Deník postarší dámy – Houby, E.T. a znovu ta soutěž – neděle 25. 9. 2022

Deník postarší dámy – Houby, E.T. a znovu ta soutěž – neděle 25. 9. 2022

 

Dnes jsme byli zase v lese. Včera večer jsem nevydržela a ukecala Jindru, že prostě musím na houby. Že kamarádky, co mám na íčku, nosí z lesa stále plné košíky a tak já bych ještě také ráda…..

Lesní královna

“Už je v noci zima, nic neroste!” namítal Jindra, ale marně. Nakonec kapituloval s tím, že se tedy se mnou v lese projde.
Máme svá oblíbená místa asi tak jedenáct kilometrů od nás. Nevyjížděli jsme nijak brzy. Proč také, když chlap byl přesvědčený, že se jdeme jen projít. Já se tedy nedala, sbalila jsem košík, nožík (prý na co), do ledvinky si dala dva bonbóny a mobil. Do lesa jsme vkročili zhruba o půl jedenácté. Vystupovali jsme do stráně, rozhlíželi se a pátrali očima po houbách. Což o to, hned z kraje bylo podpapíráků dost, jenže ty nás samozřejmě nijak neoslnily. Bylo tam i hodně různých houbiček, které nesbírám a většinou ani neznám. Já jim říkám šiďáci. Čím dál od silnice jich bylo víc a víc – pak se objevily první růžovky, holubinky, pár suchohřibů a taky – světe div se! – dva praváčci. Moc toho nebylo. Náhle jsem si uvědomila, že mne Jindra směruje  někam jinam, než mířím já. Pro ty co mne ještě moc neznají – já v lese potřebuji dohled. Jinak bloudím a ztrácím se. Jenže tady jsem se ještě docela orientovala, tak kam jdeme?

Lesní král

“Ty se chceš už vrátit?” ptám se.
“Ty ne?” zanělo udiveně.
“Ještě jsme nebyli tam na tom pravákovém místě,” bráním se. Moc se mu nechtělo, ale přece jen tam se mnou šel.
“Aspoň dvacet minut, a když tu nic nebude, půjdeme domů, jo?”
Jen odevzdaně přikývl.
“Hledej, já ti to budu čistit a nosit košík.”
Lidičky, my tam byli hodinu!
Růžovky a holubinky jsme už přehlíželi. Suchohříbky jsem napřed brala všechny, pak už vybírala jen ty hezčí a větší. Praváčci si mne vždycky přivolali. Znáte ten pocit také? Najednou víte, že musíte jít zrovna tam, za ten strom nebo keř, na sever či na jih… jdete a pak ho vidíte. Sedí si v mechu nebo se krčí ke kmeni nějakého stromu, a trpělivě na vás čeká. A vedle má bratříčka.
Byla to prostě nádhera.
Zítra má i u nás prý opět pršet. Prý bude i větší zima. Tak ať. Čím topit máme a u rozpálených krbáků (nebo u talíře bramborové polévky s hříbky) budu na tu dnešní lesní pohodu vzpomínat.

Náš malý E.T. a hřib na chlubení

Po návratu domů jsem se vrhla na vaření. Řízky s bramborovou kaší nejsou jídlo na dlouhé vaření, a po lesní procházce chutnají dvojnásob. Jindra čistil houby a já si zašla do komory pro brambory. A tam na mne čekalo překvapení.
Malý bramborový E.T. Ten hříbek tedy v komoře nebyl, s ním se jen chlubím 🙂

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Malá připomínka – za čtyři dny 29. září končí mnou vyhlášená soutěž o název pohádkové knížky.  Vy, co ještě váháte, zkuste svou fantazii a štěstí 🙂 Třeba zrovna ten váš nápad se mi bude líbit nejvíce 🙂

10 thoughts on “Deník postarší dámy – Houby, E.T. a znovu ta soutěž – neděle 25. 9. 2022

  1. Libuško, pěkně to s Tebou prožívám. Taky si říkám, kdo řídí mé kroky, jdu rovně a nic a v tom si řeknu teď tam za ten strom … a je tam. Já chodím na houby i v říjnu, hledám hlívu ústřičnou, ale letos je docela zima už v září, tak nevím, jestli jsem správný čas nepromeškala.

    1. Dík, Eleno 🙂 My dnes byli asi naposledy. V noci se tu teploty blíží už k nule, tak už asi moc dlouho hříbky neporostou. Ale dnes jsem si opravdu potěšila duši 🙂 Že je to zvláštní, jak někdy v lese jde člověk na jisto. Já říkám, že mne ty hříbky volají – a Jindra se mi za to směje 🙂 Hlívu v lese hledat ale neumím. Naštěstí vím, že roste i v Kauflandu 🙂 Ona roste jen na některých stromech, že?

      1. Roste na listnatých stromech, alespoň ta ústřičná. Musí být narušené, ztrouchnivělé. Ale existuje i hlíva smrková, tu jsem našla už několikrát na smrku, vždy těsně nad zemí přilepenou na smrku. Parádní jemná hlíva.

  2. Ten pocit, když se nějakým směrem v lese podíváš a víš, že právě tam na Tebe houbička čeká znám. Tak jsi si užila houbaření. Díky tomu návrhu který dal Jindra jsem si vzpomněla, jak jsme my dvě hledaly a on čekal a usnul…

  3. Pokud by bylo alespon tak jak je nyní, tak hříbky ještě budou. Já mám na zítřek dilema, zda jet na Hostýn s bývalými spolupracovníky, nebo zda se vydat u nás do lesa. Hřiby mě lákají víc jak čokoláda :-). Vám k úlovkům gratuluji!

    1. Dík, Aničko 🙂 Taky bych dala přednost hříbkům před čokoládou 🙂 A to čokoládu hodně miluji 🙂

      1. Nakonec se nekonalo kvůli dešti ani jedno. Hezky se sedělo doma v teple při kávičce a u televize.

Napsat komentář: M Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *