Dnes je mi nějak smutno.

Kolem mne přes velké horko a sucho kypí život. Ptáci vyvádějí mláďata, na střeše garáže i na větvích okolních stromů neustále něco píská a nadšeně pokřikuje. Kočka nedbale leží někde opodál a nenápadně ten cvrkot pozoruje. Ptáci ji už ale znají a pokud se pohne, okamžitě se navzájem před ní varují. Tak loví aspoň myši a naštěstí si je už nenosí na svůj kočičí stolek – nejspíše ji Ferda za dveřmi už moc otravoval a pokoušel se jí myšku odebrat.  Pozůstatky nacházím tentokrát téměř každé ráno na betonovém chodníčku.

Po té, co přestala ta vedra, se sazenice okurek rozhodly, že tedy něco pokusí vyplodit – a docela se jim to daří. No, žádná sláva to už nebude, ale přece jenom bude v zimě co chroustat.
Dostala jsem bednu meruněk a s radostí ji zpracovala. Letos je veškeré zavařování pro mne vzácnost.
Ve větvích jednoho stromu jsem objevila namodralou švestku. Že by bylo na ochutnání?
Včera jsem tu měla revizáka na plynový kotel. Kotel je v pořádku a zjistila jsem, co bylo to strašidlo, na které pes v zimě poštěkával. To jsem tady už někde psala, zuřivě běhal okolo kotle, štěkal, a já marně nastavovala pastičky na myš. Nic se nechytilo – tedy kromě jednoho mého prstu, na kterém jsem pak dlouho měla na památku borůvku.
No, a teď jsme v kotli objevili důvod Ferdovy nervozity. Přímo pod pláštěm kotle měla myška hnízdo – a v něm vyskládánu zásobárnu  granulí.  Tak proto byl tak rozzlobený. Nejen že tam byla myš, na kterou nemohl, ona si ta potvůrka dovolila chodit mu do JEHO misky na granule!
Koupila jsem si novou deku, sehnala novou možnou kamarádku na výlet k moři… samé dobré zprávy, že? Tak proč je mi smutno?
Něco jsem ztratila. Něco, co těžce postrádám a nevím, jestli ještě najdu. Jestli je to ještě dostupné.

Tož asi tak.  Hezký měsíc srpen přeji vám všem 🙂