelená tráva, na které se v noci pasou srnky. Uprostřed paseky se tyčí vysoký modřín, a v něm bydlí malý skřítek Modřínek. Je to takový skřítek neposeda. Rád škádlí srnky. Bafá na ně z pod trsu trávy, a má vždycky ohromnou radost, jak polekaně uskočí. Zlobí netopýry, když schován za velkou větví…

Přečíst Read More

Kdo to tady zlobí? Na dřevěném plotě seděl malý mourovaný kocourek a plakal. “Mňau, mňau,” naříkal a volal o pomoc.  Ale nikdo ho neslyšel. Kocourek Mourek si předními tlapkami protřel oči a ještě jednou hlasitě zavolal. “Mňáu!” Pak se pomalu začal šourat po dřevěných laťkách ke keři, jehož větve dosahovaly až k horní hraně plotu. Seskočil na jednu z větví a slezl po ní až dolů do zahrady. Pod keřem se stočil do klubíčka a tiše ležel s hlavičkou na…

Přečíst Read More

Za devatery horami a devatery údolími je hluboký les. Žije v něm tatínek sova a maminka sova s malou sovičkou Julinkou. Sovičky jsou noční zvířátka, večer se probouzejí a ráno chodí spát. Malá Julinka byla moc hodná. Všechno vždycky snědla, chodila brzy ráno spát a tak rychle vyrostla. Jednoho večera si sedla na větev vedle hnízda a řekla. “Tatínku, maminko, děkuji, že jste se o mne tak dobře starali, ale už jsem velká, poletím do světa!” Hezky se rozloučila a vyletěla….

Přečíst Read More

O zlobivém králíčkovi “Kykyryký, kykyryký, dnes přijede Lucinka!” vyzpěvoval kohout na plotě. “Koko dá? Koko dá?” ptaly se slepice. Pejsek Max hlídkoval za brankou, aby spatřil Lucinku první. I v králíkárně začalo být živo. Králičí maminka napřed pořádně zadupala, a pak čumáčkem strčila do pelíšku v rohu. Tam v hebké postýlce z králičích chlupů spalo pět malých králíčků. Čtyři z nich okamžitě vyskočili, pěkně se předními tlapkami omyli a pustili se do snídaně. To bylo nějaké mlaskání, když s takovou chutí…

Přečíst Read More

  Bylo krásné ráno. Nad královským zámkem na modré obloze zářilo sluníčko, v zámeckém parku voněly květiny a na stromech zpívali ptáci. Princezna Rozálka vyběhla na nádvoří a radostí se zatočila do kolečka. “Dnes se tatínek vrací domů z cest,” zavolala na ptáčka, který seděl na nejbližší větvičce vysokého stromu. “Moc se na něho těším, už tak dlouho nebyl doma!” Znovu se radostně zatočila do kolečka a pak na ptáčka zavolala ještě jednou. “Zítra bude na zámku ples, a já…

Přečíst Read More