Deník postarší dámy – Jsem v tom nevinně! Já, mšice a kočky – 25. 5. 2024

Deník postarší dámy – Jsem v tom nevinně! Já, mšice a kočky – 25. 5. 2024

 

Jaro je v plné síle. Slunce na modrém nebi už hřeje a pálí, když se nebe zatáhne nraky, prší, lije a bouří.
Naštěstí už nepřišly další mrazíky, ale i ty předchozí se stačily na budoucí úrodě podepsat. Na ovocných stromech je k dnešnímu dni jedna meruňka, asi deset třešní a čtyři višně. Za to budeme mít snad letos švestky, hrušky a jablka. Potěšily mne tedy jahody. Už loni jsme se rozhodli zrušit staré jahodiště a letos na jaře jsme založili nové. Mladé sazeničky samozřejmě ještě velkou úrodu mít nebudou, takže to staré jsme trochu propleli, přihnojili a nic moc si od něj neslibovali. Kupodivu jednotlivé trsy nasadily bohaté květenství, proto při hrozících mrazících jsme je přikryli netkanou textilií. A jahody ne jen že mrazíky v pohodě přežily, ale dokonce nemají ani škůdce –  nosatce či jak se to jmenuje. Samička nabodává stopku těsně pod poupětem, a to sklopí hlavu, uvadne a upadne. Ve výsledku sice měly jahody původně pěkně nasazené, ale sklidili jsme akorát tak na ochutnání. Letos ty potvory buď také zmrzly nebo mrazíky přišly v čase jejich množení a ony se přes textilii k poupatům nedostaly. Jahody kvetly, v pohodě odkvetly a jahůdky začínají dozrávat. Dnes jsme sklidili první červenou.
Kromě jahod se ale až moc dobře daří mšicím.  Mají tak jako já velice rády růže, mladé výhonky pod jejich náporem nejsou skoro ani vidět. Naštvalo mne to a zakoupila jsem chemii. První postřik byl hodně úspěšný, ale přece jen ne stoprocentní. Takže dnes bylo druhé kolo. Spokojeně jsem obhlížela napadené výhonky, sledovala, jak se mravenci plaší a mšice kroutí, když v tom se za mnou ozval hlas.
“Co se těm kočkám stalo?”
Ohlédla jsem se. Bětka leží natažená bez hnutí u prosklených dveří, Mia zase na chodníčku, jen občas ztřepe ušima. Okamžitě reaguji stejným tónem.
“Jsem v tom naprosto nevinně! Postřik je jen na mšice!”
Bětka nereagovala. Miuška otevřela oči, protáhla se a otočila na druhý bok.
Užívaly si odpolední siesty a nám poskytly důvod k vzájemnému pošťuchování.
Jen Tuláček za mnou už nechodí. Po té, co se mi ho podařilo odblešit a zbavit klíšťat, mu lysá místa zarůstala novou srstí a on prostě zkrásněl. Věřím, že našel cestu domů nebo se zalíbil někomu jinému a tak našel novou rodinu.

Snad se to časem dozvím.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *