i60 a my
Včera jsem se vrátila z Prahy.
Ne z hradu, jak by se podle úvodních slov mohlo zdát, ale byla jsem na setkání lidiček z portálu i60. Že se tam chystám, jsem tady už psala.
Lidičky, to byla šou 🙂
Vítali jsme se s přáteli, se kterými jsme se už znali osobně, nadšeně se seznamovali s těmi, se kterými jsme se dosud znali jen podle jména z portálu.
Hodovali jsme, samozřejmě trochu popíjeli, ale hlavně jsme se smáli, zpívali, tancovali, vzpomínali na různé akce minulé a těšili se na budoucí.
Mne velmi potěšilo, že jsem tam vůbec nezmínila blog Matyldino povídání, a přesto se k němu hlásilo tolik mých čtenářů. A navíc se ostatním chlubili svou pohádkou na přání 🙂 Málem bych chvilku nosila nos nahoru. Ale opravdu jen chvilku, protože až moc dobře vím, kolik je mezi námi spisovatelů, autorů článků, básníků a básnířek nebo výborných fotografů. Já jen zapadám do průměru.
Prý na jaře bude další pražské setkání. A když to nevyjde tam, bude další v Plzni. Už teď se těším, jak se zase setkám s tolika přáteli. Dobrých kamarádů není nikdy dost – můžu to jen potvrdit. 🙂
Nahlédněte mezi nás, dávám sem pár fotek na ukázku. Nefotila jsem to já, ale mám od autorů svolení.
A jeden komentář z chatu na i60 –
“V mysli se vracím k včerejšímu setkání. Vlastně jsme plnili/y rady Roberta Fulghuma z knihy: “Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce”: O všechno se rozděl. Chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Nešlapej na vedení i na zem spadlé.”
(Karle H. – věřím, že by ti nevadilo, že jsem ho zde zkopírovala 🙂 )
P.S. Taky jsem cestou zažila zajímavou debatu. Ale protože sem její obsah absolutně nezapadá a týká se něčeho jiného, napíšu o ní zvlášť. Jako takovou úvahu k zamyšlení..
16 thoughts on “i60 a my”
Tak co zase nějaké ty zážitky z cestování? Zima už skončila, tak je třeba vyrazit.
Když vidím ty fotky, tak mám hroznou chuť na dort a na ty mňamky na stole!!!
Hlavně, že se ještě lidé umí bavit. V poslední době mě připadá, že tou dobou jaká je už na zábavu není čas ani nálada.
Taky bych zašla na nějaké takové “mecheche”, jak je vidět na fotkách. Když jsem ještě chodila do práce, občas se zadařilo a bylo to moc fajn. Po rozpadu našeho odboru se už nic neuskutečnilo. Škoda.
Ten dortík vypadá moc chutně, pochutnali jste si?
Bobalko, bylo to všechno výborné .-)
Tak v květnu bude další povídání ? Užívejte si dokud to jde.
Je krásné, že jste se sešli a výborně se pobavili!
Ano, bylo to opravdu moc hezké. A v květnu možná zase 🙂
Vypadáte na fotečkách jako príma parta lidiček, kteří nezapomněli, co je to se radovat a bavit. Mám na netu spoustu přátel i kamarádů, pár skupin mívá každoročně sraz, třeba Horolezci, já se tam nikdy nedostala, vždycky mě do toho něco přišlo, nebo to bylo na mě daleko. Moc Vám to přeji.
Byla jsem, viděla jsem a radovala se. Tolik prima lidiček, to nebývá moc často. O. ♥
I já jsem tam byla, zpívala, tančila a radovala se. Bylo to opravdu srdečné setkání.
Nos nahoru? Vždyť pršelo.Měla jsi deštník? Co jsem já videla, tak máš hlavu vždycky dolu. ?a taky by TĚ bolelo za krkem.Bylo to fajn, že jsme se sešli v tak hojném počtu a všichni se veselili. Už se těším na další.
Také jsem byla přítomna na tomto setkání. Hlavním přínosem pro mne bylo poznat všechny přátele na íčku, které jsem neznala osobně a to se mi vyplnilo. První moje setkání a určitě nebylo poslední.
Taková setkání jsou určitě fajn a kolikrát si sama říkám, jak asi lidi, co si tu píšeme, vypadají a kdyby to šlo, jak ráda bych se s nimi setkala :-).
Též jsem se zúčastnila setkání a musím souhlasit s autorkou článku,bylo nezapomenutelné.Určitě si další nenechám ujít.