Teď jsem dlouho nic nepsala. Proč, to tady nebudu vypisovat, ale důvodů bylo víc. Prostě – když se to … to  … (jak se to řekne slušně? ), tak na velkou hromadu. Nuceně sedíme s Jindrou už docela dlouho doma, tak jsme se rozhodli to konečně změnit. Veškeré ty trampoty hodit za hlavu a oddat se radovánkám. Zavřete pusy, pokud se vám údivem otevřely. Ani se netěšte na popis nějakých – ehm – orgií. Ty radovánky se týkaly našich žaludků. Prostě a zkrátka, u nás ve vesnici se v sobotu konal Gulášfest.
Takže jsem si dala slabší snídani a ledničku obcházela obloukem. Pak jsem ještě trpělivě čekala, až v televizi skončí popolední hokejové zápasy na MS ve Finsku (přece nezkazím Jindrovi chuť k jídlu tím, že nebude vědět výsledky!), a vydali jsme se na místní hřiště.
Mají to u nás dobře vyřešené. Zaplatili jsme vstupné (letos 70 káčées) a v ceně byla ochutnávka všech soutěžních gulášů zdarma. Ke vstupenkám jsme vyfasovali dvě misky, lžičky a chleba. Vstupenky byly vlastně dva kupónky na které se později psaly čísla gulášků, které nám chutnaly nejvíce.
Usadili jsme  a domluvili si taktiku. Stánků s guláškuchaři bylo o něco méně než před čtyřmi lety (páne jo, to už je tak dávno?), kdy se u nás Gulášfest konal naposledy. Letos jich bylo jen devět – ale dovedli byste sníst devět mini porcí guláše?  Já tedy ne, mám to od minula vyzkoušené. Tak jsme se dohodli, že od každého guláše vezmeme jen jednu testovací porci a ochutnáme ji oba. Dohodnuto, konáno. Jindra se vydal ke kotlíku č. 1 a já šla pro pivo. Jindra byl zpět dřív, ale poctivě čekal, až se vrátím i já. A jali jsme se  ochutnávat. První porce, druhá, třetí…  Uf, zvládli jsme to tak tak. Po té poslední si už Jindra utíral čelo a šel pro další pivo. Já měla chuť spíše na zmrzlinu. Prostě sladká tečka po všem tom mase. Ještě jsme pak chvíli poseděli a pozorovali okolí. Z reproduktorů zněla hudba, lidé si povídali, smáli se, malé děti tancovaly na opuštěném parketu…
Sluníčko pálilo až moc a nakonec nás přinutilo se zvednout. Na zadní stranu vstupenky – kupónku jsme napsali své tipy (měli jsme každý dvě možnosti), vhodili je do plastové nádoby a šli domů.
Je zajímavé, že jsme se s Jindrou na tom nejlepším neshodli. Dali jsme své hlasy každý jinému guláši.

P.S. Že bych mohla něco vyfotit mne napadlo chvíli před tím, než jsme se zvedli k odchodu. Proto taky nemám na ukázku žádné jídlo. Jen prázdné misky od mládenců u vedlejšího stolu. Zřejmě jim také chutnalo 🙂

P.S. ještě jednou – chystám další pohádkovou knížku, tentokrát by měla být o vílách a princeznách 🙂 prostě něco pro holčičky.