.
Archiv rubriky: Zvířata

Život se psem a kočkou aneb Tak se na mne nezlob!

Život se psem a kočkou aneb Tak se na mne nezlob!

“V novém domečku budete mít každý svůj pokojíček a zvířátko,” slíbili jsme dětem jako satisfakci za určitá omezení při stavbě domu. Trochu nám pak dalo práci, než jsme jim vymluvili žirafu a slona, až po návštěvě zoo se děti smířily s pejskem a kočičkou. Pak po dlouhých měsících jejich netrpělivého očekání a naší tvrdě pokoušené trpělivosti (kdy už to bude?) jsme konečně do novostavby přivezli napřed kotě Pavlínku a o něco později štěně boxera, Aránka. V následujících dnech nás sousedé…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Zprávy z horkého léta (sobota 29. 6. 2019)

Deník postarší dámy – Zprávy z horkého léta (sobota 29. 6. 2019)

  Předpovědi meteorologů se vyplnila – opět máme horké a suché léto. Kočka se ukáže ráno, počká si, až přijdu s konzervou v ruce a dám jí i psovi do misek mlsky a zmizí. Jen občas ji zahlédnu někde ve stínu, leží a nehybně pozoruje okolí. Pes je akčnější, hlavně večer. To pobíhá ode dveří ke dveřím, občas strne za těmi prosklenými a snaží se vypozorovat, co dělám.  V jeho očích čtu otázku. “Co to tam zase tak dlouho děláš?…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy (pondělí 3.9.2018) Dáma a myš

Deník postarší dámy (pondělí 3.9.2018) Dáma a myš

Já tu kočku asi zabiju, přísahám. Podobný titulek jsem už měla u jednoho článku, ale tentokrát to myslím opravdu vážně. Fakticky. Víte, co mi provedla tentokrát? Celé odpoledne jsem chodila na zahradu a zpět. Sbírala jsem (jak jinak) švestky, ořechy, obírala a třídila jablka a ta vybraná nosila na uskladnění do komory. Při posledním návratu mne zaujal pes – totiž jeho chování. Pobíhal po předsíní, pak zaběhl do komory, do kotelny, neposeděl, čenichal, funěl. “Do prčic,” uvědomila jsem si ihned….

Přečíst Read More

Pomóc aneb Já tu kočku asi zabiju!

Pomóc aneb Já tu kočku asi zabiju!

K dnešnímu dni máme doma jednoho psa a dvě kočky. Přesněji – jednoho kocoura a jednu kočku. Kocoura Simona jsme měli prvního, je velice slušný a dobře vychovaný. Nikdy nezapomene pozdravit a nastavit hlavičku k pohlazení. Teprve pak se pustí do jídla. Kočka se jmenuje Bětka a původně je to bezdomovkyně. Tehdy jsem ji nakrmila a ona se rozhodla u nás zůstat. Zabydlela se v zadní předsíni, kde má pes svůj pelech a přístup psími dvířky. Předloni se okotila, měla…

Přečíst Read More

Strašidlo v sudu

Strašidlo v sudu

To letošní léto mi dává docela zabrat. Vedra, dusno, sucho. Nekonečné zalévání záhonů zeleniny a kytek. “Ještě že mám studnu,” uvažovala jsem spokojeně začátkem léta, když vedra teprve začínala. S jejich pokračováním se mi ale v hlavě usídlila myšlenka: “Co když voda ze studny zmizí a studna vyschne?” Rozhodla jsem se tedy preventivně sbírat vodu dešťovou. Požádala jsem kamaráda, ať mi v jednom místě rozebere okap a namíří jeho vyústění do sudu. Výborně. Nejen, že s jeho pomocí to byla…

Přečíst Read More

Hrušky, kočka a krtek

Hrušky, kočka a krtek

Máme tady už pár týdnů horké léto, je vedro a dusno. Naštěstí je aspoň občas přerušeno chladnějšími dny, někdy dokonce i zaprší. Našemu okresu se bohudík letos vyhýbají přívalové deště a potoky se drží v korytech. Ale i tak jsou to docela muka, když se vykopu na zahradu. Už jsem sklidila drobné ovoce, kvetou mi po druhé maliny. Otrhala jsem hrášek, ve svazcích suším cibuli a česnek, postupně sbírám rajčata a okurky. Švestky lámou větve stromů a vítr se snaží…

Přečíst Read More

Čičí, čičí!

Čičí, čičí!

“Haló, čičí,” chodím po dvoře a volám. První přiběhl pes a hned za ním kočka Bětka. Už mají své zkušenosti, vědí, že když přivolávám kočky, dostanou všichni – tedy i pes – nějakou dobrotku. Mám pro ně něco přichystáno i dnes, ale není to ten pravý důvod, proč tady vykřikuji. Kocour Simon není už týden doma. Naposled jsem ho viděla ten večer, kdy jsem na základě jeho zhublého bříška a menší chundelatosti kožíšku přišla k závěru, že zima letos už…

Přečíst Read More

Jaro a kocour Simon

Jaro a kocour Simon

Meteorologové změnili předpovědi – v nejbližších dnech bude zase mráz a padat sníh. Jaro se prý odkládá. Mrzutě čučím z okna, nebaví mne ani hašteření nějakých ptáčků na krmítku. Už mne to doma nebaví. Chci jít na zahradu, hrabat se v hlíně, sledovat, co kde leze ze záhonu a dumat, jestli jsem to tam opravdu zasadila já nebo to leze nějaký plevel. Nadávat na to, jak ta tráva rychle roste a zápasit se sekačkou. Chodit do lesa a přemýšlet, jestli…

Přečíst Read More

Krmítko

Krmítko

Sedla jsem si počítači, v hlavě srovnávám slovíčka do vět dalšího příběhu. Něco mne ale ze soustředění ruší. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je to nějaký tlukot, a začala jsem pátrat, co se to kde děje. Zdroj jsem našla, až když jsem se narovnala a odklonila od počítače, protože pracovní koutek mám umístěný těsně u okna a jeho silný rám mi bránil při výhledu na ptačí krmítko. Na krmítku sedí strakapoud. Pečlivě si vybere semínko slunečnice, a pak…

Přečíst Read More

Výchova koček v Česku

Výchova koček v Česku

Bydlí u nás nové kotě. To jsem zde už psala. Je to holka a dostala jméno Pepina. Včera totiž strašně vyváděla, motala se mi pod nohama, pištěla, mňoukala a vynucovala si mazlení. Když jsem o ni už po xté zakopla, okřikla jsem ji “Nech už toho, Pepošu,” a až pak jsem si uvědomila, že Pepošek to není. Kocourek Pepoš šel někam do světa loni na jaře, prostě se ztratil. Tohle kotě, až na barvu srsti (Pepošek byl černý, tohle je…

Přečíst Read More

Novinka u nás doma

Novinka u nás doma

Tak jsem vás dnes chtěla potěšit pokračováním Dinosaura, a nějak mi to nevyšlo. Mysl a fantazie stávkovala. Za to jsem uspěla v jiných věcech, spoustu toho zařídila, a taky se teď s vámi podělím o jednu novinku. Je nás doma o jednoho víc.  To jsem šla večer s Ferdou na procházku, a někdo se k nám přidal. Nebo spíše něco. Je to takové mrňavé, asi jako mé dvě pěsti – a to nemám pěsti nijak velké – černobílé, drzé a…

Přečíst Read More

Kočka, myš a jahody

Kočka, myš a jahody

Se zvířaty je trápení, věřte mi. Tak třeba ta moje. Už jsem tady psala víckrát, že mám pejska Ferdu, kocoura Simona a kočku Bětku. Teď nedávno mne Bětka pěkně nadzvedla. Takhle po ránu si vyjdu na dvůr, cestou pohladím kočku, pomazlím se se psem, a pak mi padl zrak na rajčata. Pěstuju je v kbelících u zdi, na zahradě na záhonu mi totiž často chytnou plíseň a brzy je po nich, přes veškeré ujišťování na sáčku se semínky, že jsou…

Přečíst Read More

Na dvorku I.

Na dvorku I.

Kočičí život  – Simon   Jmenuji se Simon, a bydlím v jednom žlutém domečku se zahradou. Mám tu kamarády, kočičku Bětku a pejska Ferdu. Ale nebylo to tak vždycky. Napřed jsem byl tady sám. Totiž, ne úplně sám, byla tu taky panička, co se o mne starala. To jsem byl ještě úplně malé koťátko. Byl jsem opravdu ještě tak maličký, že jsem bydlel v kuchyni. Měl jsem tlusté bříško a zadeček, a panička se mi smála, že nosím pod kožíškem plenky….

Přečíst Read More

Jak jsem zachraňovala netopýra

Jak jsem zachraňovala netopýra

Blíží se jaro, a s jarem se i probouzí zvířata uložená k zimnímu spánku. Nejznámější ze zimních spáčů jsou samozřejmě medvědi, ale taky je třeba hodně známý svišť Phil z Pensylvánie. Já vám tady povyprávím svou zkušenost s jiným zvířátkem. Je maličké, chráněné, velmi užitečné – a bohužel, ne moc oblíbené. U spousty lidí vzbuzuje odpor a strach. Prostě netopýr.  Kdysi dávno jsem bydlela v sedmém patře panelového domu. Jednou koncem ledna se na pár dní nečekaně oteplilo. Vyšla jsem na…

Přečíst Read More

Jak jsme chytali myš

Jak jsme chytali myš

“Je tam mýýýýš,” ječela švagrová Maruška a vypálila ze “špajzu”. Tenkrát jsme bydleli s matkou a čerstvě ženatým bratrem ve společném bytě, a ona myška se zřejmě do bytu dostala s pytlem brambor, dobře to míněným darem Maruščiných rodičů. Protože švagrová i matka nadále do špajzu odmítaly vstoupit a tím pádem hrozilo zhoršené zásobování rodiny, rozhodli jsme se s bratrem k akci. Normálně mi myšky nevadí. Jsou drobné, mají růžové pacičky a jiskrná očka. Samozřejmě pokud mi nelezou do revíru….

