Povídání od Matyldy

„Dalo to moc práce, než jsme to dali dohromady. Jestli to nějak zkazíš, jestli půjdeš dnes večer jenom do hospody, zabiju tě,” řekl Martin a oči mu studeně zasvítily. Seděl v kuchyni obyčejného panelákového bytu, na rozvrzané židli u odřeného stolu. Chlap středního vzrůstu, se snědou pletí, pro kterou si u kamarádů vysloužil přezdívku Cikán. Jinak vypadal celkem nenápadně, solidně, pouze ledovým pohledem tmavých očí a opovrhováním života děsil své rádoby kamarády a zároveň vzbuzoval jejich obdiv. Josef, hubený čtyřicátník s kruhy…

Přečíst Read More

Kůň na podstavci nevrle přešlápl. Král Jiří otevřel oči povzdychl si. Slunce stojí ještě vysoko na obloze, do jeho pravidelné večerní procházky zbývá ještě několik hodin. A on už by se tak moc potřeboval protáhnout. Znuděně se rozhlédl po okolí. Ještě že to letošní spalující léto je už minulostí. V těch vedrech se lidu a návštěvníkům jeho města nechtělo bloumat po rozpálených ulicích, ani bohatá nabídka různých druhů zmrzliny a stříkající fontány je k denním procházkám nepřiměly. Raději své dny…

Přečíst Read More

Poděbrady se pomalu nořily do večerního šera. V zahrádkách kavárniček a cukráren bylo ještě živo, lid poděbradský, lázenští pacienti i obyčejní hosté si užívali nečekaně krásného a teplého dubnového večera roku 2015. Král Jiří spokojeně shlížel z výšky svého koně a čekal, až se jeho poddaní i návštěvníci města odeberou k nočnímu spánku. Těšil se, že pod rouškou tmy projde městem, zkontroluje, zda je vše v pořádku, a hlavně, jak jinak, protáhne kosti a možná i zajde nepoznán do šenku…

Přečíst Read More

  Po rozpadu prvního manželství jsem se zařekla, že tohle tedy už nikdy. Nevzdám se své svobody, nevyměním ji za pochybný stav manželský, kdyby mne na kole lámali. Proto, když jsem se dva roky poté seznámila s přítelem, důrazně jsem jeho nabídky tohoto typu odmítala. Přítel zemřel a já zůstala opět sama. No, nejsem zrovna samotářský typ, tak jsem po čase zase koukala, co se kde pohybuje kolem mne. S Františkem jsme se znali rok, než to bouchlo. Doslova, jeden den jsme…

Přečíst Read More

Bylo nebylo. Opět byla na zahradě pohoda. Stromečky zesílily a na jaře dokonce i vykvetly, na záhonech rostla zelenina. “Brána už je zavřená, letos něco už určitě sklidím!” těšila se babička. Spokojeně chodila okopávat hrášek, obhlížela stromečky a dokonce na ni občas ze sousední zahrady někdo křikl na pozdrav. A že někdy přece jen byla brána otevřená? “No co, občas se může zapomenout. Ti mladí chodí do práce, mají toho moc, jakpak by mohli myslet na všechno,” mudrovala babička, když…

Přečíst Read More

Bylo nebylo. Na zahradě nastala pohoda. Hrášek znovu vyhnal výhony, brambory obrostly, jen stromečky se chvíli z kousacího ataku srnce musely vzpamatovávat. Nakonec se rozhodly a vyhnaly nové větvičky. I jablůňce, která ztratila celou korunku i s kmínkem, vyrašila odnož těsně nad přeroubováním. “Bude to dobré,” těšili se dědeček s babičkou. “Škody sice byly, ale všechno se v dobré obrací!” Jenže pak zasáhla vyšší moc. Dědeček těžce onemocněl, a nemoc byla silnější, než jeho vůle žít. Dědeček zemřel. Babička to…

Přečíst Read More