Počasí je opravdu aprílové. Chvíli horko, chvíli zima. Včera jsme tu měli první jarní bouřku i s krupobitím. Dnes se zase trochu vyčasilo. Naštěstí. Opatruji přes noc pětiletého vnuka. Měli jsme plno práce, napřed jsme doprovodili maminku k vlaku, vyvenčili pejska, pak si chvíli na dvoře kopali do míče. Zjistila jsem, že ten můj zrzavý ušatý uličník je kromě jiného velký žárlivec.  Že jsme byli společně všichni na procházce mu nevadilo. Ale že pak doma jsme si s kloučkem kopali, to na něho bylo moc. Neustále se mi motal pod nohama a chtěl, abych ho hladila a škrabkala na bříšku. Jakmile jsem si na chvíli sedla, okamžitě jsem měla jeho hlavu v klíně. Měl dnes smůlu, chlapec čtyřnohý. Vnuk měl přednost. Důrazně jsem to pejskovi vysvětlila, pak dostal dobrotku a bylo. My pak šli na zahradu. Kluk měl chuť na hrášek, tak jsme se šli podívat, jak moc je ještě maličký. A povídali si, co všechno se na zahrádce urodí – tedy jestli zase nepřijdou jarní mrazíky jako loni. Ještě jsme taky hledali v trávě pěkné lístečky, a potom šli barvit vajíčka.  Povedla se nám. Všechna mají krásnou mozaiku vyrobenou z cibulových slupek a ještě obrázek nějakého lístku 🙂

A víte, v čem mi vnuk radost udělal největší? Povídala jsem mu pohádku – přinesl si plyšovou sovičku, prý do postele, až půjde spát. Tak napřed jsme jí vymysleli jméno – Julinka – a pak pohádku. A on vám má ten kluk ještě větší fantazii, než já 🙂