Mám zahradu a dvě vnoučata. Oba kluci jsou velmi živí. Bydlí s rodiči ve městě a ke mně na návštěvu jezdí vždy velmi rádi. Mají zde k dispozici dvůr,  zahradu, pískoviště, houpačku, a tak se venku vždycky vyřádí a my dospělí víme, kde zrovna jsou.
Co je na tom, řeknete si. Zahrada je skoro u každého domu a vnoučat bývá v jedné rodině i víc. Já byla ale nedávno postavena před jeden problém. Kluci si chtěli hrát a začalo pršet.
“Babí, my chceme být venku!”
Co to dalo práce, než jsem je z deště dostala pod střechu. Musela jsem jim slíbit, že budeme hrát Člověče, stavět z Lega a ještě jim uvařím pudink s čokoládou.
Pokoj vypadal za chvíli jako po boji.  Jeden klouček se vztekal, že v Člověče nevyhrál, ten druhý zase radostí  zamával rukama – a na podlahu letěla mistička s pudinkem. Když jsem při uklízení maléru šlápla na poházené kostičky Lega, řekla jsem si dost. Hlavou mi bleskl nápad – zkusíme to pro příště jinak.
V neděli večer, když si oba ty moje milované uličníky odvezli rodiče, jsem sedla k počítači a jala se vyhledávat. Nemusela jsem pátrat dlouho a narazila jsem na stránky firmy zabývající se výrobou a prodejem zahradních domků a domečků – https://www.domky-herold.cz/. Našla jsem zde domky luxusní, obyčejné na nářadí, různé houpačky, nábytek i další věci potřebné na zahradu.
“To je přesně ono,” zajásala jsem. Nelenila jsem, jeden dětský domeček si vybrala a dala vědět dětem. Nápad všichni schválili a ještě k tomu jsme měli štěstí. Námi vybraný domek měla firma zrovna skladem.
Při příštím nájezdu dorostu k babičce byl už na zahradě připraven k použití. Radost jsme z toho měli všichni.
Kluci, že mají svůj vlastní domeček, kam dospělí nesmí (jejich vlastní nové pravidlo). Hrají si tam nyní celý den, na loupežníky, dobrodruhy, prostě všechny ty hry, které napadnou jen malé kluky.
Rodiče mají radost, že babička je spokojená a kluky jim i nadále hlídá. A já? Já mám asi radost největší. Nikdo se mi nemotá pod nohama, když peču buchty či vařím vnukům jejich oblíbený pudink s nastrouhanou čokoládou. Veškerý binec nyní zůstává v domečku – a tam já jako dospělá nesmím. Tam si musí uklízet chlapečkové.

 

PR