Deník postarší dámy – Jak jde život (Úterý 21. 5. 2019)

Deník postarší dámy – Jak jde život (Úterý 21. 5. 2019)

Bylo nebylo – no, co by nebylo. Bylo.

Bylo to tak, že jsem se jedné známé pochlubila svým repasovaným počítačem. Jak bezchybně maká a jak jsem s ním spokojebá. Ale zřejmě je ta moje  mašinka domýšlivá (nebo přehnaně skromná, nevím), prostě během pár týdnů mne začala zlobit. To si tak píšu a píšu, pak zvednu oči – a vidím, že nic z toho napsaného nevidím. Monitor zamrzl. Z počátku jsem si myslela, že jsem jen někam špatně klepla. Ponadávala jsem sama sobě, restartovala a psala dál. Pak jsem volala synovi a závadu mu popsala.
Doporučení znělo – “Mami, reklamuj!”
No jo, jenže když já jsem měla v plánu toho ještě v nejbližších dnech napsat!
“Vydržel jsi toho tolik, vydrž ještě chvíli!”vysvětlila jsem mašině a psala dál. Jen jsem si pro jistotu všechno ukládala.
Potřebovala jsem ponejvíc dopsat pohádku O čertovi Jajdinovi, dárek ke kulatým narozeninám. Přepisovala jsem ji do konečné podoby, a když jsem ji pak ukládala, notebook opět zamrzl. Tentokrát definitivně. Vzala jsem to stoicky.
“Stihla jsem to, zbývá do ní vložit obrázky a vytisknout, ale to mi pomůže přítel (na počítači).”
Chyba lávky. Na jeho počítači staršího data obrázky jsem sice do pohádky jakžtakž vložila, ale nešly žádným způsobem vytisknout. Den před odjezdem do Prahy (tam se konala ona oslava narozenin) mi pomohla paní Šopíková z Bojkovic. Obrázky byly vloženy na svá místa, pohádka vytištěna, stránky jsem svázala barevnou stužkou a brzy ráno jsem vyrazila směr Praha. Až několik dní po návratu jsem si pohádku znovu přečetla – a zděsila jsem se. Po celou tu dobu, kdy jsem se trápila s vkládáním obrázků a tiskem, jsem si nevšimla, že ta poslední verze se už neuložila a já tak darovala polotovar.
No, co se dá dělat. Stalo se. Zuzce jsem se omluvila a vysvětlila, proč, co a jak. Pohádku zde na blogu jsem znovu upravila a upravenou i překopírovala na íčko. Notebook jsem popadla, strčila do batohu a druhý den šla konečně reklamovat.
Reklamovala jsem celkem dvakrát, po první ještě notebook dostal recidivu. Naštěstí v olomoucké pobočce noteboočí nemocnice pracují rychle. Pokaždé mi ho dali do pořádku běhěm několika dní. Ale i tak to trvalo dost dlouho. Mezitím jsem byla v Praze (viz výše), ve Velkém Mederu, chytala myš (o tom vám budu vyprávět), hledala psa (to za vyprávění také stojí), chodila k zubři (jau), fandila v hokeji (budemem mít medaily?) a nadávala na politiky.
Kromě toho jsem měla v Bojkovicích zase dvě besedy, tentokrát to byli děti třetích tříd. Opět jsme vymýšleli příběhy, jenom jsem je ještě nestihla napsat. Ale budou co nejdřívě. A ještě jsem se s dětmi a jejich učitekami domluvila, že mi děti nakreslí obrázky. Ne jen k jejich příběhům, ale k i k Záhorovickým pohádkám. aždá třída dostala deset pohádek. Moc se na to těším. Jenom sem musít vložit chybějící tři pohádky, nedávno jsem je odtud z určitých důvodů stáhla. Tu první vložím hned teď, jen co odklepnu tento příspěvek.

Tak zdravím a přeji pěkný den 🙂

 

 

 

 

7 thoughts on “Deník postarší dámy – Jak jde život (Úterý 21. 5. 2019)

    1. Rojaku, zmizelo všechno, co jsem měla uložené na ploše. naštěstí, poučena z dřívějška, jsem měla ty důležité věci uložené 🙂

      1. Jak se říká : ,,Chybama se člověk učí.” A mezi námi, když nejde o život, tak jde slušně řečeno o nic. Že?

  1. Nám začíná počítač také zlobit, ale to je spíš tím, že potřebuje pořádně od základu vyčistit. Doufám, že jste měla vše uložené a o nic jste nepřišla.

    1. No, nejspíše jsem přišla o jednu či dvě stránky toho nového příběhu (knížky). To jsem nestihla či spíše naposledy zapomněla uložit.

Napsat komentář: rojak Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *