“Už je jí líp,” zní mi v hlavě dnes od rána text staré písničky. Nepamatuji se, kdo ji tehdy nazpíval, ale mám z ní radost. Protože dnes je to o mně. Bolest svalů povolila, obruč svírající hlavu praskla, nos se občas nadechne i bez pomoci kapek, a deka pokrývající mozek se nadzvedla a není tak tlustá. Ještě ten kašel kdyby mne přestal trápit.
“Už je mi líp,” zpívám si, zalévám první ranní kávu, a poslouchám, jak pes v prádelně nadšeně buší ocáskem do dveří. Zřejmě taky pochopil změnu situace a hlásí se o pomazlení.

Venku sněží. Padá hustý mokrý sníh. Už je ho víc jak deset centimetrů. Okrajem mysli se mihne uvědomění, co asi způsobuje silničářům a lidem, kteří dnes musí z domu. Je mi jich líto, ale když u mne z okna působí krajina tak romanticky. Vánočně.
Dopila jsem kafe, pomazlila se se psem a kočkami, a sedám k počítači. Mám resty. A je jich dost. Ani vám jsem ještě nenapsala, kde jsem byla toho 25. listopadu. I když – já přece psala, že to řeknu, pokud to dobře dopadne, takže vlastně…
Ale ne, svěřím se. Zkoušela jsem štěstí v soutěži televize Barrandov, v České tajence.
Rovnou musím říct, že neúspěšně. Soupeřka už věděla jak na to, bylo to pro ni třetí kolo. Měla výhodnější pozici, začínala první. A taky, přiznávám upřímně, byla lepší.
Byla to ale zajímavá nová zkušenost. Napřed jsem chvíli čekala, až přijdu na řadu. Strávila jsem tu dobu docela příjemně u televizní obrazovky ještě s dalšími soutěžícími a jejich doprovodem. Probírali jsme, co se zrovna děje na obrazovce, a já neprozřetelně držela palce své budoucí soupeřce. Téměř pokaždé jsem věděla, které písmeno bych teď řekla já, a dřív než soutěžící jsem dokázala uhodnout text tajenky.
Pak jsem přišla na řadu.
Obrazovka ve studiu najednou byla tak malá. Písmena se mi na ní rozplývala a v uších mi hučelo. Které písmeno dát teď? Proč najednou žádné slovo nenavazuje na druhé?
Je to tak. Z gauče to vypadá vždycky snadnější!
A co, svět se nezboří. Za půl roku to můžu zkusit znova, záleží to jen na mně. Teď jsme si aspoň trochu popovídali s moderátorem Vlastou Korcem o mém blogu Matyldino povídání. Říkal, že si ho prohlédne a třeba napíše i nějaký komentář. No, uvidíme. Že bych mu časem také psala pohádku?
Má to být ve vysílání 6. prosince ve 14. 40 hodin, samozřejmě na TV Barrandov. Uvidíte, jak jsem se v tom plácala a nic nevyplácala. 🙂
A možná – když nemám štěstí ve hře, tak že bych…. ?