Přečíst Read More

Dva žárlivci

Dva žárlivci

9. 1. 2017 Při pohledu z okna a následně na teploměr jsem rozhodně a jednohlasně odmítla doporučenou návštěvu u odborného lékaře. A vzápětí se zamyslela nad dalším programem dne. Když tak mrzne, co tak vyklidit a umýt lednici s mražákem? Dávám se do díla. Jsem vždycky na sebe náramně pyšná, když čtu různá doporučení, jak šetřit jídlem a nic nevyhazovat. Protože já na to mám! Snažím se vše spotřebovat do nejmenšího zbytku, prostě potraviny do popelnice nevyhazuji. Tentokrát mé sebevědomí…

Přečíst Read More

Zase ten pes!

Zase ten pes!

29. 12. 2016 “Stůj, Ferdo, zastav!” řvu, co mi hrdlo stačí. Pes nic, ani náznak, že by něco zaslechl. Peláší, co mu nožičky stačí. Někde přede mnou se objevila skupinka lidí, hlasitě si povídají a slyším i dětský hlas. Uznávám, že i pejskové se musí proběhnout, je mi líto těch, kteří tráví život jen na dvoře či musí ve městech chodit pouze na vodítku. Ale zase nesnáším, když někdo psa pustí a dá mu volnost absolutní, nemá nad ním přehled….

Přečíst Read More

Už se perou?

Už se perou?

18. 12. 2016 Zabouchla jsem za sebou dveře, zamkla a zkusila kliku. Dobrý, jsem v bezpečí. Uf, v pokoji je klídek a teploučko. Přistupuji k oknu. Opatrně nahlížím přes záclonu, tak, aby se ani nepohnula a neupozornila na mou přítomnost. Jsou tam? Už se perou? Samozřejmě. Ten největší dělá ramena a ohání se po druhých. Buch, a ještě jednou buch. I ty jsi ještě tady? Chceš taky?  Buch. Nakonec na místě zůstal sám, ostatní zmizeli. Načuřený hrdina se ještě jednou rozhlédl…

Přečíst Read More

Cukroví pro psa

Cukroví pro psa

13.12.2016 Letos žádné Vánoce slavit nebudu! Nebudu slavit Vánoce. Nebudu? “Nebudeš ani nic péct?” zděsila se vnučka. “Pečeš takové malé kousky, nemusím mít strach, že přiberu,” dodala šibalsky. Protože malých kousků se může sníst víc a člověk nemá pocit provinění. Upekla jsem vnukům aspoň perníkové domečky. A co kdybych ještě… Když budou ty Vánoce! Mám už tedy upečených několik základních druhů, které prostě musí být. Rohlíčky, pracičky, linecké… Když jsem obalovala rohlíčky v cukru, jeden se mi vysmekl z ruky, spadl na podlahu a rozlámal se….

Přečíst Read More

Ferda

Ferda

Máme doma zrzavého pejska Ferdu. Většinou je hodný a poslušný, zvláště pokud držím v ruce piškotek. Ale někdy si přece jenom postaví hlavu a trvá na tom, že bude po jeho. Například teď nedávno. Venku svítilo sluníčko, bylo poměrně teplo, a tak se Ferda rozhodl, že si vyvětrá peřiny. Ferda má svůj pelíšek na jednom polštáři starého gauče. Ale protože je džentlmen, velice často se stává, že ho odtud vystrnadí kočka. Náš džentlmen se s kočkou nepere, nechá ji na…

Přečíst Read More

Docela den “blbec”

Docela den “blbec”

Ráno jsem zakopla o židli a narazila si palec. Dopoledne mne začalo bolet v krku, pak i celý člověk. Ucpaný nos.  Žaludek jak na vodě. Kamna pořádně nehoří, je mi zima. Mrzutě popadnu vodítko. Než padnu úplně, ať se proběhne aspoň pes. Kdo ví, jak bude zítra. Ferda už nadšeně čeká u dveří. Jak to pozná? Poskakuje, vrtí se, samým nadšením neposedí a mně se nedaří zapnout vodítko. “Do prkýnka, sedni!” ostře zavelím zvýšeným hlasem a pes okamžitě sedí. Jako socha, ani se…

Přečíst Read More