Povídání od Matyldy

To bylo slávy, když se ovečce Belince narodilo malé jehňátko. Takový malý kudrnatý kluk s krásnýma očima. Všechny ovečky se seběhly a prohlížely si ho. “Ten je ale hezoučký,” zasmála se nakonec teta Ola. “Budeme mu říkat Kudrnka.” Mamince Belince, tátovi Beranovi i všem ostatním se jméno líbilo. Jen maličký beránek se nadechl a poprvé hlasitě zabečel. “Nééé, nééé!” A to “nééé” bylo od té doby slyšet neustále. Napřed se tomu všichni smáli a když Kudrnka něco odmítal a bečel…

Přečíst Read More

“To je moje, vrať mi ji”, křičel Adámek a tahal bratra za rukáv. “Já mám žízeň,” bránil se Martin a otáčel se k němu zády. Moc mu to nešlo, pás dětské autosedačky mu moc volnosti neposkytoval. “Já se chci taky napít. To je moje, ty sis už všechno vypil,” hlasitě povykoval Adámek a dál se sápal po plastové lahvičce s limonádou. Ani jeden si nevšímal, že se babička snaží hádku uklidnit a dál se prali o pití. Adam cloumal Martinovým…

Přečíst Read More

V lese bylo ticho, jen někde nahoře v koruně stromů si zpíval ptáček. Po mechem pokryté pěšině šla holčička Rozálka. Občas se zastavila a rozhlížela. Pak zavolala haló, chvíli poslouchala, ale když nedostala odpověď, šla zase dál. Ještě před malou chvílí stála na kraji lesa s ostatními dětmi ze školky. Husté maliní tam bylo přímo obsypané zralými a voňavými malinami. Paní učitelky obratně ohýbaly pružné pichlavé pruty, maliny obíraly a podávaly dětem. To byla dobrota! Jenže pak Rozálka náhodou strčila…

Přečíst Read More

Maruško N., první díl pohádky pro tebe 🙂 Abys věděla, že jsem nezapomněla. To jenom občas nemůžu psát protože mi počítač trucuje. —————— Z vysokého rákosí u břehu potoka vzlétla vážka. Zablýskla v poledním sluníčku modrými křídly a znovu se ztratila mezi rákosovými stébly. Voda v potoce zašplouchala, pak ještě jednou, a na břeh vyskočila zelená žabka. “Kvak,” ozvala se do krásného dne, “kvak,” kvákla ještě jednou. Pak si všimla, že proti proudu stojí čáp a dívá se jejím směrem….

Přečíst Read More

Slunce pomalu zapadlo do narůžovělých oblačných peřinek, na nebi se začaly objevovat první hvězdičky. Pomalu se stmívá. Nad obzorem se vyhoupl měsíc. Je v úplňku, visí na nebi jako velká žlutá lampa, a ozařuje svým studeným světlem zasněžená pole, louky, lesy i město pod sebou. Zároveň s měsícem se náhle objevil slabý vánek. Rozběhl se bílou tichou krajinou, jedním fouknutím přikryl sněhem malé stromečky v lesní školce, druhým uvolnil malou lavinu na střeše zahradní kůlny. Sníh lehce sklouzl ze střechy…

Přečíst Read More

Vyhraješ, Martine!   Na kluzišti na stadionu bylo živo. Z amplionů se ozývaly veselé písničky, na ledě kroužily dvojice mladých lidí, holčičky v krátkých sukýnkách nacvičovay piruety, maminky a tátové drželi své malé děti za ruce a zkoušeli s nimi první bruslařské krůčky. Mezi nimi se proplétali a honili kluci uličníci. Mantinely byly oblepeny reklamními plakáty. Z jednoho zhlížel malý chundelatý pes. Pozoroval kluky, jak se honí mezi ostatními, a trochu se mračil. Za to pan správce stadionu se zlobil….

Přečíst Read More

O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi Nad horami se z lehkého oparu vyhouplo sluníčko. Ozářilo strmé skalnaté svahy i šikmé zelené pláně pod sebou a zvědavě se zahledělo, co se to děje u houštiny maliní poblíž horské bystřiny. To máma medvědice vyvedla svá dvě medvíďata do rozzářeného rána, a u horského potůčku je učila sbírat zralé červené maliny. Jedno z medvíďat, malý Royak, se tam právě snažilo na konci jednoho tenkého výhonu utrhnout tu největší a nejsladší, ale špatně si odhadlo pohyb…

Přečíst Read More

Noční dobrodružství Za posledním domem v ulici je louka. Nese se odtud dětský smích a křik, to si tam hraje Martinka a její kamarádky. Veselé povykování náhle ztichlo. Parta děvčat sedí na okraji louky pod houštím lískových a šípkových keřů vedle odložených kol, a povídají si. “Až já budu velká, pojedu do Austrálie,” povídá Andrejka. “Chci vidět ptakopyska, a medvídka koalu, a…” “Já  bych také chtěla zažít nějaké dobrodružství,” zatoužila Martinka. “Ale hned, nechci čekat, až budu velká!” Jana, kterou…

Přečíst Read More

O holčičce Terezce a autíčku Barborce Na pouti bylo rušno. Všechny atrakce byly plné, odevšad se ozýval smích a výskot. Houpačky létaly až do oblak, starý dřevěný kolotoč vrzal a pískal, jak už ho bolela všechna kolečka.  I na dětském autodromu bylo plno. Elektrická autíčka se míhala po dráze a okolo netrpělivě postával houf nedočkavých dětí. Čekaly, až se ozve houkačka, při které se všechna autíčka zastaví, a nastane velké střídání nadšených malých řidičů.  Autíčka byla pěkně barevná a každé…

Přečíst Read More