Vnímáte také melodii, když čtete tuto novou báseň Zuzky Pivcové? Kéž bych dokázala zapsat v notách to, co slyším v hlavě. To by byla nádherná píseň. Tvé známé oči a tma se s šerem střídá, kam láska vkročí, to nikdo nepředvídá, za hradbou rolet ticho se mysli zhostí, a co má bolet, to bolí bez milosti. V noci i ve dne tak málo světla máme, když tma se zvedne, ani se nepoznáme, hledáme věty, co jsme si říci chtěli, dva…
Sním pocit známý 24. 12. 2019 Točil se svět a já se líbat chtěla, tajemství lásky lákalo víc než dost, už tolik let a já jsem nezmoudřela, vždyť ostré vrásky nejsou vždy zkušenost. Překotně žít a toužit po souboji, vysmát se lásce, ať není vidět pláč, odmítnout klid, ať myšlenky se rojí, to jde jen krátce a já už nejsem hráč. Otvírám mříž a vítám nová rána, na duši šrámy a stopy dávných chyb, jsem stáří blíž, a i když…
Autor: Zuzana Pivcová Tolik jsem chtěla přivolat tě z dáli, noc potemněla, touhy se mi smály, dny ve svém čase hledaly tvou schránku a láska, zdá se, měla na kahánku. Tolik jsem chtěla to, co všichni chtějí, když rozechvělá šla jsem za naději, hladila květy při procházkách sadem, zkoušela lety, co nekončí pádem. Co bylo, není, změnilo se zcela, a dávné chtění už jsem poztrácela, čas má svou notu, touhy trochu zvadly a pro jistotu chodím při zábradlí.
Počasí tu v zemi české, vyvolává paniku, jednou chodíš nabalený, vzápětí zas ve triku. S tím se musí něco dělat holky naše drahý, proto Vanda vymyslela, navštívíme Afriku… Zrušíme svá konta v bance, chudí jak kostelní myš, zavolala Bertíkové, honem Evko holkám piš. Hoď tu zprávu na Íčko, ať to všichni vidí, musíme dát dohromady dobrou partu lidí. Jako bleskem zpráva letí, myšlenka ta spanilá, jak se dalo očekávat, na Íčku se chytila. Honem očkování nutné, dokoupit si výbavu, hlavně…
Slza je krůpěj osamělá a smíchu méně, než jsem chtěla, sevřená ústa lásku znají, slova mi na rtech usychají. Na nahé tělo stesk si sedne, k hranicím lásky nedohlédne, namísto něhy příchuť slaná, točí se deska obehraná. City jak pouta mysl stráží, ruce se hladit neodváží, přivřené oči tmy se ptají, prší mi v duši nebo v ráji? Autor: Zuzana Pivcová Foto: Elena Valeriánová
Možná se vrátíš, lásko má zatoulaná, obavy ztratíš tiché jak růže planá, zjevíš se rovnou na prahu u mých dveří, ledy se pohnou, ač mnozí neuvěří. Možná mě mineš, cesta to snadná není, s řečištěm splyneš v bezradném rozloučení, vím, na východě bez tebe také svítá, i v nepohodě život se neodmítá. Možná se lekneš, zda nejsem cizí žena, slova mi řekneš, co zbyla nevyřčena, zůstaneš se mnou, aniž tě někdo nutí, vlny se vzedmou bez hrozby utonutí. Možná se…
Děkuji za lásku a za své nejbližší, za to, že spánek bolesti utiší, mamince za starost, něhu a péči, za všechna slova, jež duši léčí. Děkuji za krásné roky svých studií, za všechny podněty, které mě rozvíjí, za Ódu na radost a Zpěv Židů z Nabucca, tisíce květů, když jaro propuká. Děkuji za krásné obrazy v Ermitáži, za letní déšť, jenž horké tváře svlaží, za ohně pod hvězdnou noční oblohou, za ruce, které v nouzi pomohou. Děkuji s úžasem za antickou kulturu, za…