Jak jsem zachraňovala netopýra

Jak jsem zachraňovala netopýra

Blíží se jaro, a s jarem se i probouzí zvířata uložená k zimnímu spánku. Nejznámější ze zimních spáčů jsou samozřejmě medvědi, ale taky je třeba hodně známý svišť Phil z Pensylvánie.

Já vám tady povyprávím svou zkušenost s jiným zvířátkem. Je maličké, chráněné, velmi užitečné – a bohužel, ne moc oblíbené. U spousty lidí vzbuzuje odpor a strach. Prostě netopýr.
 Kdysi dávno jsem bydlela v sedmém patře panelového domu. Jednou koncem ledna se na pár dní nečekaně oteplilo. Vyšla jsem na balkon, abych na sušák pověsila pár kousků prádla a náhle mou pozornost upoutala divná malá hromádka v rohu. Zahleděla jsem se na ni – proboha, co dělá tady v sedmém patře myš? Že by vyběhla po fasádě? Nehýbe se, asi už není živá.
Vrátila jsem se s malým smetáčkem, smetu ji dolů, do hustých keřů. Ale když jsem do smutné kupičky  šťouchla, pohnula se. A kdyby jen pohnula, ona i roztáhla křídla. On to byl netopýr.
Po prvotním šoku se mne ujal soucit. Prcek jeden nezodpovědný, živočich chráněný, takhle si zahrávat se životem. Co s ním?
Rozhodla jsem se k činu. Opatrně jsem ho vsunula do malé krabičky a odnesla do bytu. Pak jsem si vytelefonovala, že ho odnesu k jedné známé. Má vhodný sklep, tam přežije do jara. Večer jí ho zanesu.
Spokojeně jsem se koukla na krabičku s netopýrkem. Ejhle, prcek nám nějak ožívá! Už se zahřál a v krabičce se mu nelíbí, chce ven. Přenesla jsem tedy krabičku do vedlejšího pokoje a postavila k otevřenému oknu, abych ho opět trochu zchladila. Byla to taková pěkná zásuvná krabička, něco jako větší krabička od sirek. Pak jsem se začala věnovat domácím pracím.
Náhle jsem si všimla něčeho divného. Za prosklenými dveřmi na chodbu byl pohyb! Jsem doma sama, co to bylo? Opatrně jsem pootevřela dveře, ale na chodbě nikdo není.
“Máš mámení, holka,” pomyslela jsem si nelichotivě sama o sobě, a pokračovala v práci. Jenže co to? Po chvíli jsem koutkem oka za sklem opět něco zahlédla. Znovu pomalu otevírám, udělám krok vpřed – a spatřím viníka. Na závěsu visí netopýr.
V pokoji u otevřeného okna leží prázdná zavřená krabička. Netopýr si dokázal otevřít a ještě k tomu ji za sebou asi i zavřel. Pak se nějak protáhl pod dveřmi – nebo  snad klíčovou dírkou, protože práh téměř těsně doléhal ke dveřím.
Začal hon. Snažila jsem se uprchlíka dostat zpět do vězení, on se urputně bránil. Otevíral na mne tlamičku a výhružně syčel. Nakonec mne tak naštval, že jsem ho rukou v rukavici odtrhla od závěsu a nekompromisně opět zavřela v krabičce. Nijak to neocenil a kousnul mne.  Když jsem pak rukavici sundala, z prstu mi ukápla kapka krve.
Ach jo, komplikace. Začala jsem přemýšlet. Netopýr je savec. Savci můžou trpět vzteklinou. Kromě jiného se vzteklina projevuje nezvyklým chováním. Je obvyklé, že netopýři lítají v lednu, nebo má ten  prcek vzteklinu?
Opět jsem telefonovala. Tentokrát na Hygienu a další úřady, abych zjistila, co dělat dál.
Dozvěděla jsem se, že by zvířátko opravdu mohlo mít vzteklinu, a ať ho čtrnáct dní pozoruji. Když tu dobu přežije, vzteklinu nemá. Pokud chcípne, ať ho pošlu na tu a tu adresu s doprovodným dopisem, že ho budou pitvat a pak mi dají vědět.
Netopýr chcípl přesně za třináct dní. A to měl, nevděčník, veškerý servis, včetně jídla.
Po určité době jsem dostala dopis z pitevny pro netopýry. Vzteklinu neměl. A já měla další námět k přemýšlení. Netopýr vzteklinu neměl a stejně nepřežil.  Já žiju dodnes. Proč chcípl? Kdo z nás vlastně je nebezpečný? Vrrr, pozor, koušu  🙂

10 thoughts on “Jak jsem zachraňovala netopýra

  1. Mně přijde netopýr naopak takový milý. 🙂 Ale asi bych z něj neměla moc příjemný pocit, kdybych byla v jeho blízkosti. Ten Váš byl dost nevypočitatelný. Hlavně, že jste to s ním zvládla a zůstala jste zdravá.

  2. Mě by se líbilo, kdyby šel netopýr ochočit . Byl by to takový malý domácí mazlíček. Takové nenáročné zvířátko. Sám by si opatřoval potravu a vždycky by přilétl, abych ho podrbala za ouškama.

  3. Musím se přiznat, že jako malá holka jsem se netopýrů hrozně bála. Bála jsem se, že mi vlítnou do vlasů a naši mě budou muset ostříhat.

  4. Netopýra jsem naživo nikdy neviděla, jen v televizi. Na Prima ZOOM dávali celý pořad o netopýrech, velká hejna sídlící ve skalách a jejich odlet …hezké to bylo.

  5. V práci jsme jednou našli netopýra spinkat mezi okenními tabulemi. Choulil se tam v růžku.
    Tenkrát jsem si prvně netopýra pohladila po kožíšku.

  6. Jako malá jsem také zachraňovala netopýrka, chytala jsem mu mouchy a protože měl poraněné křídlo, byl v bedýnce, aby ho neulovily kočky. Bohužel také mi umřel.

  7. Je to tak deset let co synovi večer vletěl do pokoje netopýr, manžel v práci, a tak jsem volala kamarádce zda je její manžel doma a přišel chytit netopýra, přišel , chytil a ukázal, byla to taková okřídlená myš, syn byl malý tak měl velmi silný zážitek před spaním, že nakonec jsem ho nechala ve své posteli.Další den o tom vyprávěl ve škole i paní učitelce a byla z tohoto zážitku hodinová diskuze, no to víte prvňáčci.

  8. Moje sestra bydlí v baráku s venkovními okenicemi a jak jsou otevřené, tak mezi okenicemi a zdí sídlí netopýři.
    Jsou tak roztomilí!!!
    Jenže sestře se to nelíbí, protože mají novou fasádu a netopýři jim to tam pořádně zaneřádí, potvůrky.

  9. To je hezký příběh, vidím, že se ničeho nebojíte, ani netopýra :-). Já bych na něho asi nesahala a zavolala někam na českou společnost na ochranu netopýrů. Je divné, že Vám na hygieně tuto možnost neporadili a ještě jste měla čekat dalších 14 dní?! Zvláštní přístup…Co kdyby tu vzteklinu opravdu měl? To byste si asi dost “zavařila”. V nemocnici by Vám píchali injekce do břicha – hrozná představa….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *