Deník postarší dámy – Dáma, léto, hmyzáci …. 24. 6. 2019 – pondělí

Deník postarší dámy – Dáma, léto, hmyzáci …. 24. 6. 2019 – pondělí

Už je zase hic.
No bodejť, musí být, na co bychom také nadávali? Na politiku? Na vládu? Tohle nadávání by v tomto počasí mohlo být nebezpečné, ba přímo infarktové.
Takhle nám dává příroda možnost se odreagovat a zbavit stresu bez následků na zdraví. Vždyť kdo to kdy slyšel? V zimě aby bylo zima a v létě horko?
To za mých mladých časů nebývalo! Jakmile “uhodily” tehdejší závodní dovolené, okamžitě bylo sedmnáct stupňů, zima a déšť.
No dobře, tak jsem si ulevila a můžu se věnovat něčemu jinému. Náhodou já zase až tak moc nenadávám, jen občas kroutím hlavou.
Například – na světě vlivem různých globálních i lidmi zaviněnými změnami prý vymizelo až sedmdesát pět procent hmyzu. Ne, že bych vědcům nevěřila. Jenom mám pocit, že ty hmyzáky počítali na špatných místech.
Za prvé – když si tak v podvečer vyjdu na zahradu nebo jdu se psem kolem potoka na procházku, připadám si občas jako větrný mlýn. Mávám rukama a odháním komáry. Za těch jedenáct let, co bydlím v domečku, se nepamatuji, že bych až tak moc musela namáhat ruce tímhle způsobem.
Za druhé – každý rok sázím na zahradě  brambory. Stačí mi pár řádek. Miluji podhrábnout keřík, držet v rukou krásné žluté křehké brambůrky, jen tak je pod vodou opláchnout (a u těch opravdu mlaďoučkých tímhle způsobem zároveň shrnout šupinatou kůžičku), a pak uvařené mlsat (protože tyhle brambory se nejedí, ale mlsají) s máslem. Letos jsem je sázela docela pozdě a tak se na ně zatím stále jen  těším. Letos ale nechutnají jen mně. Po tolika letech jsem opět objevila mandelinku. No jasně, i  v minulých letech našla třeba jednoho, dva brouky. Ale letos je  musím sbírat každý den. Zároveň s mandelinkami se mi do brambor nastěhovaly i nějaké hnědé ploštice. Jsou docela veliké a nepřehlédnutelné. A navíc se neustále věnují – no, rozmnožování. Že jim teda není horko! Ty nelikviduji, pokud se nepletu, ploštice jsou dravé a co by dravé se snad bramborami neživí. Věřím, že mi pomáhají eliminovat to množství mandelinkových larev.
Za třetí – nevím jak vy, ale mám doma v bytě pořád nějaké brouky a hlavně pavouky. Ti poslední sice nejsou hmyz, ale co mi  mají co lézt do baráku?
Už si toho množství hmyzáků všimla i jedna ještěrka. To jsem jednou tak večer seděla, četla a slyším, jak Ferda tak nějak divně poštěkává. Okřikla jsem ho jednou, po druhé – až pak mi došlo, co tohle štěkání znamená. Vykvikuje tak pokaždé, když mu Bětka donese na hraní myš, ta mu uteče a Ferda se ji marně snaží ulovit. To si mne tímhle způsobem přivolává, ať mu sakra už odstrčím tu pračku (sušičku, plynový kotel) stranou, protože se mu pod ní schovala hračka. Tak jsem se tedy vylezla podívat, co to tam zase má (protože jsem si uvědomila, že mne takhle vlastně vyštěkával už i včera a předevčírem) – a zírala jsem. Ferdys zrovna ulovil ještěrku. Chudinka ležela na zádech prádelny, pes na ni zíral a strkal do ní nosem, vedle ní se ještě tak trochu mrskal ocásek. Ještěrce už ale nebylo pomoci. Umělé dýchání ani masáž srdce jsem tedy už nezkoušela. Zvířátko i s ocáskem putovali za plot, Ferda dostal pochvalu (to aby tak úspěšně příště chytal i ty myši) a piškotek.
Vůbec už nemluvím o vosách, bydlících v cihlovém plotě a zrnokazu, který si vyhlédl můj hrášek.
Tak to bylo jen takové malé přírodní okénko a teď odbočím někam ale úplně jinam.
Před pár dny jsem teď na íčku sledovala diskuzi. Bylo to v rubrice Ring, ale dotyční už měli asi dost různého pošťuchování, výměn názorů a nebo jim bylo už jen obyčejné horko, a tak změnili téma. Jako první byly jen vpomínky, jaké byly na vojně kdysi latríny a pokračovalo to různými historkami. Se souhlasem aurorů si dovoluji některé sem zkopírovat.
Začalo to docela nenápadně.

****************

P.P. A já mám novou koupelnu heč !! Mám nejen vanu, ale i sprchový kout na léto – když jsou pařáky. A v chladnějším období není nic lepšího, neš si napustit vanu horké vody, spousta pěny, dvě decky červeného a příjemná hudba a nebo film. Jsem tam klidně přes hodinu – samozřejmě si občas dopustím teplou… 🙂
D.P. Kamarádka měla na chalupě u České Lípy koupelnu jak vystřiženou ze žurnálu. Okno a výhled do zahrady. Jediný malér byl ,že tam byla lázeňská kamna.Ale byla tak velká,že se tam dalo i trsat. Kdyby se nám ovšem chtělo. 🙂 🙂 🙂 Obzvlášť v létě to bylo super.
L.K. D. Chvíli jsem přemýšlela, jak se trsá na kamnech 🙂
V.Č. Nová koupelna : připomnělo mi to jeden vtip : Objeví se zázračný pramen,který vyléčí všechny neduhy. Konečně se k němu dostanou i tři kamarádi s ústavu pro postižené. Přijde slepý, potře oči léčivou vodou a zvolá : sláva, vidím ! Přijde hluchý,nelaje si zázračnou vodu do uší a zvolá : sláva slyším. Přijede chromý na vozíčku,vjede do kaluže se zázračnou vodou a zvolá : sláva , mám nové pneumatiky.
D.P. No když se o ty kamna spálíš víš kde, tak to je potom minimálně twist nebo rokenrol.  🙂 🙂 🙂 Tančit pouze okolo. To říká ta, co nesvede ani polku. Ale zase můžu při bálech sedět a hledět. Povýšila jsem na hlídače tašek. Heč.

A pak už přiostřilo

E.M. Na chalupě u sestry je venku zděný suchý záchod, s okénkem za zády. Jednou večer, když tam sestra v noční košili trůnila, pomalu jsem se z druhé strany chalupy přikradla a tím okénkem jsem jí sáhla na hlavu…. Tam se nikdo večer nezavírá. Hned před záchodem, asi za metrovým chodníčkem je malé jezírko!!! Kde myslíte že sestra skončila… žabinec a jiný obsah jezírka měla všude…. Takové nadávky a následující salvy smíchu, na to se nedá zapomenout.
I.K.  Udělat to mě, skončím na pohotovosti se srdečním kolapsem !
E.M. Však ona mi to , sestra drahá, vrátila. Na chalupě / samota u lesa v louce / jsme se všichni umývali večer v chodbě v lavóru, voda se vylévala před dům na zápraží…Jednou hodně pršelo, venku černá tma. Umyji se, otevřu dveře a tam, v odlesku světla z chodby stojí chlap v černém gumovém plášti… Tak tady byl ten infarkt docela blízko…. Společně s dcerami navlékla na hrábě ten gumák, gumové rukavice do rukávů něčím přichytly, pod něj postavily holinky, na hlavě z hadrů naraženou starou čepici… Jak foukal ten vítr, rukáv se pohyboval… Byl to mžik, ale úlek strašný. Zařvala jsem a přestože jsem si skoro hned byla jistá, o co jde, řvala jsem dál…. ale lavór s vodou jsem nepustila:(((( Pak jsem si uvědomila, že mi bylo divné, proč mne všichni nutili, abych se už šla také mýt… banda jedna, nemohli se dočkat:))

Zasmáli jste se? Věřím, že ano 🙂

 

2 thoughts on “Deník postarší dámy – Dáma, léto, hmyzáci …. 24. 6. 2019 – pondělí

  1. Té havěti už začíná přibývat a rojit se, ale teď jsem viděl tu zprávu z Chorvatska o té kalamitě komárů a to je opravdu síla.

Napsat komentář: rojak Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *