Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

“Nechce se ti přijet 15. září na burčákofest?” zeptala se mne kamarádka Eva.
“Burčákofest? Tak tam jsem ještě nikdy nebyla ani o tom neslyšela, mohla by to být docela legrace,” pomyslela jsem si a na pozvání kývla.
Z domu jsem v pohodě vyrazila na vlak. Nespěchala jsem, zastávku mám pět minut od domu a ještě jsem si dala zbytečně velkou časovou rezervu. Procházela jsem se po nástupišti, a představovala si, co mne dnes čeká. Z různých fantazií mne vyrušilo hlášení:
“Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění vlaku …., bude opožděn asi deset minut….”
To nevadí, ” pomyslela jsem si, když jsem si v duchu srovnávala časy na přestup, “to stihnu.”
Pak se ale zpoždění prodloužilo na dvacet minut a já začala být trochu nervózní. Z domku těsně u zastávky vyšel manželský pár. Viděli mne tam popocházet a nabídli se, že mne svezou do Brodu, taky tam jedou. Úlevou jsem vydechla, nasedla a jeli jsme.
V Brodě jsem zjistila, že je výluka, a výlukový autobus mi zrovna ujel. Na zpožděný vlak nečekal, prý se v Bojkovicích něco stalo na trati a nikdo neví, jak dlouho bude provoz přerušen.
Sláva nazdar mobilům. Evku jsem informovala o změně času mého příjezdu a šla si na párek v rohlíku.
——————
Pak už bez komplikací jsem dojela, kam měla. Eva poctivě čekala. Ještě jednou kousek vlakem, pak autobusem, hurá, jsme na místě. Po nutném krmení (páne jo, to bylo dobré), abychom si promastily žaludky a nepotkaly nás burčákové problémy, jsme vyrazily na akci. Konalo se to na nádvoří Padochovského pivovaru.

na zdraví

Vstupné, náramek na ruku a jde se na věc. Rozhodly jsme se ochutnávat poctivě, stánek od stánku. Začaly jsme dvěma deci burčáku červeného, ale pak jsme taktiku změnily. Dvě deci je moc, dohodly jsme se, teď budeme zkoušet po jednom. Pro jistotu jsme popíjení burčáku proložily jelení klobáskou s křenem (bez chleba), pak i sýry (korbáčiky obyčejné, česnekové, uzené) – nabídka tam byla docela bohatá. Hrála muzika, popíjelo se, tancovalo, všude smích, veselo, pohoda. Dobře

jelení klobása s křenem

bylo. Druhý den mne Eva provedla aspoň krátce po Oslavanech. Zašly jsme si do cukrárny na kafe, na Horké maliny, prošly se po náměstí a zamířily k zámku. Nebudu vyprávět jeho historii, už jsem psala někde jinde, že na ni jsou odborníci.

zámek v Oslavanech

Eva mne zběžně poučila, co kde v zámecké budově je, ukázala mi zahradu a zavedla do muzea. Prošly jsme různé expozice, ale nejvíce se mi líbila výstavka staré kuchyně. Poznávala jsem věci, které jsem v dětství viděla u nás doma, u babičky, na návštěvách.
Líbilo se mi tam.

Na návštěvě u kamarádky,

Romantický pohled ze zámecké zahrady

město Oslavany i  1. Burčákofest v Padochově.
Doufám, že mne Eva příští rok na druhý ročník zase pozve 🙂
Tak, a ještě přežít tu zpáteční cestu. V neděli odpoledne, když jsou výluky a  mládež se s nabitými zavazadly vrací do internátů. Ach jo.

6 thoughts on “Deník postarší dámy – Dáma na burčáku

  1. Burčák jsem letos neochutnal. Nějak se na to nedostalo a takový ten šlehnutý jablečným moštem, tak ten nemusím.

  2. Tak vidím, že jste si dala pěkně “do nosu” 😀 a pořádně vychutnala vše, co se nabízelo. Věřím, že to bylo všechno moc dobré, z jelena jsem ještě nic nejedla. Ale v jednom supermarketu jsem zahlédla zvěřinové hody i jelení na guláš, tak se musím porozhlédnout a zkusit to uvařit. Nejsem na to sice zběhlá, ale zkusit se má všechno :-). Divoké koření i jalovec doma mám, tak snad to bude poživatelné, hhi. Zároveň jste viděla spoustu věcí a máte na co vzpomínat. Vy se ale máte! 😀

  3. Jsem ráda,že jsem měla kamarádku na burčák,jinak bych zase seděla doma.A byla jsi výborný host.

Napsat komentář: babička Alenka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *