Deník postarší dámy (pondělí 3.9.2018) Dáma a myš
Já tu kočku asi zabiju, přísahám. Podobný titulek jsem už měla u jednoho článku, ale tentokrát to myslím opravdu vážně. Fakticky.
Víte, co mi provedla tentokrát?
Celé odpoledne jsem chodila na zahradu a zpět. Sbírala jsem (jak jinak) švestky, ořechy, obírala a třídila jablka a ta vybraná nosila na uskladnění do komory. Při posledním návratu mne zaujal pes – totiž jeho chování.
Pobíhal po předsíní, pak zaběhl do komory, do kotelny, neposeděl, čenichal, funěl.
“Do prčic,” uvědomila jsem si ihned. “Takhle se choval i tenkrát, když v prádelně byla myš!”
Pes uslyšel slovo myš, podíval se na mne a souhlasně zaštěkal. No nazdar, aby mi ještě tak vběhla do bytu! Jak se sem vůbec dostala? Vždyť v zadní předsíni je neustále pes nebo kočka…
“Jo aha. Tak takhle to je,” pochopila jsem. Na kočičím snídaňovém stolku sedí kočka Bětka a pyšně psa pozoruje. Přinesla svému kamarádovi hračku, živou myš!
Začala jsem hledat pastičku. Už jsem ji dlouho nepotřebovala, pes, kocour i kočka běžně spolehlivě tyhle potvůrky od zazimování v domě odrazují. Tedy pokud je kočka nepřinese živé jako v tomto případě. Pastičku jsem našla, jenže byla už tak zrezivělá, že se mi ji nepodařilo nastražit. No dobře. Dnes zavřu dveře do prádelny, aby tam myš nemohla, a zítra koupím novou. Jak jsem vymyslela, tak jsem udělala. Ferda ještě chvíli myšku hledal a pak začal naříkat. Uvědomil si, že nemůže do prádelny. On si totiž vždycky večer lehne za dveře do pokoje, kňourá, mlátí ocasem do dveří a čeká, až se ustrnu a pustím ho dovnitř. Většinou mu tahle hra na mé city nevyjde, ale občas mne přece jen ukecá. Hlavně když se blíží bouřka, vím že se jí Ferdys moc bojí.
“Byla v noci na včerejšek, na dnešek, no, dnes v noci už snad bude klid,” myslela jsem si.
Byl, aspoň do tmy. Ferda sice chvíli zkoušel mé city u dveří na dvůr, ale tam to nemáme zaběhnuté. Když viděl, že nereaguji, šel zpátky do pelíšku v zadní předsíni.
Zhruba před hodinou vzadu začalo rodeo. Chvíli jsem vydržela, pak se tam šla podívat. Pes poskakoval v komoře (já tam musela nechat otevřeno, protože jsem nevěděla, kde ta potvůrka zrovna je), nadával a nosem mi ukazoval, že na zemi za demižóny něco je.
“Počkej, Ferdýsku,” povídám a začala jsem nádoby přemísťovat o patro výš. Jednu druhou, kam dát tu třetí? Ferda se mi plete pod rukama a nedočkavě očichává tu čtvrtou, poslední.
“Stejně tam nic nebude, ta myš je už dávno na jiné polici,” pomyslela jsem si a popadla demižón. Pes se vrhl ku předu, něco písklo… On ji opravdu chytil!
Kočku nezabiju, to jste asi pochopili, že jsem to napsala v nadsázce.
Ale jinak nevím. Myslíte, že ji opravdu potřebuji? Když mi myši doma chytá pes?
Jenomže – kočka Bětka je kamarádka!
Tak já jí radši odpustím a nechám si ji. Patří do naší smečky a bylo by nám po ní smutno. Taky bychom se bez ní a myší mohli třeba i nudit.
Ještě jsem vám sem vložila ten článek, co jsem o něm psala nahoře. To abyste věděli, že problém kočka a myš se u nás není nový.
13 thoughts on “Deník postarší dámy (pondělí 3.9.2018) Dáma a myš”
Tak co myši, už se probudily ze zimního spánku?
Probudily, Rojaku. A kočka je už zase nosí psovi na hraní. No, nezabil byste je oba? 🙂
No snad to nebude hrůza. Hlavně, že je kočka chytá a oba jsou zdraví.
Tak co problém s myšmi? Už jsou pryč, nebo mají zimní spánek?
Spinkají, myšičky, spinkají 🙂
Spinkají – no, jak kde …. my máme další díru v trávníku …
Tak jsem si vzpomněla, že jsem dala ten jed zas na půdu a nahoru do pokojíčku, tak to jdu zkontrolovat a co myslíte? Všechny nástrahy byly zbaštěné. Tak znovu a znovu to tam musím dávat, dokud to tam zůstane nedotčené.
Máte “nesmrtelné” myši 🙂
Tomu se holt říká: ,,Moderní doba”
U nás se myši nějak moc namnožily. Všude teď dávám jed. A nejenom venku, také do chodby v domě a do pokoje vedle půdy. Měla jsem tam psí žrádlo a nějaká potvůrka ten pytel v růžku rozkousala.
Přišlo nám to tehdy docela k smíchu, že kočka radši zdrhla a myš chytil pes…..
To mi připomnělo jednu historku. Soused má dva pejsky. Jednou přišel, že má ve špajzu myš, jestli bychom mu nepůjčili kočku. No, tak jo. Kočku zavřel ve špajzu, ta nebyla zvyklá na prostředí, tak začala mňoukat, pak shodila všechno možné, jak tam lítala, tak ji soused zase pustil. Šel nám to říct, jak dopadl a přitom nechal otevřené dveře do špajzu. Když se vrátil, tak ten jeho jeden pes držel myš mezi zuby. Bylo už po ní. Jak je vidět, tak i pes – a nejen ten Váš – si umí poradit. 🙂
To je pěkná historka.