Jaro a březen

Jaro a březen

Tak jsem tady zase chvíli nebyla. Totiž, já tu byla, ale nepsala. Ještě přesněji, psala jsem, ale nezveřejňovala to.
A taky jsem dělala i spoustu jiných zajímavých věc.
Tak například – pracovala jsem na zahradě. Ostříhala jsem růže a od jedné – keřové anglické, která dosahuje výšky až tři metry a každý rok nádherně a bohatě kvete – jsem dostala parádní ťafku trnitým šlahounem přes pusu. Já to s ní myslím dobře, okopávám ji, přihnojuji, prosvětluji a zkracuji výhony, aby opět měla ty parádní květy a já se s ní mohla chlubit, a ona na mne po zlém? Cvak – a provinilý šlahoun byl ušmiknut těsně nad zemí. Jak padal k zemi, ještě měl snahu zamotat se mi trny do vlasů, ale to už měl smůlu, škodolibě jsem uhnula včas.
A taky jsem byla v Ostravě, na takovém malém srazíku. Konalo se to 8. března, takže jsme vlastně slavily MDŽ. Na nádraží si mne tam vyzvedla kamarádka, něco jsme tak porůznu zařídily, pak mne nakrmila a jelo se slavit. Cestou na místo jsme každou chvíli zahlédly ženy a dívky, které si v ruce držely květinu. Kupodivu si všechny nesly růži, malou i velkou, jedna v ruce držela přímo obrovské růžové poupě na předlouhém stonku. Uvědomila jsem si, že letos žen s kytičkou vidím nějak více, než jiné roky. A nebo si možná muži v Ostravě svých žen více váží, nevím. Jen jsem tak trochu závistivě po těch šťastnějších dívkách a ženách pokukovala. Já už žádnou kytku nedostala víc jak dva roky.
No, konečně jsme byly tam, kde jsme chtěly být, uvítaly se s těmi, co přišly dříve a čekaly na ty, co ještě chyběly. Ty dorazily za chviličku, děvčata ze senior klubu Opava, v rukou kytičky červených růžiček. Napřed jsme kolektivně myslely, že patří k těm šťastným, na které jejich muži nezapomněly. Jenže ono to bylo jinak. Ony to ty naše holky přinesly nám všem. Každá jsme dostaly po růžičce, organizátorky posezení dvě.
Prý když nejsou chlapi….
Poseděly jsme tam v pohodě několik hodin. Dámy čtenářky vědí, co obsahuje slovo babinec, pánové ať si to představí – a pokud mají malou představivost, o něco přicházejí. Ono taky – nemusí vědět všechno. My jsme probraly spoustu témat, jak už to na podobných akcích bývá. Dozvěděly jsme se o sobě navzájem nové informace. Třeba tu, že sedm z nás kdysi pracovalo ve zdravotnictví, jiná měla pod sebou padesát chlapů a dívala se na ně shora (byla jeřábnice), a toho svého ulovila tak, že ho jednou něčím praštila – z toho jeřábu. Jedna z nás byla fotografka z povolání, druhá k focení přičichla až v důchodu a je v tom tak dobrá, že pořádá výstavy.
Taky jsme tam vymyslely jednu hádanku = rovnici. Dokážete spočítat – nebo pochopit, co to je?
2298 + 1065 + 932 = 14
Vy, kdo znáte výsledek z debat na jiném webu, prosím, neprozrazovat.
Já to tu napíšu taky, ale pár dní počkám. Jsem zvědavá, k jakým závěrům (pokud nějakým) tady kdo dojde 🙂
Tak zatím 🙂

15 thoughts on “Jaro a březen

  1. Já váhu už dlouho neřeším, jsem jaká jsem a tak se i beru a to je moc důležité. Když přijmeš sama sebe, přijme tě i tvé okolí. Pro mě jsou důležitější jiné věci mezi nebem a zemí.

  2. V pátek jsme měly babinec. Byly jsme sice jenom tři, ale to bohatě stačí, aby každá řekla, co potřebuje.

  3. No – tak jsem trefila aspoň počet lidí a věk 🙂 … i když jsem si váhu i výšku taky napřed myslela, ale nějak mi to připadalo moc :-)…..

    1. Nebyla jste daleko, babičko 🙂 A ta váha, no, myslíme na horší časy, však to určitě znáte – … tlustý budou hubený a hubený budou … 🙂

      1. Tak to čekám na to – tlustý budou hubený … to jsem byla do té doby, než jsem měla děti. Při nich jsem vždy přibrala 25 kg! a to se pak těžko shazuje….

        1. To znám. Při dětech jsem také vždycky hodně přibrala, ale já měla na štěstí hodně dobrý metabolismus. Za půl roku to bylo vždy pryč.

          1. Abych byla hubená, nesměla bych skoro nic, nic z mouky, žádné pečivo, chleba, zahuštěné polévky, smažené věci, zmrzlinu, koláč … jen zeleninu a s mírou ovoce. To je ale život na dvě věci, že … na nic a na ……..to už mám taky za sebou a člověk sice hubne, ale je naprosto bez nálady…. soused jeden čas zhubl pod dohledem lékaře 40 kilo. Byl sice hubený, ale vypadal přitom nepřirozeně a otráveně. No – porušil jídelníček a zas to nabral zpět. Je teď zase tlustý, ale veselý, stále si venku pohvizduje.

  4. V práci jsme na MDŽ vždycky něco dostaly, pak se šlo do hospody a tam se chlapi opili a bylo po oslavě.
    Na babinec chodím ráda. Člověk si pěkně poklábosí.

  5. Každý srazík je dobrý, a nemusí být ani MDŽ, aby se nedostala kytka …pokud se slavilo nějaké jubileum spolupracovníka, tak jsme taky od něho dostali růži :-). Doma jsme MDŽ nikdy nijak neslavili, jen v zaměstnání. Pamatuji na dárečky v podobě hrníčků, ručníků, osušek, poukázek do drogerie, plaveckého bazénu …
    Rovnici jsem asi moc nepochopila, 14 – že by počet lidí na srazu? počet ujetých km při výletech, věk …, to může být cokoliv. Je to rébus pro vyšší dívčí – a to já nejsem 🙂 –

Napsat komentář: bobalka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *