Jak jsme chytali myš

Jak jsme chytali myš

“Je tam mýýýýš,” ječela švagrová Maruška a vypálila ze “špajzu”.

Tenkrát jsme bydleli s matkou a čerstvě ženatým bratrem ve společném bytě, a ona myška se zřejmě do bytu dostala s pytlem brambor, dobře to míněným darem Maruščiných rodičů. Protože švagrová i matka nadále do špajzu odmítaly vstoupit a tím pádem hrozilo zhoršené zásobování rodiny, rozhodli jsme se s bratrem k akci.

Normálně mi myšky nevadí. Jsou drobné, mají růžové pacičky a jiskrná očka. Samozřejmě pokud mi nelezou do revíru.

Vstoupili jsme tedy s bratrem do špajzu. Protože byl velice maličký, museli jsme ihned učinit nějaká strategická opatření. Spočívaly v tom, že ke dveřím do kuchyně jsme přestrčili stolek, na kterém za normálních okolností překážely různé předměty. Tyto různé předměty a zásoby potravin jsme postupně prohlíželi a odkládali na balkon, na který se vstupovalo nesmyslně právě z onoho špajzu. Postupovali jsme systematicky, každou věc vzali do rukou a u toho žertovali o některých potřeštěných ženských, co se bojí myší. Když už byl špajz prázdný a myšky nebylo, bratr usoudil, že buď měla švagrová vidiny, a nebo se ta myš tak lekla, že už je dávno někde v trapu.

“Jasně, brácho,” pravila jsem moudře směrem k sourozenci a vystoupila na špičky, abych se podívala, zda jsme na horní polici něco nezapomněli. No, zapomněli. Ležela tam ještě jedna načatá rulička alobalu. Uchopila jsem ji, abych ji vhodila na balkon na kupičku jiných předmětů a  –  vypadla na mne myš.
Dál to mám trochu zmatené. Slyšela jsem nějaký ohromný neurčitelný rambajz. To nebyl křik, řev či něco popsatelného, prostě příšerný rambajz. Až po chvíli jsem zjistila, že se skládá z několika už blíže identifikovatelných zvuků. Někdo příšerně ječel, v jednom koutě se stejně příšerně chechtal (on se nesmál, on se opravdu neskutečně chechtal) bratr, navíc někdo bušil na dveře z kuchyně a něco tam vykřikoval. Nejdéle mi trvalo určit, kdo to tak ječí. S údivem jsem zjistila, že to řvu já.

Zavřela jsem tedy pusu a slezla ze stolku, na který jsem se dostala nevím jak. Když stolek přestal nést mou váhu, přestalo i bušení, protože matce a Marušce se podařilo tlakem na dveře poodstrčit stolek a utvořenou škvírou se okamžitě zvýšenými hlasy začaly vyptávat, co se děje. Značného snížení hladiny zvuku využila myška, která se dosud krčila v opačném rohu, než se hroutil bratr smíchy, a vyrazila směrem k balkonu. Bratr se přestal smát a vyrazil taky – a chytil myš do ruky. Nikdy bych nevěřila, že člověk dovede být hbitější než kočka.

Dodnes tvrdím, že se myší nebojím. Ovšem nesmějí mi padat z alobalu na hlavu.

22 thoughts on “Jak jsme chytali myš

  1. Asi tak před týdnem jsem prošla našimi vraty a koukám, běží tam myška. Proběhla kolem mě a já se jen usmála, jaká je roztomilá.

  2. Myší jsem se nikdy nebál, ale z krysy jsem jako dítě míval respekt. Ta když jí zatlačíte někde odkud nemůže uniknout, začne být agresivní a skočí po vás.

  3. Ještě za mladších let jsem spala u našich v kuchyni a když se zhaslo, tak jsem pořád slyšela chroustání. Tak jsem rozsvítila a šla po zvuku.
    Představte si, že myš byla v krabici se sušenkami a klidně si tam hodovala.

  4. Měli jsme doma thajskou užovku a té jsme dávali k jídlu bílé myšky. Vždycky jsem je litovala.
    Dívat se na to, jak had žere myš opravdu nemusím.

  5. My máme doma na dvoře sud s dešťovou, a tam byla utopená myš. Jak se tam dostala, nevím, ale lekl jsem se, když jsem nabírál dešťůvku na zalévání.

    1. Ahoj, Pampaliny 🙂 Vy jste tu nový, od vás je tu první komentář :-)Tak doufám, že se vám tu líbilo a přijdete častěji 🙂

  6. Našla jsem u nás myšku v pytli po granulích a nemohla chudák vylézt. Bylo mě ji líto, tak jsem ji odnesla na pole a tam jsem ji vypustila.
    Jinak na myši líčím pastičky, aby se nám tady nepřemnožily.

    1. Zřejmě máte doma malé děti, že? My to taky říkáme :-). A říkali jsme to už i svým dětem….

  7. Také patřím k těm, kteří se myší nebojí. Ale kdyby nastala podobná situace jako tato a myš jsem měla na hlavě – nevím, nevím. Pobavila jsem se, napsala jsi to tak, že jsem situaci viděla, jako bych tam místo Tebe byla já.

  8. Copak malé myšky, ale když vidíte po dvoře běžet krysu, to je něco! Okamžitě začnete přemýšlet, kam nastražit jed na krysy. Ale problém je v tom, že máte strach, aby ten jed nesežraly slepice nebo pes.

    1. Naše Micina jednou ráno mňoukala přede dveřmi jako přetržená :-), když jsme otevřeli, viděli jsme zakousnutou krysu . Přišla nám ji ukázat:-).

  9. Asi bych taky ječela, kdyby mi myš spadla na hlavu, ale jinak se myší nebojím. Když jsme přistavovali dům, tak byl vlastně “otevřený” – někde chyběly prahy a tak když jsme jednou přišli, tak na křesle v pokoji seděla malá myška. Já hned – jé, hele – myš! Byla docela hezká. Muž vzal hned do ruky, co měl nejblíž, a hodil po ní botu. Netrefil, ale myš utekla ven. Pak jsme nastražili pastičky, ale už se žádná neukázala.

  10. To je povedený příběh, docela jsem si to dokázala představit. Myšek se nebojím, jsou to milá zvířátka, samozřejmě nemůžou být ve špajzu.

  11. My jsme chytali myš ve skříni, kam zaběhla. Nikde jsme ji neviděli a tak jsme usoudili, že už zase vyběhla.
    Jak jsem zavírala skříň, tak jsem ji najednou uviděla. Držela se pacičkama za kabát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *