Deník postarší dámy – Tři knížky a mlok – středa 25. 10. 2022

Deník postarší dámy – Tři knížky a mlok – středa 25. 10. 2022

Když jsem ještě chodila do práce, tak mne strašlivě štvali důchodci, když si stěžovali, že na nic nemají čas. A teď v tom lítám taky. Ráno si vždyky naplánuji, co všechno ten den udělám – a večer sčítám nedodělky. Fujtajbl, budu mít já ještě někdy čas?
Ne, to si nestěžuji. Mně to vyhovuje, že mám pořád co dělat a nenudím se. Taky se ale do ničeho už nenutím. Když mi tělo řekne, ať toho okamžitě nechám (rytí záhonu, hrabání trávy i třeba obyčejného úklidu), tak toho okamžitě nechám a jdu lenošit. Až moc dobře vím, že naštvané tělo se mi mstí bolestmi zad, záněty a podobně.  A toho už jsem si letos užila dost. Taky svou tělesnou schránku začínám rozmazlovat. Konečně jsme byli (Jindra a já) na pobytu v hotelu s neomezeným vstupem do welnes (napíšu o tom samostatně), chodíme na pěší výlety, romazluji se čokoládou a také vymazávám resty. Už jsem do nakladatelství poslala tři pohádkové knížky. Všechny budou v e-formě a vyjdou ještě před Vánoci. Já to měla naplánováno, že je budu posílat postupně, první v červenci. Jenže prostě a zkrátka mi to postkovid nedovolil, nefungovala jsem. Tak to teď beru trochu kalupem.
Moc se těším, až budou vydané. Pak panu Rostislavovi a Aničce P. za výhru v soutěži ihned pošlu odkazy k otevření knížky Vílování. Třeba se jim to bude hodit jako dárek pod stromeček. A nebo jenom tak. A už se mi v hlavě honí pohádky další. Třeba o tom netopýrkovi, co nám letos spával ve slunečníku na terase. Děj mám zhruba v hlavě poskládaný, jen ještě nevím, jak se má jmenovat – ten netopýrek. Že bych na to téma vypsala další soutěž? No, uvidíme.
Na zítra Jindra zase naplánoval výlet. Pojedem kousek vlakem, pak pěšky a pak zase vlakem. On sám ještě přesně neví, odkud a kam to půjdeme, tak to sem teď nenapíšu. Ale před pár dny jsme se byli podívat tady u nás na Modré vodě – to je zatopený starý lom. Zděsili jme se. Teď je po deštích a voda nikde. Jen dvě velké louže pokryté spadaným listím.
Hledali jsme očima, zda uvidíme nějaké žáby nebo jiné vodní tvorečky, ale nikde nic. Voda byla úplně mrtvá. Utěšuji se tím, že zvířata možná už zazimovala. Odcházeli jsme odtud se smutnou duší. Takové kdysi krásné místo plné života!
Jindra šel první, já pár kroků za ním. Dumala jsem, jestli se žáby, vážky a vodoměrky v takových případech stěhují jinam. Což o to, vážky mají křídla, ale jakou vzdálenost dokáží uletět? A žáby doskákat? Jak tak jdu se sklopenou hlavou, něco mne zaujalo. Otočila jsem hlavu zpět. Co jsem to viděla?
Páne jo! Krásný velký mlok to byl. Mezi listím skoro neviditelný. Zírala jsem na něho, ani se nehnul. Bylo ten den docela zima, brr. Zmrzl? Nebo v té zimě jen ztuhl? Šťouchla jsem do něj opatrně větvičkou. Ani nemrknul, jen malilinko pohnul ocáskem.
“Je živý,” pomyslela jsem si uklidněně a poodešla. Za pár minut jsem se na místo vrátila. Mlok tam už nebyl. Ale má to marné. Já ho viděla – a zvěčnila si ho na mobil. A teď se s vámi o tu fotku podělím 🙂

4 thoughts on “Deník postarší dámy – Tři knížky a mlok – středa 25. 10. 2022

  1. Hezké povídání…..mloka jsem už dlouho v přírodě nespatřila. Asi potřeboval ten Tvůj štouchanec, aby se dal do pohybu.

Napsat komentář: Íčkařka Anička P. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *