Deník postarší dámy – Dáma a dýně (9. 11. – sobota)
Včera jsem byla na kurzu vaření. Fakt, já stará bába a šla jsem na kurz vaření.
Nebo že bych ještě nebyla tak stará? Že bych se i já mohla ještě učit něčemu novému?
No prostě a zkrátka, přihlásila jsem se a zúčastnila. Abych vám tu nemusela dlouze vysvětlovat, o co šlo, zkopírovala jsem sem pozvánku.
Kurz o vaření se konal už po třetí. Ten první jsem nějak nezachytla, druhý byl o tofu a robi mase. To tedy není zrovna moje parketa. Prostě – řízek je řízek. Ale dýni jsem opravdu ještě nikdy nevařila. Možná ani nejedla, jak si má člověk pamatovat, co mu kde kdo naservíroval?
Včera večer (tý jo, v pět hodin je teď už večer?) jsem se na místo určení vydala trochu s rozpaky. Otevřela dveře, pozdravila – a sláva. Uviděla jsem ne jednu, ale hned dvě sousedky z ulice.
Lenka vařila, pekla (měla předpečíno), vysvětlovala a hlavně – dávala nám na stůl, co uvařila. Překvapilo mne, jak můžou být jídla z dýně dobrá. Jídelníček vypadal takhle:

Pak jsme ochutnali smažený celer a mrkev obalené v hrašce – zase moc dobré, ale nemám obrázek. Mrkev mi chutnala o malinko víc. Další chod bylo

A k tomu ve zvláštní misce ještě kyselé zelí.

Tu jsme dostali nakonec (delší doba přípravy, ale neměla chybu. Zvlášť když jsem si ji na talíři dochutila smetanou.
Domů jsem šla spokojená a … přemýšlím, jak to ti vegetariáni dělají, že po takových jídlech netloustnou. Protože od každého jídla jsem opravdu jen ochutnala – a zvláště to kernotto bylo hodně syté.
Za to teď jsem jen dopálená. Fotila jsem si jednotlivé chody a snažila se zachytit i situace. Zvěčnila jsem i dvě nejmladší členky kurzu s jejich maminkou. Fotky se mi podařilo stáhnout, notebbok je uložil – a neřekl kam. Navíc když jsem chtěla stáhnout znovu, tak odmítl. Prý už je má. No, nekopli byste do něho?
Ještě že mi vypomohla R.O. a poskytla mi fotky jiné. Díky 🙂
………………………………
Poprosila jsem o pomoc syna – a víte, že ty uložené fotky také nenašel? Jenže protože on umí, stáhl mi je znova. I když se notebook bránil, že už je znovu nechce. Několik fotek jsem teď vyměnila a jednu přidala.



9 thoughts on “Deník postarší dámy – Dáma a dýně (9. 11. – sobota)”
Řízek se salátem míváme každý měsíc, jak na Vánoce 🙂 a dýně – ta je zdravá a když se umí udělat dobrá polévka – tak to nemá chybu. Také jsem dřív zavařovala dýni jako kompot s ananasem, těch muselo být opravdu hodně, skoro jsme se potom o něj doma poprali :-). Dělám i celerové řízky, popravdě ale je mám nejraději sama. No a mám zrovna tip na zítřejší oběd!
🙂 🙂 Tak ať strávníkům i vám zítra chutná 🙂
Každý je starý tak jak se cítí a také podle toho, jak mu slouží tělo a zdraví. Mám rád dýňový kompot, ten mi chutná. Jinak žádná jiná jídla z dýní jsem nevyzkoušel a neznám je.
Kouzlo dýní, cuket a patizonů jsem už postupně objevila a když je jejich doba, tak je cpu do všeho. No a krémová polívka z hokaida, ta je prostě ze všeho nejlepší!
Tak tak, Ali 🙂
Jo, když člověk chce tak se učí prakticky až do smrti. A co se řízku týče, tak se jej brzy dočkáš ! A s bramborovým salátem! Také zdravá výživa :-)!!! Nebo ne???? Ale je to jedno, tělo si i toto jídlo zaslouží!!!
No, Ani, už aby to bylo 🙂
Dočkáme se, ještě se párkrát vyspinkáme a pojedeme si užít a něco prožít!
A něco pozřít 🙂