Povídání od Matyldy

To bylo slávy, když se ovečce Belince narodilo malé jehňátko. Takový malý kudrnatý kluk s krásnýma očima. Všechny ovečky se seběhly a prohlížely si ho. “Ten je ale hezoučký,” zasmála se nakonec teta Ola. “Budeme mu říkat Kudrnka.” Mamince Belince, tátovi Beranovi i všem ostatním se jméno líbilo. Jen maličký beránek se nadechl a poprvé hlasitě zabečel. “Nééé, nééé!” A to “nééé” bylo od té doby slyšet neustále. Napřed se tomu všichni smáli a když Kudrnka něco odmítal a bečel…

Přečíst Read More

“To je moje, vrať mi ji”, křičel Adámek a tahal bratra za rukáv. “Já mám žízeň,” bránil se Martin a otáčel se k němu zády. Moc mu to nešlo, pás dětské autosedačky mu moc volnosti neposkytoval. “Já se chci taky napít. To je moje, ty sis už všechno vypil,” hlasitě povykoval Adámek a dál se sápal po plastové lahvičce s limonádou. Ani jeden si nevšímal, že se babička snaží hádku uklidnit a dál se prali o pití. Adam cloumal Martinovým…

Přečíst Read More

V lese bylo ticho, jen někde nahoře v koruně stromů si zpíval ptáček. Po mechem pokryté pěšině šla holčička Rozálka. Občas se zastavila a rozhlížela. Pak zavolala haló, chvíli poslouchala, ale když nedostala odpověď, šla zase dál. Ještě před malou chvílí stála na kraji lesa s ostatními dětmi ze školky. Husté maliní tam bylo přímo obsypané zralými a voňavými malinami. Paní učitelky obratně ohýbaly pružné pichlavé pruty, maliny obíraly a podávaly dětem. To byla dobrota! Jenže pak Rozálka náhodou strčila…

Přečíst Read More

Slunce pomalu zapadlo do narůžovělých oblačných peřinek, na nebi se začaly objevovat první hvězdičky. Pomalu se stmívá. Nad obzorem se vyhoupl měsíc. Je v úplňku, visí na nebi jako velká žlutá lampa, a ozařuje svým studeným světlem zasněžená pole, louky, lesy i město pod sebou. Zároveň s měsícem se náhle objevil slabý vánek. Rozběhl se bílou tichou krajinou, jedním fouknutím přikryl sněhem malé stromečky v lesní školce, druhým uvolnil malou lavinu na střeše zahradní kůlny. Sníh lehce sklouzl ze střechy…

Přečíst Read More

Vyhraješ, Martine!   Na kluzišti na stadionu bylo živo. Z amplionů se ozývaly veselé písničky, na ledě kroužily dvojice mladých lidí, holčičky v krátkých sukýnkách nacvičovay piruety, maminky a tátové drželi své malé děti za ruce a zkoušeli s nimi první bruslařské krůčky. Mezi nimi se proplétali a honili kluci uličníci. Mantinely byly oblepeny reklamními plakáty. Z jednoho zhlížel malý chundelatý pes. Pozoroval kluky, jak se honí mezi ostatními, a trochu se mračil. Za to pan správce stadionu se zlobil….

Přečíst Read More

“Čiči, čiči,” ozývalo se ranní ulicí. Sluníčko vykouklo z pod mraku a zvědavě se kouklo dolů. Na chodníku stála starší bělovlasá paní a rozhlížela se kolem. “Čiči,” opakovala volání. “Dobrý den,” pozdravila zdvořile Nikolka. “Dobrý den, Nikolko,” odpověděla paní. “Neviděla jsi tady takovou malou šedobílou kočičku?” Nikolka zavrtěla hlavou. Žádnou kočičku neviděla, ani dnes ráno, ani včera. “Darebnice malá,” povzdychla paní. “Už po druhé se zatoulala. Jednou se jí to nevyplatí a něco se jí stane!” Ustaraně zavrtěla hlavou. Ještě…

Přečíst Read More

O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi Nad horami se z lehkého oparu vyhouplo sluníčko. Ozářilo strmé skalnaté svahy i šikmé zelené pláně pod sebou a zvědavě se zahledělo, co se to děje u houštiny maliní poblíž horské bystřiny. To máma medvědice vyvedla svá dvě medvíďata do rozzářeného rána, a u horského potůčku je učila sbírat zralé červené maliny. Jedno z medvíďat, malý Royak, se tam právě snažilo na konci jednoho tenkého výhonu utrhnout tu největší a nejsladší, ale špatně si odhadlo pohyb…

Přečíst Read More

Noční dobrodružství Za posledním domem v ulici je louka. Nese se odtud dětský smích a křik, to si tam hraje Martinka a její kamarádky. Veselé povykování náhle ztichlo. Parta děvčat sedí na okraji louky pod houštím lískových a šípkových keřů vedle odložených kol, a povídají si. “Až já budu velká, pojedu do Austrálie,” povídá Andrejka. “Chci vidět ptakopyska, a medvídka koalu, a…” “Já  bych také chtěla zažít nějaké dobrodružství,” zatoužila Martinka. “Ale hned, nechci čekat, až budu velká!” Jana, kterou…

Přečíst Read More

O holčičce Terezce a autíčku Barborce Na pouti bylo rušno. Všechny atrakce byly plné, odevšad se ozýval smích a výskot. Houpačky létaly až do oblak, starý dřevěný kolotoč vrzal a pískal, jak už ho bolela všechna kolečka.  I na dětském autodromu bylo plno. Elektrická autíčka se míhala po dráze a okolo netrpělivě postával houf nedočkavých dětí. Čekaly, až se ozve houkačka, při které se všechna autíčka zastaví, a nastane velké střídání nadšených malých řidičů.  Autíčka byla pěkně barevná a každé…

Přečíst Read More