Deník postarší dámy – Sněhulák Konrád (středa 20.1.2020)

Deník postarší dámy – Sněhulák Konrád (středa 20.1.2020)

Na rozdíl od loňské teplé zimě se mi ta letošní líbí. Vůbec mi nevadí, že začala trochu později než nařizuje kalendář a počkala si, až  se změní letopočet.
On byl celý ten loňský rok vůbec na pr….., ale co vám to tu budu vypisovat. Víte to zrovna tak jako já. A tak mne příchod studeného počasí potěšil. Sněží, mrzne, do toho chvílemi svítí slunko, sníh se jiskří a všechno to láká ven.
“Postavím sněhuláka,” oznámila jsem Jindrovi, který právě znaveně padl na gauč. Jen se na mně udiveně podíval. Před chvílí se vrátil ze dvora, měl tam práci. Jako skoro každé ráno odhazoval sníh z příjezdové cesty a ometal cestičky kolem domu.
“Jdu s Ferdou na procházku a koupím mrkev, sněhulákovi na nos.”
Ferda už čekal za dveřmi. Nechápu, jak to ví, že se chystám ven, natož že ho beru sebou.

sněhulák Konrád

Že by poslouchal za dveřmi? Ne ne, tím to asi nebude. Ferda je už starší pán. Je mu třináct a to je psa docela vysoký věk. Vzhledem k tomu  se dá předpokládat, že už špatně slyší. Protože když na procházce zavelím “Zůstaň” nebo “Stůj!”, tak pokud je ode mne jen o kousek dále neslyší a neposlechne. Reaguje jen na “piškotek” nebo “čiči!” Asi slyší jen některé hlásky nebo slabiky.
Chudinka moje malá stará.
Pes a “čiči”? Doma tak voláme na kočku Bětku, když se rozdávají dobrotky – třeba odřezky z masa při vaření a podobně. Na psa volat nemusíme. Ten už dávno stojí za dveřmi a netrpělivě kňučí. Kočka je přes den většinou někde na výletě, ale na “čiči” slyší a po chvíli se vždycky milostivě přijde podívat, co se rozdává. Ferda si to pamatuje, a tak jakmile někdo zavolá “čiči”, může si být jistý, že první je u něho pes.
Nějak jsem ale odbočila od sněhuláka. Takže jsem se psem vydala na procházku, v krámě koupila mrkev a šla zase domů.
Sněhuláka jsme nakonec postavili s Jindrou dohromady. On prostě nevydržel a přidal se, sníh miluje. Sněhulák dostal jméno Konrád. Je krásný. Na hlavě má čepici ze staré pánvičky, kolem krku šátek a na puse ústenku. To aby neprochladl až příliš, mohl by začít kašlat a rozsypat se. V jedné ruce Konrád drží koště, to aby pomohl se zametáním sněhu z cesty, ve druhé provázek od pekáče. Kolem našeho domu chodí děti na kopec sáňkovat a pekáčovat, tak aby mu to nebylo líto a mohl si to také zkusit.
Jsem ráda, že ta letošní zima je studená. Je leden, k lednu sníh a mráz patří. Počasí se aspoň trochu  znormalizovalo.
Snad je to i příslib do dalších dnů. A to nemyslím jen na počasí.
A vůbec – postavte si také sněhuláka – tedy pokud ho už na dvoře nemáte! A když nemáte dvůr, běžte někam na louku nebo do parku.
Je to tak nádherné se na chvíli vrátit do dětských let! 🙂

6 thoughts on “Deník postarší dámy – Sněhulák Konrád (středa 20.1.2020)

  1. Chvályhodné! Já letos poprvé po dlouhé době sněhuláka, tedy bývala to spíš “ona”, nemám. Z prašanu to nešlo a když sníh při oblevě ztěžkl, zase mi bylo líto porušit na sadě tu bílou pokrývku. Jako knoflíky používám víčka od petek.

  2. Hezky jste toho sněhuláka do života vybavili – dostal i pánvičku, aby se měl na čem vozit. Možná bych mu přidala pouze knoflíčky, aby si mohl zapnout ten svůj sněhobílý kožíšek. Sněhulák se ale vydařil, hlídá Vám dům…….

Napsat komentář: alava Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *