Deník postarší dámy – Vlakem na výlet a nekřičící děti – pátek 28. 10. 2022

Deník postarší dámy – Vlakem na výlet a nekřičící děti – pátek 28. 10. 2022

Ty děti v názvu nejsou jen tak náhodou.
Rozhodli jsme se s Jindrou opět vyrazit na výlet. Tentokrát kousek vlakem a pak pěšky projít zajímavou trasu.
Na zastávce s námi čekala na vlak rodina se čtyřmi dětmi, zhruba tak od tří do dvanácti let. Školáci mají prázdniny a tak se rodiče rozhodli vyjet s dětmi za poznáním. Nastoupili jsme všichni do jednoho vagónu. Dál jsem jim nevěnovala pozornost, povídali jsme si s Jindrou o všem možném. Že celá rodina sedí o dvě sedačky před námi jsem si všimla až po chvíli. I oni si spolu povídali. Děti samozřejmě trochu hlasitěji, to je přece normální. Pokud se ale hlasitost jen malinko zvedla nad obvyklý dětský projev, maminka je okamžitě s úsměvem napomenula. Žádný zbytečný křik, dětské hádky či pobíhání po vagóně. Bylo jasné, že rodiče mají situaci pevně v rukou.
Okamžitě jsem si vzpomněla na nedávnou “kauzu” probíranou v mediích. Jedna ze známých hereček byla s malými dcerami na hřišti. Když byly holčičky už unavené, zašla s nimi do kavárny. Holčičky tam křičely a hádaly se o telefon. Křik se nelíbil starším dámám u vedlejšího stolu a daly to matce najevo. Dotyčná herečka se nad tím pohoršovala. Ve smyslu, že matka a děti si můžou zajít kamkoliv a nikdo nemá právo jim v tom bránit. A ty starší dámy jsou prostě … no, vyslovila se sice slušně, ale ten podtext tam prostě byl. Absolutně nezapochybovala, že by  mohla pochybit ona. Že je to její selhání. Že unavené děti jsou často nezvladatelné. Že s nimi měla jít domů či aspoň do kavárny s dětským koutkem. Že nezúčastněným lidem křičící a nevychované děti opravdu vadí, podle mne právem. Mně také.
Proto jsem oceňovala rodiče ve vlaku, jak klidně a pohodově zvládají své čtyři potomky. A nebyli sami. Po přestupu do jiného vlaku s námi kromě zmíněné rodiny nastoupil i otec s dvěma předškoláčky. Děti byly evidentně vláčkem jásavě natěšené. Ale opět zbytečně nehlučely, táta je zvládal v klidu. Jeli s námi jen pár stanic a brzy vystoupili. Menší prcek se při tom rozplakal. Zřejmě chtěl jet vláčkem ještě dál.
Chce to asi víc tolerance na všech stranách. Ze strany rodičů, hlavně matek, mít více pochopení pro ostatní veřejnost a nenechat děti bezdůvodně řádit a řvát. Unavené děti nebrat do kaváren, když tam nemají zábavu. A veřejnost by zase mohla pochopit, když sebou takový prcek v záchvatu dětského vzdoru plácne na zem a vzteká se. Většinou se pak normální rodič stydí. Já ještě připíšu, že děti velmi ráda pozoruji a poslouchám. Mají originální názory i pohled na svět. Často pak svá pozorování používám i při psaní různých příběhů a pohádek.

Požár, kde nehořelo

Já jsem ale chtěla původně psát jen o tom našem výletě. Tak aspoň krátce. Vystoupili jsme na zastávce ve Valašských Příkazech a šli pak po zelené značce krásnou podzimní krajinou do ostrého kopce na Požár (nehořelo, tam se to tak jmenuje). A už jen stručně – odbočka ke studánce Dělanovec (poutní místo s krásnou kaplí Panny Marie), Ploščiny (svačina, nádherný výhled do krajiny, břízy a jeden kozák do polévky), rozhledna Královec (vedle cesty zdravý krásný hřib pravák). Já tedy přiznávám, že výstup na rozhlednu jsem vzdala. Potřebovala jsem si na chvíli hodit nohy nahoru, a tahle rozhledna patří k těm správně vysokým. Jak taky jinak, je to rozhledna. Pak mne to selhání zamrzelo a mrzí mne to dosud. Jindra tam nafotil nádherné fotky! Dále už jen sestup na vlakové nádraží v “Klobúkách”.

Ploščiny

Ušli jsme pohodově zhruba dvanáct kilometrů, jen ten prudký kopec na  začátku trasy mi dal fest zabrat. Ale  – hurá –  zvládla jsem to!
Byl to jeden z nejkrásnějších pěších výletů, které jsem kdy absolvovala.
Nádherný slunečný den, barevná podzimní krajina, klid a pohoda.
Jak mne ale bolely nohy ten další den vám tu popisovat nebudu 🙂

Svačina
Dělanovec

2 thoughts on “Deník postarší dámy – Vlakem na výlet a nekřičící děti – pátek 28. 10. 2022

  1. Hezké povídání. Také si ohledně dětí myslím přesně to, co jsi napsala. Pokud jsou dítka unavená je na místě s nimi jít či jet domů a ne s nimi chodit do kaváren a pod. Jinak výšlap určitě byl super a moc dobře to vím, jak nepříjemná je bolest v nohou při pěších túrách. Jako bolestné jsi mohla brát ty nalezené houby. 🙂

Napsat komentář: M Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *